Jak chránit studenty před radikalizací?

Lucie Parker přináší na britských webových stránkách SecEd osm doporučení školám snažícím se zvýšit odolnost studentů vůči extremismu. Reaguje tak na uzákonění povinnosti škol a dalších institucí bránit studentům v radikalizaci. Školy se podle autorky v důsledku této legislativní změny cítí pod tlakem přijmout ohledně ochrany před radikalizací konkrétní opatření, nejsou si však jisté, jaká jsou ta nejvhodnější. Zavedení povinnosti vyvolalo v Británii poměrně velkou diskuzi. Autorka radí přistupovat k problému obdobně jako k dalším ochranným povinnostem škol (prevence drogové závislosti, kyberšikany, sexuálního zneužívání), u kterých je hlídání varovných signálů obecně přijímáno nikoli jako nepřiměřené sledování, ale jako žádoucí prevence. Součástí ochrany mladých lidí před radikalizací má být především učení se kritickému myšlení a vcítění se do druhých pomocí přehrávání příběhů. Důležité je podporovat studenty ve zkoumání perspektiv a přístupů, které jim zatím nejsou známé. Dalším důležitým krokem je zajištění bezpečného prostoru pro diskutování o všech oblastech zájmů studentů, aby nehledali tabuizované informace na internetu a nedostali se tak k nebezpečným materiálům. Při diskuzi je potřeba být co nejupřímnější, nebát se odkazovat na skutečné zpravodajství, fotografie apod. Vhodné je také občas nechat vedení debaty na studentech, aby si vyzkoušeli umění dávat prostoru různým názorům. Jiným významným prvkem je studium extremismu v jeho různých podobách, od extrémní pravice po islamismus, jeho kořenů, vývoje i následků s poukazem nato, že i přes různé obsahy extrémních ideologií jsou negativní dopady podobné. Zaměřit se je potřeba také na bezpečný pohyb na internetu a kritické vnímání digitálních informací z různých, ne vždy objektivních serverů. Podobně je třeba se zabývat také propagandou a jejími různými formami s důrazem na to, jak mohou být pravdivé informace manipulovány k prosazení extrémních názorů. V neposlední řadě je také důležité dát studentům možnost se sociálně angažovat, aby je izolovanost nedovedla k radikálním řešením. Závěrečnou radou autorky je pak využít k implementaci uvedených metod stávající osnovy, kde je dostatek prostoru k nejrůznějším diskuzím a interakcím. Autorka také odkazuje na anglické stránky, které mohou při diskuzích o extremismu, propagandě, netoleranci apod. učitelům pomoci, např. Extreme Dialogue, My Former Vision a další. (1485)