Občanská výchova by měla být praktičtější

I mladí lidé mohou být aktivní ve veřejném dění. Šestnáctiletý občanský aktivista Jakub Čech je toho skvělým příkladem. Již během studia na základní škole dokázal vyhrát několik sporů se státními institucemi a o lokální politiku se zajímá i nadále. Zeptali jsme se ho, jak je spokojený s výukou občanské výchovy ve škole či na občanské aktivity jeho vrstevníků.

Jak vůbec došlo k tomu, že jste se začal aktivně zajímat o politické dění v Prostějově, co Vás k tomu motivovalo? Ne každý takto pravidelně žádá úřady o poskytnutí různých informací.

O veřejné dění jsem se zajímal už odmalička, samozřejmě se postupem času měnila úroveň mého zájmu a kvalita mého vhledu do komunální politiky. Začalo to naprosto běžnými tématy, která se mě jako člověka žijícího ve městě týkala – zrušení koupaliště, kácení stromů, nevydařené rekonstrukce náměstí, plánované bourání kulturního domu, málo pítek ve městě. Prostě jsem si všímal města kolem sebe a tím pádem časem i komunální politiky.

Naprostou výjimkou nejsem, mladých aktivních lidí není úplně málo, i když se angažují třeba trochu jiným stylem, než to dělám já. Ve svém okolí moc podobně občansky angažovaných lidí nemám, ale snažím se je trochu aktivizovat.

Setkal jste se ze strany úřadů s nějakou diskriminací kvůli Vašemu věku?

Setkal. Hlavně v těch dvou mediálně propíraných případech – jednak když mi radnice odmítla poskytnout informace kvůli věku a pak když Česká pošta změnila podmínky Zákaznické karty tak, že ji mohly nově mít pouze osoby starší patnácti let. A pak v uplynulé době jsem řešil, že nemůžu mít datovou schránku, protože nejsem plně svéprávný. A pak je spousta práv, o která jsem kvůli pro mě známým věkovým hranicím ani neusiloval, například právo promluvit na jednání zastupitelstva či členství v politické straně. Nemůžeme se divit, že se mladí málo angažují, když jim stát klade hodně překážek.

Narazil jste ze strany veřejnosti na názor, že svou aktivitou komplikujete činnost úřadů?

Narazil. A narážím na to poměrně často, ale zpravidla jen v rovině internetových diskuzí.

Máte ve svém okolí další občansky aktivní vrstevníky, nebo jste naprostou výjimkou?

Naprostou výjimkou nejsem, mladých aktivních lidí není úplně málo, i když se angažují třeba trochu jiným stylem, než to dělám já. Ve svém okolí moc podobně občansky angažovaných lidí nemám, ale snažím se je trochu aktivizovat.

Nemůžeme se divit, že se mladí málo angažují, když jim stát klade hodně překážek.

Máte pocit, že se Vaši vrstevníci o politiku vůbec zajímají?

Řekl bych, že podobně jako jiné generace – nedostatečně. Může za to i naše společnost, která příliš nepovažuje zájem o veřejné dění za žádoucí. A taky školství, které k zájmu o politiku prakticky nevede.

Na základních a středních školách se vyučuje předmět občanská výchova. Jde o přínosný předmět?

Podle mě jde o předmět, který je velmi opomíjený. Zatímco každý student půjde jiným směrem a bude se živit něčím jiným, tak občany budeme všichni. Mám pocit, že se dnes neučí zcela ideálním způsobem. Když je řeč o fungování státu, omezí se to maximálně na to, kolik má sněmovna a senát členů, od kolika let tam můžeme volit a od kolika být zvoleni. Ale liší se to u jednotlivých učitelů, celá řada z nich dokáže žáky pro toto téma nadchnout. Nemůžeme se divit, že se mladí málo angažují, když jim stát klade hodně překážek.

Byla pro Vás a Vaše aktivity občanská výchova nějakým způsobem přínosná?

Pro mě osobně příliš ne, což není vina mých jednotlivých učitelek a učitelů, ale protože já tyto věci většinou už znám. Moc nového jsem se v této oblasti tedy nenaučil. Ale zase jsem vždy mohl doplnit výklad pedagoga.

Co by se mělo ve školách změnit, aby se studenti více zajímali o politické dění?

Především by výuka měla být praktičtější – třeba jedna moje učitelka občanské výchovy nám jednou dala za úkol zpracovat text petice, abychom si to vyzkoušeli. To je podle mě dobrý příklad toho, jak by ta výuka měla vypadat. Praktické úkoly, návštěvy institucí, zastupitelstva obce či soudu, místo biflování zadaného textu.

Angažujete se nějakým způsobem i v celostátní politice?

Řekl bych, že nijak zvlášť – v Prostějově je práce víc než dost. Ale jezdím po různých setkáních, besedách a přednáškách, a snažím se další lidi motivovat k tomu, aby se občansky zapojili. Kromě toho občas něco komentuji v rozhovoru pro média, když se mě zeptají.

Plánujete v budoucnu kandidovat na nějakou politickou funkci?

Rozhodně to nevylučuji – je mi šestnáct let, mám život před sebou… Je to dobrá cesta, jak měnit svět kolem sebe, jakkoliv to zní jako hrozné klišé.

Jakub Čech je šestnáctiletý občanský aktivista z Prostějova. Zabývá se zejména lokálními tématy, upozorňuje na nesrovnalosti ve veřejné správě a aktivně se podílí na chodu města. Celostátně mediálně známým se stal zejména díky kauze, ve které mu prostějovská radnice protiprávně odmítla poskytnout informace s odkazem na jeho nízký věk. Letos v únoru mu byla soudním rozhodnutím přiznána plná svéprávnost, což mu umožňuje například vystupovat za spolky při jednání s úřady či vlastnit datovou schránku.