Články

Vojtěch Zíka: Zkoumáme, jak se lidé rozhodují

Vojtěch Zíka vede Centum behaviorálních experimentů v CEVRO Institutu a zajímá se o fenomén lidského rozhodování. Jak výzkum v jeho laboratoři vypadá? A co může být motivací se do podobného experimentu zapojit?

 

Co je to laboratoř behaviorálních experimentů, co je tvojí prací?

Laboratoř behaviorálních experimentů je vlastně místnost plná počítačů oddělených zástěnami, v níž zkoumáme lidské rozhodování. Necháváme lidi hrát různé hry nebo vyplňovat dotazníky a sledujeme, které změny v designech her nebo dotazníků ovlivňují jejich chování v nějakém konkrétním případě.

Jak vypadá takový experiment?

 To se různí v závislosti na tom, co chceš zkoumat. Jedním z nejznámějších experimentů je tzv. hra na ultimátum (Ultimatum Game). Jeden účastník experimentu (hráč A) na začátku hry obdrží určitý obnos peněz, například 200 Kč, a poté je náhodně spárován s jedním z dalších participantů (hráč B). Úkolem hráče A je nabídnout hráči B libovolnou část svých peněz. Hráč B má možnost peníze přijmout nebo odmítnout. Zkoumá se, jak velký ten díl peněz musí být, aby ho hráč B přijal. Pokud hráč B peníze odmítne, ani jeden z hráčů nedostane nic. Tím experimentem se prokázalo, že neoklasická ekonomie zdaleka neumí vysvětlit všechno, neboť takové chování by označila za iracionální (získat byť jednu korunu je lepší než nula korun). V tomto případě ale evidentně hrají roli i jiné faktory než pouhý peněžní zisk, např. cit pro férovost a kooperaci. Ten druhý hráč jako by trestal toho prvního za to, že se s ním nechce férově rozdělit.

Co se tímto experimentem zjistilo?

Ukázalo se, že ve většině západních civilizací je to tak, že hráč A musí poslat kolem 30 % částky, aby to ten druhý akceptoval. Když se experiment dělal v menších společnostech, které jsou založeny na lovu nebo pěstování, výsledky byly jiné. Například v kmeni, který se živí lovem velryb, posílali skoro všichni více než 50 %. V té společnosti jsou totiž lidé zvyklí spolupracovat a vědí, že když nebudou spolupracovat se zbytkem, nebudou mít co jíst. Naopak v zemědělných společnostech přispívají lidé velmi málo, protože ke své obživě ostatní nepotřebují.

Co se dělá s výstupy z experimentů?

V CEBEX děláme převážně základní výzkum. Testujeme fenomény, které hrají roli v lidském rozhodování. Naše výzkumy jsou určeny převážně pro akademické publikum a většinu z nich publikujeme v různých mezinárodních žurnálech. Nicméně některé výsledky samozřejmě mají využití i v praxi. Já se zabývám chybami v rozhodování manažerů, které mohou vést například ke špatným strategickým rozhodnutím.

V současné době se manažeři mohou rozhodovat na základě svých pocitů nebo intuice, ale většinou jsou bohužel velmi slabí v tom, aby své závěry konzultovali s „vědou“. Aby se podívali do výzkumů na dané téma a ověřili si, jestli současné vědecké poznání není v rozporu s tím, co si myslí.

 

Vypíchl bys nějaký výzkum, který v současnosti děláte?

To je komplikované – nemohu úplně odhalit obsah výzkumů, na kterých právě děláme, protože by pak ztratily smysl. Mohu ale říci, že v současnosti připravujeme jeden výzkum právě z oblasti rozhodování manažerů.

 V čem spočívá hlavní oblast výzkumu manažerského rozhodování?

Tradiční management spoléhá hlavně na best practice, na příběhy úspěšných manažerů nebo různé poučky z učebnic. Část oblasti, kterou se zabýváme, se nazývá Evidence Based Management, a jak název napovídá, je to hlavně o tom, jak naučit manažery činit svá rozhodnutí na základě evidence. V současné době se manažeři mohou rozhodovat na základě svých pocitů nebo intuice, ale většinou jsou bohužel velmi slabí v tom, aby své závěry konzultovali s „vědou“. Aby se podívali do výzkumů na dané téma a ověřili si, jestli současné vědecké poznání není v rozporu s tím, co si myslí. Evidence Based Management neříká, že by manažeři měli vše brát vědecky a všechno testovat, říká však, že by to měli brát jako součást svého rozhodování. Například se ukazuje, že podřízení mají velmi často sklon k přehnanému optimismu, což může vyústit v reportování přikrášlených nebo přehnaně optimistických dat svým nadřízeným. Pokud manažer dostává systematicky zkreslená data, činí systematicky špatná rozhodnutí. My říkáme manažerům, aby s tím počítali a vytvořili si nějaké kontrolní mechanismy. Ti lidé to často nedělají ze špatných pohnutek, třeba mají sklon k tomu si myslet, že „to dobře dopadne“. Když ve třetím čtvrtletí neperformují tak, jak by měli, věří tomu, že to v posledním čtvrtletí doženou. A ten manažer by měl být schopen to odhalit.

Poptávka po tomto výzkumu přichází od samotných firem?

Někteří manažeři si to uvědomují, ale nejsem si jistý, že vědí, že na to existuje nějaký „lék“. Jedna z našich hlavních činností jsou kurzy pro manažery, které je učí odhalit běžné chyby, jež se v jejich organizacích vyskytují. Jednou z takových je třeba tzv. group think. Když ve skupině lidí má většina stejný názor, menšina ten svůj názor spíše nevyjádří. Proti tomu se také lze bránit třeba tak, že se názory neříkají veřejně, ale nadřízení zjišťují názor podřízených jednotlivě.

Před samotným experimentem nemůžete účastníkům říci, čeho se ten experiment týká, to by byla metodologická katastrofa. Často je vlastní výzkum zaobalený do něčeho jiného v rámci té hry, aby účastníci nebyli opravdu schopni rozeznat, čeho se výzkum týká.

 

Výzkum se tedy dělá přímo na manažerech?

Ideálně by měl. Dostat lidi do laboratoře ale něco stojí a bohužel v současné době nemáme prostředky na to, abychom mohli zaplatit dvě hodiny času několika stovkám manažerů. Je to i problém jiných výzkumů – řada z nich je prováděna na vysokoškolských studentech, kteří představují specifický vzorek. Existuje známý metodologický článek, který říká, že účastníci těchto experimentů jsou WEIRD (anglicky „divní“, pozn. redaktora) – Western, Educated, Industrialized, Rich, Democratic. To však neznamená, že výsledky jsou k ničemu – jen je nejde okamžitě generalizovat a je třeba je dále testovat.

Kdo jsou tedy účastníci vašich experimentů? Vím, že experimenty navštěvují studenti psychologie nebo marketingové komunikace…

Často jsou tu i lidé starší třiceti let. Zúčastnit se může každý, je to otevřené všem. Registrovaným lidem posíláme pozvánky na základě údajů, které vyplňují do přihlášky. Většinu ale opravdu tvoří vysokoškoláci a jejich kamarádi.

Je tam nějaký přínos i pro účastníky experimentů?

Vydělají si peníze. Některým však nejde pouze o peníze, ale spíše o možnost pomoci vědě. Dozvědí se také výsledky experimentů, a tedy i něco o sobě.

Myslíš, že samotná účast na experimentu může pomoci studentům pochopit nějaký fenomén?

Před samotným experimentem nemůžete účastníkům říci, čeho se ten experiment týká, to by byla metodologická katastrofa. Často je vlastní výzkum zaobalený do něčeho jiného v rámci té hry, aby účastníci nebyli opravdu schopni rozeznat, čeho se výzkum týká. Teď děláme například výzkum, který trvá až dvě hodiny, skládá se z desítek úkolů a zkoumá více věcí najednou, takže je velmi těžké něco z toho pochytit a přemýšlet nad tím. Ale na konci každého výzkumu vždy účastníkům ukážeme obrazovku, na které jim vysvětlíme, čeho se výzkum týkal. Všechny výzkumy také zveřejňujeme na Facebooku a na webových stránkách.


Centrum behaviorálních experimentů (CEBEX) se zabývá výzkumem a vzděláváním v oblasti behaviorálních věd. K výzkumu lidského rozhodování využívá vlastní experimentální laboratoř v centru Prahy a mezi největší vzdělávací aktivity patří výuka na vysokých školách či pořádání mezinárodní konference a letní školy. Pokud se chcete zúčastnit placených experimentů, zaregistrujte se na www.cebex.org nebo sledujte stránku CEBEX na Facebooku.

Vojtěch Zíka je absolventem magisterských programů Národohospodářské fakulty VŠE a Fakulty sociálních věd UK. V současné době se věnuje doktorskému studiu na Přírodovědecké fakultě UK a Fakultě sociálně ekonomické UJEP. Těžištěm jeho zájmu je vliv kognitivních chyb na manažerské rozhodování a jejich evoluce. Na vysoké škole CEVRO Institut je zodpovědný za vedlejší specializaci Behavioral Policy Making.

FOTO: Eliška Slováková

Tagy
Zobrazít vice

Jáchym Vintr

Redaktorem magazínu Perpetuum je od roku 2016. Ve Scio má na starost dotazníková šetření, komunikaci a současně studuje psychologii. V rámci dotazníkových šetření zjišťuje postoje a názory uchazečů o vysoké školy, díky čemuž získává přesnější představy o české vysokoškolské sféře, o které pro Perpetuum publikuje.

Související články

Napsat komentář

Close