Prvňáčkům přejeme hlavně… prostředí chápající dětskou duši

Prvňáčci nastupují do školy většinou s nadšením. Jak dlouho jim ale vydrží, resp. kolika z nich vydrží déle než první měsíc?

Představme si, jak se asi většina prvňáčků na začátku první třídy v klasické škole cítí. Dopředu se těší a zároveň mají trochu obavy, jak to všechno zvládnou, podpořené řečmi typu „počkej ve škole, tam tě naučí“. A teď nastoupí do neznámého prostředí, které (i) je spoutané pravidly příliš nerespektujícími dětskou přirozenost (sedět potichu 4 × 45 minut, o přestávce neběhat, …), (ii) na ně klade spoustu nových povinností a (iii) je principiálně založené na nátlaku. S prvotním nevysloveným cílem „srovnat do latě“.

Přitom to lze dělat i jinak. Jak by takové prostředí chápající dětskou duši mělo vypadat?

Zaprvé, vytvořit atmosféru bezpečí

Aby děti věděly, že cílem paní učitelky není nachytat je při jakékoli neznalosti. Aby se nebály paní učitelky zeptat, klidně opakovaně, pokud jim něco není jasné. Aby se nebály udělat chybu, protože vědí, že chyby slouží pouze k tomu, aby dítě samo, nebo i paní učitelka, věděly, na čem je potřeba ještě zapracovat. Aby měly k paní učitelce bazální důvěru, že dokáže zajistit bezpečné sociální klima ve třídě, protože považuje zdravé vztahy mezi dětmi za svou prioritu. Aby se nebály svěřit s tím, že mají problém s některým ze spolužáků. Aby si byly jisty, že paní učitelka jejich pocity chápe a umí s nimi pracovat. Aby se nebály projevit před ostatními z obavy, že se ztrapní. Aby je paní učitelka brala jako rovnocenné lidské bytosti, které jen nevědí o světě tolik jako ona, a v jeho poznávání jim byla průvodcem.

Protože atmosféra bezpečí je nutný a nezbytný předpoklad pro jakékoli další učení.

Zadruhé, podporovat dětskou sebedůvěru

Aby paní učitelky dodávaly dětem odvahu, že úkol zvládnou. A pokud nezvládnou, mohou to zkusit znovu, a ještě znovu, tak dlouho, dokud si danou dovednost nakonec neosvojí. Aby děti pochopily, že má smysl se snažit, že jejich úsilí přinese výsledky. Aby každá paní učitelka všechny své kroky směrem k dítěti pojímala prizmatem, že prvňáček její hodnocení a soudy přijímá naprosto nekriticky a jeho sebepojetí je z velké míry určené tím, jak ho paní učitelka přijímá. Aby si dítě jako základní pocit ze školy neodneslo pocit selhání, protože ten může být ve finále rozhodující pro jeho další životní směřování. Aby paní učitelka měla respekt k individuálním odlišnostem, k rozdílnému stupni vývoje každého dítěte v jednotlivých předmětech, k jeho individuálním talentům. Aby dítě srovnávání s ostatními vůbec nebralo v úvahu. Aby chápalo, že je úplně jedno, co zvládnou ostatní, důležité je, co zvládne a jak se může posouvat ono samo. Aby mělo zdravý sebeobraz – něco mi jde lépe, něco hůř a to je úplně OK.

Protože základ budoucí sebedůvěry se tvoří ve škole.

Zatřetí, ukázat, že škola není nudné místo

Aby škola děti v rámci možností bavila a ony v ní viděly smysl. Aby nemusely celý den tiše sedět v lavicích a naslouchat výkladu paní učitelky. Aby výuka byla hravá, interaktivní, v souladu s dětskou přirozeností. Aby děti měly možnost v rozumné míře ovlivnit, co a jak se budou učit. Aby byly co nejvíce využívány pomůcky a postupy z alternativních škol. Aby děti byly vedeny k tomu, primárně přijít na řešení úloh samy, pouze s asistencí vyučujícího. Aby témata, která se budou vyučovat a ve kterých má škola relativně velkou volnost, byla pro ně zajímavá a pochopitelná. Aby články pro výuku čtení byly atraktivní a z dnešního světa. Aby děti byly vedeny (v rámci svých možností) k samostatnému zpracování témat, která pak ostatním představí. Aby byla co nejvíce využívána metoda přirozených důsledků („Škrábeš jako kocour a pak to po sobě nepřečteš? Nebylo by lepší psát čitelně?“).

Nejde o to, aby se děti ve škole pouze a jen bavily. Jde o to, aby pochopily, že vzdělávání může být zábavná a vzrušující činnost. Že věnovat mu úsilí a překonat trochu nepohodlí stojí za to. Samotný proces i výsledek.

Protože škola tvoří základ budoucího vztahu k učení, ke vzdělávání.

freepik.com

A to úplně stačí. Pokud u vašeho prvňáka fungují tyhle tři body, garantujeme vám, že ho nadšení ze školy neopustí ani první, ani žádný z následujících měsíců. (Pokud chcete zjistit, jak váš prvňáček svou školu doopravdy vnímá, pozorujte ho, jak si hraje doma s plyšáky, příp. sourozenci na školu. Uděluje hlavně pokyny a pak známkuje? To byste měli zpozornět. Nebo naopak o libovolném tématu se zaujetím vykládá? To už zní mnohem lépe.)

První třída totiž není nejdůležitější v tom směru, že by měla zásadní vliv na získání lásky ke vzdělání v pozitivním smyslu, ale v negativním – dokáže totiž velice dobře vzbudit v dětech ke vzdělávání odpor. Jinými slovy řečeno, nezajistí, aby dítě v budoucnu školu milovalo, ale dokáže zajistit, aby ji (hodně) nemělo rádo.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close
Close