Schvalování útoku na Ukrajinu žákem z právního pohledu

Na úvod je třeba zdůraznit jednu věc: z čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte plyne, že vždy je primární zájem dítěte (a to nejen konkrétního, ale všech ve škole). Ten musí být prvořadým hlediskem při uplatňování všech opatření. Ne všechna opatření, která jsou zde uvedena, je tedy na místě využívat – na místě je to tehdy, pokud se tím sleduje nejlepší zájem dětí.

Trestněprávní vymezení

Schvalování napadení Ukrajiny Ruskou federací naplňuje dle mého mínění znaky přečinu Schvalování trestného činu dle § 365 trestního zákoníku, podle nějž kdo veřejně schvaluje spáchaný zločin nebo kdo veřejně vychvaluje pro zločin jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. Jde přitom o schvalování trestného činu agrese podle § 405a trestního zákona: Kdo v postavení, které mu umožňuje vykonávat kontrolu nad některým státem nebo řídit jeho politické anebo vojenské akce, v rozporu s ustanoveními mezinárodního práva plánuje, připravuje, zahájí nebo provede útočný čin, který spočívá v použití ozbrojené síly takovým státem proti svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiného státu nebo v použití ozbrojené síly takovým státem jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s Chartou Organizace spojených národů a který svou povahou, závažností a rozsahem zakládá zjevné porušení Charty Organizace spojených národů, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let nebo výjimečným trestem.

Za projevy podporující vojenskou akci Ruska proti Ukrajině můžeme uložit i jedno z výchovných opatření, tedy napomenutí třídního učitele, důtku třídního učitele či důtku ředitele školy, v případě žáků, kteří již ukončili povinnou školní docházku, i podmíněné vyloučení či vyloučení ze vzdělávání.

Dále trestní zákoník zakotvuje v § 405 přečin Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia, podle nějž Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. To, že schvalování těchto zločinů naplňuje znaky výše uvedených trestných činů, soudí i nejvyšší státní zástupce.

Trestně odpovědní mohou být pouze žáci, kteří již dovršili 15 let. Na ani jeden z uvedených trestných činů se však nevztahuje oznamovací povinnost školy vůči orgánům činným v trestním řízení dle § 368 odst. 1 trestního zákoníku. Škola nicméně může, uzná-li to za vhodné, takové jednání oznámit. Jedná-li se o nezletilého, pak jej za určitých okolností oznámit musí v souladu se zákonem o sociálně-právní ochraně dětí (k tomu viz níže).

Ochrana bezpečného prostředí a plnění vzdělávacích cílů školy

V souladu s § 29 odst. 1 a 2 školského zákona je povinností školy zajistit podmínky pro zdravý vývoj dětí a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů. Vzdělávání je podle § 2 odst. 1 písm. e) školského zákona založeno na zásadě svobodného šíření poznatků, které vyplývají z výsledků soudobého stavu poznání světa a jsou v souladu s obecnými cíli vzdělávání, přičemž jedním z těchto cílů je podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, (…), podle písm. c) pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod (…) a podle čl. 13odst. 1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech rozvoj vzájemného porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi všemi národy a všemi rasovými, etnickými a náboženskými skupinami, jakož i rozvoj činnosti Organizace spojených národů pro zachování míru.

Z toho plyne, že je právně nepřípustné, aby ve škole docházelo k projevům, které schvalují zvlášť závažné zločiny, a to i tehdy, pokud ve škole není nikdo (např. osoba ukrajinské národnosti), kdo by se tímto cítil osobně dotčen či omezován na svých svobodách. Škola má povinnost toto zajistit. O to větší je tato její povinnost v situaci, kdy se ve škole vzdělávají i osoby, které jsou útokem Ruska na Ukrajinu, ať již z jakéhokoli důvodu (např. proto, že jsou ukrajinské národnosti), osobně dotčeny.

Povinnosti má škola nicméně i vůči tomu, kdo se schvalování ruské agrese dopouští. Jakkoli je takové jednání zavrženíhodné, i takovému žákovi musí škola zajistit v souladu s § 29 školského zákona bezpečnost a ochranu zdraví a nemůže připustit, aby byl v důsledku svého jednání „zlynčován“ ostatními.

Sociálně-právní ochrana dítěte

Podle § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí se tato ochrana zaměřuje mj. na děti:

• jejichž rodiče neplní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti [písm. a) bod 2]
• které vedou nemravný život spočívající mj. v tom, že spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem (písm. c),

a to tehdy, pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí.

Rozeberme si nyní obě uvedená ustanovení ve vztahu k řešené věci. Varianta neplnění povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti přichází v úvahu zejména u mladších dětí, které ve škole „replikují“ to, co je normou v jejich rodině.

Podle § 858 občanského zákoníku zahrnuje rodičovská odpovědnost mj. péči o mravní vývoj dítěte a zajišťování jeho výchovy. Podle § 855 odst. 2 občanského zákoníku je účelem těchto povinností zajištění morálního a hmotného prospěchu dítěte.

Schvaluje-li dítě veřejně ve škole, že útok Ruska na Ukrajinu je správný, může taková skutečnost nasvědčovat tomu, že žije v rodinném prostředí, kde je normou schvalování zvlášť závažných zločinů, tedy v prostředí, kde není zajišťován řádně jeho mravní vývoj a morální prospěch. Má-li škola, např. na základě rozhovoru s dítětem či rodiči, za to, že takové nepříznivé působení rodičů trvá po takovou dobu nebo je takové intenzity, že nepříznivě ovlivňuje vývoj dítěte nebo je anebo může být příčinou nepříznivého vývoje dítěte, pak má povinnost konat.

Druhý případ, tedy varianta spáchání trestného činu nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchání činu, který by jinak byl trestným činem, přichází v úvahu u dětí, jimž je alespoň 15 let, a dále i u mladších dětí, které jsou však již natolik vyspělé, že samostatně posuzují své jednání a ovládají jej.

Naplní-li ve škole svým jednáním znaky výše uvedených trestných činů mladistvý (dítě, které již dovršilo 15 let, ale ještě mu není 18 let), nebo zletilý žák, pak by mohl být shledán trestně odpovědným. Naplní-li znaky uvedených činů dítě, kterému ještě není 15 let, trestně odpovědné nebude, stále se však (svou povahou) může dopustit činu, který je jinak trestný.

Pokud škola usoudí, že dítě (tedy osoba mladší 18 let) se tohoto činu dopouští po takovou dobu nebo v takové intenzitě, že je tím nepříznivě ovlivněn jeho vývoj nebo to může být příčinou jeho nepříznivého vývoje, pak má povinnost konat.

Co má škola činit?

Pokud škola usoudí, že skutečnosti naplňují výše uvedené znaky, pak má v souladu s § 8 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí povinnost uvědomit orgán sociálně-právní ochrany dětí. Ten především posoudí, je-li v daném případě sociálně-právní ochrana dítěte nutná, a pokud usoudí, že ano, bude svou činnost zaměřovat nikoli na „trestání“ dítěte, ale na jeho ochranu – a to před škodlivými vlivy okolí, tedy zejména před škodlivým vlivem jeho vlastní rodiny, která jej vychovává v rozporu s morálními hodnotami, jež zastává naše společnost.

Výchovná opatření dle školského zákona

Za projevy podporující vojenskou akci Ruska proti Ukrajině můžeme uložit i jedno z výchovných opatření, tedy napomenutí třídního učitele, důtku třídního učitele či důtku ředitele školy, v případě žáků, kteří již ukončili povinnou školní docházku, i podmíněné vyloučení či vyloučení ze vzdělávání. Ve školních řádech všech škol nebude problém nalézt ustanovení, které veřejné schvalování ruské agrese naplní, a tedy bude naplněna podmínka dle § 17 odst. 3 vyhlášky o základním vzdělávání, resp. § 10 vyhlášky o středním vzdělávání. Obdobně to platí i pro podmíněné vyloučení či vyloučení žáka ze školy, přičemž k uvedenému je nutné, aby toto porušení bylo zaviněné a ředitelem školy bylo vyhodnoceno jako závažné.

Ještě jednou však připomeňme tezi z úvodu článku – primární je vždy nejlepší zájem dítěte. Proto ani výchovná opatření se nikdy nemají stát vendetou proti žákům či rodičům, kteří se „proviní“ pouze tím, že smýšlejí o situaci jinak než my.

Jan Kaczor, právník pro ScioŠkoly

Text vznikl pro časopis Řízení školy, publikováno 22. 3. 2022, www.rizeniskoly.cz