Články

Leon Jakimič: Tradiční řemeslo nabude na důležitosti, od absolventů hledáme všeobecné kompetence

„Čím více se bude svět ubírat směrem techniky a robotizace, tím lépe pro tradiční řemeslo.“ říká Leon Jakimič, ředitel firmy Lasvit, která celosvětově vyniká svými unikátními designovými svítidly i skleněnými uměleckými plastikami. Máme však u nás kvalitní střední školy, které umí studenty na tento typ profese připravit? A jaká motivace může vést mileniály, aby se vyučili řemeslu? O tom jsme si povídali v následujícím rozhovoru.

Má v dnešní době vůbec smysl vyučit se tradičnímu řemeslu, když řadu manuálních činností nahrazují technologie?

Právě proto to má větší smysl, než kdykoli dřív. Celý svět směřuje k umělé inteligenci, k robotizaci, digitalizaci a bioengineeringu. Ale lidský mozek se těmto změnám nestíhá ve stejném tempu přizpůsobovat. Proto žádá něco přírodního, přirozeného, lidského, uměleckého, co je zároveň autentické. Opravdový luxus je dnes něco autentického, ryzího a to bude čím dál důležitější, čím více bude svět směřovat k digitalizaci a robotizaci.

Jsou podle vás v českém vzdělávacím systému kvalitní odborné školy?

Ano i ne. Osobně mám nejvíce zkušeností ze severních Čech, z oblasti Novoborska. Tam jsou dvě střední umělecké školy v Kamenickém Šenově a v Novém Boru. Obě to jsou sklářské školy. A je dobře, že jsou. Ale mají velké rezervy ve spolupráci s firmami. Například v praktičnosti obsahu, který se tam učí. Často si majitelé jednotlivých skláren stěžují, že studenti nejsou připraveni k nim nastoupit, protože jsou rozmazlení a nechápou třeba to, že skláři začínají pracovat v šest ráno. Ale to jsou jen názory, se kterými se setkávám. Podle mě je dobře, že takové školy máme a myslím si, že všude jinde ve světě by nám je záviděli. Na druhou stranu by určitě mohly fungovat lépe.

Co vy jako zaměstnavatel očekáváte od absolventů? A co naopak předpokládáte, že se doučí až ve firmě?

Tak my určitě vyžadujeme základní celosvětový přehled a schopnost prezentovat. Nestačí nám pouze introvertní šikovnost. Důležité je také dokázat představit ostatním svoji myšlenku, svoji vizi a umět ji prodat. A k tomu je potřeba, aby studenti nebyli jen šikovní rukodělně zaměření řemeslníci, ale také lidé s nadhledem a světovým přehledem. Specifické znalosti konkrétního oboru mohou získat ve firmách, ale když do nich přijdou všeobecně nevzdělaní, tak to už firma nenapraví.

Snažíte se v rámci Lasvitu vzdělávat své zaměstnance?

Pomáháme lidem z úseku obchodu, marketingu a financí. Co se týká přímo řemeslníků, tam musím říct, že to necháváme na jednotlivých výrobách a partnerských firmách, se kterými spolupracujeme. V tom máme určitě rezervy. Na druhou stranu máme vazby na střední školy, převážně ty umělecké, kde nabízíme studentům možnost zapojení během studia. Někteří z nich se tak už na škole mohou zapojit do tvorby návrhů pro konkrétní projekty Lasvitu. Dalším typem spolupráce je poskytování stipendií, která umožňují studium v zahraničí například v Pilchuck Glass School v Americe, což je asi nejznámější sklářská škola na světě. Taková zkušenost studentům umožňuje naučit se něco o skle, ale také o světě i pohledu na stejnou věc z jiné země.

A mají studenti o stáže zájem?

Zájem z jejich strany určitě je, protože dostat stipendium v Americe nebo podílet se na nějakém projektu pro neuvěřitelně prestižní projekt mimo Českou republiku, je určitě strašně velká možnost se zviditelnit. Obzvláště pro studenta, který by se jinak maximálně podílel na regionálních výstavách v okolí Boru a České Lípy.

Jaká by podle vás mohla být ta hlavní motivace pro dnešní generaci mileniálů, aby se vrátili k řemeslu?

Primárně musí pochopit smysl, proč to dělat. To znamená, uvědomit si, že nejde o to, aby vydělali peníze, ale aby proslavili české řemeslo. Aby jej chtěli zachovat i rozvíjet, a aby si byli vědomi důležitosti řemesla pro společnost. Uměli ocenit krásné věci, které dávají smysl a vypráví příběh regionu, ze kterého pochází. To by měla být hlavní motivace. Musí milovat to, co dělají a nedělat to jen pro plat. Jejich motivace musí mít větší hloubku, proč to chtějí dělat.

Je sklářské řemeslo také pro ženy?

No, jednoznačně. Například ve sklárně Ajeto, kde vyrábíme řadu našich kolekcí, mají mnoho zaměstnankyň. Je pravda, že většinou v sekcích jako je brusírna či malírna. Přímo na huti, kde se fouká sklo a kde jsou teploty skoro jako v sauně, tak tam je pouze jedna sklářka. Možná je to způsobeno kombinací namáhavého prostředí i fyzickou a psychickou náročností této profese.

Co je přidaná hodnota ruční práce, kterou nemohou zastoupit technologie?

Tak samozřejmě to, co každý očekává… smysl pro detail, pečlivost, trpělivost. Ale také schopnost invence a inovace. Od řemeslníků se sice neočekává, že budou vytvářet vzory, od toho jsou designéři, kteří to fyzicky nedělají a pouze je navrhují. Nicméně já věřím, že často produkty, které my děláme, zejména ty na míru, jsou výslednicí práce designéra i řemeslníka. Ve finále je to padesát na padesát. Takže řemeslník, který má tu přidanou hodnotu a je kreativní i v designu, je dnes nejvíce žádaný. Ti, co pouze slepě a otrocky následují předlohu, jsou zastupitelní roboti. Ale ti, kteří do práce vnesou vlastní pohled, nápad nebo zlepšení, jsou ti nejúspěšnější.

Když říkáte, jak je řemeslo důležitá a krásná práce, šel byste se mu sám vyučit?

Já osobně ne, a to z jednoduchého důvodu. Myslím si, že každý člověk by měl vycítit na co má talent, v čem je dobrý, co je jeho dar, a ten pak rozvíjet. Tím bude nejvíce prospěšný společnosti, státu i sám sobě. Takže třeba můj dar je propojovat lidi, motivovat je a na základě vize něco budovat. Bez manažerů by máloco vzniklo, protože řada specialistů a talentovaných lidí by se nespojila a nevyprodukovala něco, co nemohou udělat jeden bez druhého. Takže to je můj dar. Ale kdybych na tuto otázku měl odpovědět všeobecně, jestli bych doporučoval své řemeslo, tak určitě ano. Za předpokladu, že se jedná o oblast, ve které má člověk nadání a baví ho to. A také za podmínky, že jsou zaměstnavatelé, kteří to umí ocenit a nabídnout inspirativní prostředí se smyslem. Bohužel takových firem v Česku zatím není ještě tolik, kolik by jich mohlo být, ale to se zlepší.

Proč si myslíte, že bude docházet k určité renesanci řemesla?

To souvisí s tou první otázkou… čím více půjde svět systémem 3D tiskáren, aut bez řidičů, virtuálních her, digitalizace a robotizace, tím více se bude v lidském mozku vytvářet touha po něčem klidném jako je návrat k tradičním lidským hodnotám a řemeslné práci. Budeme chtít něco, co je uchopitelné pro náš mozek, který se nestačí tak rychle rozvíjet jako svět kolem nás. Takže paradoxně nám tento pokrok pomáhá a čím více půjdeme směrem techniky a robotizace, tím lépe pro tradiční řemeslo.

 

Tagy
Zobrazít vice

Markéta Majerová

Šéfredaktorkou magazínu Perpetuum od roku 2015. Nyní vede komunikaci ve Scio a je lektorkou v Education Republic. Absolvovala obor Pedagogika na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde pokračuje ve studiu doktorandského programu a vyučuje předmět Soudobé alternativní pedagogické koncepce.

Související články

Napsat komentář

Close