Proniknutí do přírodních věd vyžaduje čas a námahu

Technické vzdělávání představuje pro část studentů volbu, jak se profesně realizovat. Ti, kteří k němu vztah nemají, je ale můžou vnímat jako ohrožení. Obzvlášť v momentu, kdy se mluví o povinné státní maturitě z matematiky, kterou v letošním roce nezvládlo 22 % z těch, kdo si ji dobrovolně vybrali. Měla by dnes být maturita z matematiky povinná a jak se vyvíjí situace kolem technického vzdělání na školách? Na to jsme se zeptali proděkana Josefa Koláře z Fakulty informačních technologií na ČVUT.

Jaký má podle vás veřejnost vztah k technickému vzdělání?

Vztah k technickým předmětům a oborům není ve společnosti příliš příznivý. Svědčí o tom neoblíbenost matematiky, fyziky i dalších předmětů. A přestože současná společnost na těchto oborech stojí a její technologický rozvoj je na nich závislý, tak se tomu mladí lidé nechtějí příliš věnovat. Stačí jim pouze nové technologie používat. A tak se bohužel na technických školách potýkáme s problémem nízkého počtu uchazečů.

A máme ve vzdělávacím systému dostatečně kvalifikované učitele, kteří umějí technické obory vyučovat tak, aby vzbudili ve studentech zájem?

To je otázka. Kvalifikovaní učitelé jsou. Ale často za každou cenu naplňují to, co mají předepsané rámcovými vzdělávacími programy, a možná se dnes musejí předměty vyučovat jinak, aby žáky zaujaly. Jako potíž tedy vidím malou snahu o předání poznatků takovou formou, která by děti zaujala. Je pravda, že dnešní životní styl je takový rychle střižený a proniknutí do matematiky, fyziky či chemie vyžaduje čas a námahu. Ale jakmile žák do oboru pronikne, může ho začít opravdu bavit.

Je podle vás v ČR dostatečná podpora technického vzdělání? Rok 2015 byl vyhlášen rokem technického vzdělání, kdy MŠMT participovalo se svazem průmyslu a společně se snažily téma technického vzdělání dostat více do povědomí veřejnosti a zatraktivnit ho…

Nejsem si jistý, zda to mělo nějaký širší dopad. Už jen současná diskuse o státní maturitě z matematiky ukazuje, jak je to složité. Nejdřív se dlouho diskutuje o tom, zda má vůbec být. Poté se to zkušebně zavede, ale tak hloupě, že odrovná mnoho studentů a vytvoří o této zkoušce fámu. Přitom je potřeba mít maturitní zkoušku z matematiky jako základní předstupeň pro studium na vysoké škole. A je naprosto logické, aby byla součástí maturitní zkoušky, protože to je základ smysluplného a logického uvažování, a pokud nechce společnost jako celek logicky uvažovat, tak se odsuzuje k tomu, že bude celou dobu sprostě manipulována a obelhávána. Musí se ale připravit rozumně. Úroveň této zkoušky se nesmí nastavit tak, aby ji téměř polovina studentů neudělala.

Pozorujete veřejnou debatu ohledně Hejného matematiky a vyjádření jejích odpůrců?

Já myslím, že je zde možný určitý kompromis. Úplně všechno nechat jen na objevování dětí nejde, ale podle mě je tam ten hlavní prvek zájem a smysl. Aby bylo jasné, že se látku neučíme jen proto, abychom do paměti naskládali nějaké vzorečky, nýbrž že se jedná o věci, které potřebujeme v běžném životě. Vezměte si, kolik lidí v naší populaci si nedokáže spočítat, co představuje půjčka 20 000 korun na dovolenou. Nejsou schopni udělat výpočet, jak dlouho ji budou splácet, kolik zaplatí na úrocích a zda na to mají. To je přitom základní matematika, ke které by měly být vedeny děti na druhém stupni základní školy.

Je naprosto logické, aby matematika byla součástí maturitní zkoušky, protože je to základ smysluplného a logického uvažování, a pokud nechce společnost jako celek uvažovat, tak se odsuzuje k tomu, že bude celou dobu sprostě manipulována a obelhávána. Musí se ale připravit rozumně.

A jakými znalostmi a kompetencemi by podle vás měli být vybaveni žáci, kteří úspěšně ukončili střední školu, aby obstáli ve světě, který je čeká?

Měli by mít základní představu o tom, jak funguje svět kolem nich. Matematika představuje teoretický základ a další přírodovědné obory představují základ jiný. Jak jsme vznikli, z čeho se skládá prostředí, ve kterém žijeme… a to všechno jsou věci, které člověk vnímá tím, že žije a setkává se s nimi. V tomto smyslu je podle mě nutné, aby jim rozuměl a měl o nich základní představu. A jakým způsobem toho docílit, je druhá věc. Samozřejmě je to práce navíc. Kantoři nejsou zaplaceni ani společensky oceněni, tak si moc nechtějí přidělávat další práci. A přikázat jim to shora, to také nejde. Řešení spočívá v každém jednotlivém kantorovi, který se k tomu snaží postavit vstřícně. Otrávený kantor, který jede podle osnov, jež má dvacet let v šuplíku, s dětmi příliš nehne.

Vy se snažíte probudit v mladých lidech zájem o tyto aktivity i prostřednictvím Junior Tech University. Co to je a kdo se do toho může zapojit?

Informujeme střední školy o možnosti, aby si jejich studenti vybrali na ČVUT témata v oboru, který je zajímá a o němž by se chtěli také dozvědět, jak se pěstuje na vysoké škole. Tito studenti se přihlásí a vyberou si z nabízených témat a oborů. Dostanou svého mentora, se kterým semestr pracují na vybraném tématu. Na konci se v Národní technické knihovně prezentuje přehlídka jejich výsledků v podobě takové malé konference. A je to krásné, protože to ukazuje, že v mladé populaci jsou lidé, které to zajímá. Samozřejmě se jedná o jednotky procent. Ale pro ty se vysoká škola stane poznanou půdou a mají za sebou první kroky, které pomáhají při překonání bariéry při vstupu na vysokou.

Máte ještě nějaké možnosti pro zapojení středoškoláků se zájmem?

Letos jsme se domluvili s kolegy ze Stanfordovy univerzity, že budeme organizovat letní kurz pro stovku středoškoláků. Během něj jim zábavným způsobem ukážeme, jak se na Stanfordu učí základy computer science. Kurz úvodu do počítačů učí ve Stanfordu napříč univerzitou tak, aby nadchl i studenty, kteří se pro studium počítačů nerozhodli. Kolegové ze zahraničí k nám tak na univerzitu přinesou styl výuky, který na Stanfordu používají. A na zvuk Stanfordovy univerzity čeští studenti slyší, takže už máme přihlášených přes 170 zájemců, z nichž vybereme 100 účastníků, z toho polovina bude dívek.

Jak se vyučující ze Stanfordu snaží dosáhnout toho, aby kurz zaujal všechny studenty?

Začínají přednáškovými bloky, kde prezentuje jeden přednášející. Pak se ale sto studentů rozdělí na skupinky po deseti lidech. Každá skupinka má svého section leadera a společně diskutují, jak řešit konkrétní případ, takže je zde mnohem více osobního kontaktu. Sám jsem zvědavý na praktický průběh a střídání přednášek i práce ve skupinách. Myslím si, že kurz nebude přínosem jen pro studenty, ale přinese inspiraci pro výuku i našim kantorům.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close
Close