Doktorandům se blýská na lepší časy

Donedávna většině prakticky neznámé části studentstva zvané doktorandi se konečně dostává pozornosti ze strany vysokých škol i vládních představitelů. Konkrétně se jedná o studenty postgraduálních studijních programů, a to ve formě prezenčního nebo kombinovaného studia.

Dlouhodobě se počet doktorandů v České republice blíží k třiceti tisícům, přičemž zhruba polovina je jich v prezenční formě a polovina v kombinované. Rozdílem mezi oběma formami studia je zejména právo pobírat během prezenční formy studia stipendium. Tuto výhodu kombinovaná forma studia nemá, nicméně student musí i tak splnit stejné studijní povinnosti, jako je tomu ve formě prezenční. Avšak v kombinované formě není třeba docházet na pracoviště na denní bázi. Po absolvování postgraduálního studijního programu náleží absolventovi za jménem titul Ph.D. Je připraven na akademickou a vědeckou kariéru. Tolik k vymezení skutečností, co to vlastně doktorské studium je.

A jaké jsou problémy, které doktorské studium v České republice trápí? Není jich málo, proto zmíníme jen ty nejvýznamnější.

Zaprvé je to vysoká studijní neúspěšnost, u některých oborů až 80 %! S tím souvisí i skutečnost, že není výjimkou ukončování studia mimo tzv. standardní dobu, která trvá v závislosti na oboru 3 nebo 4 roky. Standardní doba studia by měla vypovídat o ideálním časovém rámci, ve kterém lze studium absolvovat. Po tuto dobu pobírá doktorand v prezenční formě studia navíc též stipendium. Absolvovat studium lze však i v rámci tzv. maximální doby studia, která je typicky 8 let (tzn. 4 roky prezenčně a další až 4 roky do uplynutí této maximální doby studia). Proč je i za těchto podmínek tak vysoká studijní neúspěšnost? Důvodů je mnoho – studenti zakládají rodiny, výzkum a samotná práce je příliš náročná, anebo to prostě nejde zvládnout finančně.

Dalším velkým problémem postgraduálního studia je bezesporu samotná náročnost. Základním výstupem doktorátu jsou vědecké články publikované ideálně v zahraničních vědeckých časopisech. To však není vůbec jednoduché, a pokud doktorand bere své studium svědomitě, může publikovat např. i jediný článek za dobu čtyř či více let, ale skutečně v prestižním časopise. To však ani zdaleka nebude stačit na splnění povinností, které stanovují pro jednotlivé postgraduální studijní programy oborové rady na fakultách. Pokud má doktorand za 4 roky (standardní doba studia, za kterou by mělo být teoreticky bez problémů možné absolvovat) např. publikovat jeden vlastní článek a na dalších dvou či třech se významně podílet, musí se studiu věnovat skutečně denně, ale ani tak není tento úkol vůbec snadný. A dostáváme se k dalšímu problému

Do budoucna je třeba se zaměřit na zapojení doktorandů do chodu kateder, pracovišť, tak aby měli možnost pracovat a být za svou práci řádně odměněni.

Tím je finanční ohodnocení doktoranda. Prezenční doktorand je de facto student na plný úvazek. Za to mu náleží stipendium. To ale nepředstavuje dostatečné finanční prostředky pro práci na plný úvazek. Prostě a jednoduše to není možné. Proto si doktorandi hledají další zdroje příjmů. Když mají štěstí, zaměstnají je na katedře, popřípadě někde jinde na fakultě či ve výzkumném ústavu. Většina doktorandů však pracovní úvazky nemá. Zůstávají odkázáni na stipendium a ve škole jsou vnímáni jako levná pracovní síla – máš peníze za studium od státu, tak studuj a pracuj na svých povinnostech, které se vážou ke katedře. Doktorand s penězi nemůže vyjít, na fakultě nemá štěstí, tak si najde práci zcela mimo svůj obor. Studuje a k tomu ještě pracuje, aby se uživil. Takto pokračuje několik let, v práci má kariérní postup a studium postupně převádí na druhou kolej, až na ně nezbude čas úplně. Doktorand pak studium předčasně ukončuje. Stát na něj vynaložil nemalé prostředky, nicméně byly z jeho perspektivy nedostačující, a celá investice tak přichází vniveč.

A jak vůbec funguje systém přidělování tzv. doktorandských stipendií?

Na počátku stojí ministerstvo školství, které s ohledem na počet prezenčních doktorandů na každé vysoké škole zašle formou příspěvku na dotyčnou vysokou školu balík peněz (dnes je to 135 000 korun netto na jednoho prezenčního doktoranda za rok). Pozor, to však vůbec neznamená, že každý doktorand tyto peníze obdrží ve zmíněné výši. Díky poměrně rozsáhlé autonomii vysokých škol rozhodne o rozdělení celé finanční sumy vedení univerzity, respektive vedení fakult. Finálně sumu schválí akademický senát, proto je možné, že se i v rámci jedné univerzity doktorandská stipendia významně liší napříč fakultami. Je třeba si uvědomit, že o konečné měsíční částce nerozhoduje ministerstvo, nýbrž fakulta, kde o částce rozhodují mj. i studentští senátoři v akademickém senátu.

V neposlední řadě je třeba zmínit také zásadní element, a sice vztah školitele a doktoranda, potažmo kvalitu školitele. Vysoké školy by se měly v budoucnu zaměřit na komplexnější hodnocení a zajišťování kvality školitelů, aby doktorandům poskytly vskutku kvalitního průvodce výzkumným prostředím. Školitel na druhou stranu bude přísný, bude doktorandy spravedlivě hodnotit a případně jim navrhne ukončení studia. Nebude čekat, až doktorand úplně vyhoří. Prostě se na to nehodil, to není nic neobvyklého a v konečném důsledku to prospěje oběma stranám.

Závěrem je vhodné celou situaci shrnout. Problémy postgraduálního studia v České republice nejsou zanedbatelné. Je to zejména problém nedostatečného financování doktorandů, náročnosti studia jako takového či absence standardizace, jak je to obvyklé u pregraduálních studijních programů. Vše se pak projevuje vysokou studijní neúspěšností. Nicméně, jak napovídá název článku, skutečně se blýská na lepší časy. V minulém roce se podařilo prosadit rozšíření okruhu státních pojištěnců v oblasti zdravotního pojištění o studenty postgraduálních studijních programů v prezenční formě studia starších 26 let. Díky tomu doktorand odkázaný pouze na stipendium či dohodu o provedení práce nemusí odvádět zdravotní pojištění. Dále se podařilo v rámci navýšení rozpočtu vysokých škol prosadit i navýšení státního příspěvku na doktorandská stipendia. Nyní na doktoranda připadá od státu 135 000 korun oproti minulým 90 000 korunám. Nicméně je nutno dodat, že je to pouze průměr a konečná výše stipendií se liší v důsledku vlastních předpisů vysokých škol, respektive jednotlivých fakult.

Do budoucna je třeba se zaměřit na zapojení doktorandů do chodu kateder, pracovišť, tak aby měli možnost pracovat a být za svou práci řádně odměněni. Je třeba zrevidovat studijní povinnosti na úrovni oborových rad, aby odrážely realitu a bylo tak možné absolvovat ve standardní době studia. Dále je nutné vyzdvihovat další možnosti, jak se může doktorand zapojit do výzkumu a získat za to odměnu. Jedná se o grantová řízení či tzv. specifický výzkum. Na druhou stranu doktorand stále zůstává studentem dle zákona a po dobu studia má status studenta. Díky mnoha změnám a aktivitě kolem doktorského studia se tato část vzdělávání dostala do popředí médií a konečně se započala dlouho potřebná změna. Velmi tomu pomohla i vstřícnost ze strany ministerstva školství, dokonce ze strany všech tří ministrů, kteří se během více než roku na postu vystřídali. Proto vytrvejme, ať se skutečně blýská stále více na lepší časy.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close
Close