Články

Společnost není zvyklá vidět v roli leadera ženu, říká autorka projektu Názorování

Pojem leader je v českém prostředí téměř nepoužitelný a nepřeložitelný. Vůdcovství v nás vyvolává negativní konotace, přestože dovednost leaderovství se mnohdy zmiňuje jako jedna z důležitých kompetencí pro 21. století. Následující rozhovor s Andreou Procházkovou, která se probojovala až do finále soutěže Hledá se LEADr. organizovanou společností Člověk v tísni, ukazuje, jaká byla její motivace pro založení projektu Názorování a co jí ve společnosti chybí.

Jak jste se dostala k projektu Hledá se LEADr a proč jste se do něj přihlásila?

Projekt jsem zaznamenala už v loňském roce, ale nechtěla jsem se do něj hlásit, protože jsem pracovala na vlastním projektu Názorování. Poté mi napsal kamarád, že existuje program přesně pro mě a měla bych do toho jít. Tak jsem se nakonec přihlásila. Zdálo se mi to jako skvělá zkušenost. A ke všemu mám ráda výzvy, tak jsem si řekla, že do toho půjdu.

Ve veřejném prostoru jsou vidět spíše mužské vzory. Ať už se jedná o politiky, novináře, nebo učitele na vysokých školách. A ženy by tam samozřejmě měly být zastoupeny také.

Takže vás okolí vnímá jako leadera?

Už od malička jsem ve třídě všechno organizovala, i když to tehdy neměli ostatní rádi. Na střední škole se snad trochu změnilo a někteří začali moji aktivitu oceňovat. Vždycky mě bavilo vzít si na starost nějakou povinnost a stát za ní – ať už to dopadne dobře, nebo špatně. Je to pozice, ve které se cítím dobře. Možnost něco vytvářet mě baví.

Jak naše společnost vnímá v roli leadera ženu?

Podle mě na to není úplně připravená. Nebo si na to zatím nezvykla. Ve veřejném prostoru jsou vidět spíše mužské vzory, ať už se jedná o politiky, novináře, nebo učitele na vysokých školách. A ženy by tam samozřejmě měly být zastoupeny také. Ale musí si zachovat své ženské vlastnosti a ne je potlačovat jen proto, aby uspěly.

Podobu komentování druhých do značné míry proměnilo také online prostředí, skrze které dnešní generace mileniálů běžně komunikuje. Myslíte si, že je to pro ně v tomto ohledu snadnější a ušetří tím čas?

Každá generace má svůj rys a pro tu naší je to internet. A komunikovat online je pro některé lidi jednodušší.  Nemusí jít jen o negativní věci, ale mnohdy se tak stává. Vždycky se vám bude kritizovat snáze, pokud se nemusíte obávat přímé reakce na vaše sdělení. Myslím si, že kdyby člověk pokaždé stál tváří v tvář tomu, ke komu negativní komentář míří, tak ho neřekne vůbec, nebo ho řekne jiným mírnějším způsobem. A není to otázka nedostatku času. Je určitě v pořádku jít s dobou a využívat online komunikaci. Ale i Timothy Snyder nedávno ve své knize Tyranie napsal, že pokud chceme, aby naše společnost za něco stála, musíme mluvit s lidmi osobně, mimo internet.

Zmínila jste projekt Názorování, za kterým stojíte, proč jste ho založila?

Protože si myslím, že vidíme svět stále černobíle. Ať už jsme v jakémkoli táboře, sdělení druhé strany vnímáme a priori špatně, a to už jen z toho důvodu, že nepochází z toho našeho. Nejlépe je to vidět na komunikaci o politice, když jsou pro nás nepřijatelné názory politiků, se kterými většinu času nesouhlasíme a když řeknou něco, co si myslíme také, nevíme, jak reagovat. Myslím, že se musíme naučit více poslouchat i napříč tábory, co kdo říká. To je dovednost, kterou se ve školách neučíme, a když ji nemáme, zůstáváme uzavřeni ve své bublině. Ale tento svět není jednoduchý a nestačí v něm dělit na dobré a zlé. Proto je komunikace tak důležitá. Nemusíme spolu souhlasit, ale měli bychom se naučit poslouchat a chápat „druhý tábor“.

Během svého studia na právech pracujete v redakci Respektu. Zdá se vám kombinace vysokoškolského studia a práce přínosná?

To záleží na typu školy. Právnická fakulta v Praze nevyžaduje celotýdenní docházku. Jiná situace je samozřejmě na technických oborech, ve kterých studenti tráví čas v laboratořích a na praxích. To je pak podobné jako u té práce, kde se teorie zkouší v praxi a obě oblasti se tím současně rozvíjí. Co se naučím ve škole, můžu používat v práci a naopak. Studenti na právech to mají většinou nastavené tak, že u školy dělají něco navíc. To znamená, že pokud nemáte nějakou praxi, budete mít po škole nevýhodu.  Čím dál, tím víc zjišťuji, že vzdělání je to nejdůležitější, co může člověk mít. Nezáleží na tom, zda ho získá na univerzitě, nebo na kurzu. Není to totiž o diplomu, ale spíš o vzdělání jako takovém a informacím, které získáte.

Máte představu o tom, co byste chtěla dělat po ukončení studia?

Dříve jsem měla všechno naplánované, jenže poté jsem zjistila, že to u takových věcí nejspíš nejde. V advokátní kanceláři jsem poznala, že to není práce pro mě. Bohudík jsem našla obor, který mě baví a kde se v budoucnu vidím. Přesto nechci říkat, co bude za deset, patnáct let. Vím jen to, že chci dělat něco ve veřejném prostoru, protože v tom osobně vidím větší smysl.

A co byste se chtěla v nejbližší době naučit?

Chtěla bych se zlepšovat v dovednostech, které rozvíjíme v Názorování. Vlastně jsem ho i tak trochu i kvůli tomu založila. Neříkáme, že jsme v pořádání besed perfektní, sami se u toho učíme a zjišťujeme, jak je komunikace s lidmi s odlišnými názory občas obtížná. Je to něco, co se člověk učí celý život. Chtěla bych se také zbavit předsudků a umět co nejlépe ověřovat informace. Když se poslouchám, zjišťuji, že je toho spoustu, co bych neměla opomenout, ale ten čas trochu schází.

Čím dál, tím víc zjišťuji, že vzdělání je to nejdůležitější, co může člověk mít. Nezáleží na tom, zda ho získá na univerzitě, nebo na kurzu. Není to totiž o diplomu, ale spíš o vzdělání jako takovém a informacím, který získáte.

A jak trávíte volný čas?

Ráda svůj čas trávím s kamarády, rodinou a pak vážně ráda čtu, především non-fiction. Ale v knihovně a u postele mám tolik knih, že se občas děsím, že mě to zruinuje.

A máte jejich pořadí? 

Mám teď všechny od Timothy Snydera: Krvavá země, Černá země a zmiňovaná Tyrania.  Poté ráda čtu George Orwela, Karla Čapka a Franze Kafku.

 

 

Tagy
Zobrazít vice

Markéta Majerová

Šéfredaktorkou magazínu Perpetuum od roku 2015. Nyní vede komunikaci ve Scio a je lektorkou v Education Republic. Absolvovala obor Pedagogika na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde pokračuje ve studiu doktorandského programu a vyučuje předmět Soudobé alternativní pedagogické koncepce.

Související články

Napsat komentář

Close