Jít do světa je ta nejlepší škola

Pohádky o tom, jak šel Honza do světa, popisují vzdělávací cestu, kterou hlavní hrdina prochází. Jde o takovou pohádkovou zkratku vzdělávacího procesu ukončeného maturitou.

V mnoha kulturách bylo běžné, že děti v určitém věku odcházely do světa, aby se naučily postavit se na vlastní nohy. Dnes tomu říkáme „opouštět zónu komfortu“, lidově řečeno „mama hotel“.

Současnost má ještě další požadavek: dnešní Honzové a Jany potřebují získat i formální vzdělání. V mnoha zemích EU dnes mohou studovat zadarmo, stačí jim umět anglicky a zdaleka ne perfektně. Mohou si tedy ze svého vandru dovézt i kýžený diplom, byť právě to, co se naučí mimo školu, je onou pomyslnou půlkou království…

Přinášíme pár tipů a zkušeností k tomu, jak je to se studiem VŠ v zahraničí.

Studium v zahraničí: převládají peciválové

Text: Lenka Konvičková

Vyjet na jeden, dva semestry na zahraniční školu se dnes už stává běžnou součástí vysokoškolského studia. Čechů, kteří absolvují v zahraničí celé studium, je ale překvapivě stále málo.

Zjistit, kolik lidí odešlo rovnou po maturitě studovat na zahraniční univerzity, nelze. „Pokud student studuje celý bakalářský či magisterský program v zahraničí, už není studentem české vysoké školy a neobjevuje se tedy ve statistikách o vyjíždějících studentech. Tyto studenty totiž neevidují ani vysoké školy ani ministerstvo,“ říká Kamila Abrančuková z Domu zahraniční spolupráce, který je příspěvkovou organizací ministerstva školství a má na starosti mezinárodních vzdělávací programy. Pokud se takovému studentovi podaří na místě získat stipendium, které alespoň částečně pokryje náklady, což bývá poměrně běžné, a zároveň má rodiče, jež mu mohou finančně pomoci, bývá jedinou institucí, která o jeho studiu v zahraničí ví, jeho střední škola. Výjimkou jsou ti studenti, kteří si u nějaké nadace požádají o stipendium. Například Nadace Zdeňka Bakaly podporuje podle své mluvčí Dity Fuchsové 73 stipendistů.

Statistiky ovšem neevidují ani všechny krátkodobé výjezdy. „Souhrnnou statistiku za všechny stipendijní programy realizované na základě bilaterálních a multilaterálních dohod nemáme k dispozici. Vzhledem k tomu, že některé země nabízejí stipendijní měsíce a jiné stipendijní místa, statistika v tomto směru by byla dosti nepřesná. Kromě toho existuje celá řada dalších stipendijních nabídek nabízených přímo na konkrétních vysokých škol na základě meziuniverzitních dohod,“ vysvětluje Abrančuková.

Čísla má jen Erasmus

Jediné, co může trochu poodkrýt, kam a za čím Češi do zahraničí směřují, je Erasmus. Tento program Evropské unie se zaměřuje na mobilitu a spolupráci ve vysokoškolském vzdělávání. Jeho součástí je i stipendium, které sloužit k pokrytí základních výdajů se stipendijním pobytem, často včetně cestovného. „Výše stipendia zpravidla odpovídá nákladům v dané zemi,“ tvrdí Kamila Abrančuková.

V České republice běží Erasmus od školního roku 1998/99 a během 15 let existence díky němu vycestovalo za studiem více než 61 tisíc lidí. Nejvíce, 6185, to bylo ve školním roce 2012/13. Co se týče oblíbenosti jednotlivých zemí, vede Německo – 11 976 studentů v průběhu 15 let, následováno Francií (7405 studentů), Španělskem (5469) a Velkou Británií (5269). „V rámci našeho programu Scholarship vedou v žebříčku nejvyhledávanějších univerzit školy v USA a Velké Británii. Zhruba polovina našich stipendistů míří do USA, třetina do Velké Británie a 15 rocent jsou univerzity ve zbytku EU či v Asii,” vypočítává Dita Fuchsová z Bakalovy nadace.

V menší míře se pak v rámci programu Erasmus do zahraničí jezdí na pracovní stáže. Ty jsou v nabídce od roku 2007 a do loňského školního roku se jich zúčastnilo 4397 vysokoškoláků. I v tomto případě je nejoblíbenější Německo, následováno Velkou Británií.

Z hlediska oborů je největší zájem o sociální vědy, obchod a právo, humanitní vědy a umění, průmysl a věda, včetně matematiky. Naopak na okraji zájmu se pohybovalo zemědělství, veterinární lékařství a vzdělávání. Pracovní stáže se týkají především vědeckých a technických oborů, zřejmě proto, že v nich studenti pociťují u nás nejvýraznější deficit. Podle Fuchsové vyhledávají naši studenti v zahraničí ty obory, které na tamních univerzitách mohou studovat na vyšší úrovni, než jim nabízejí univerzity u nás. „Máme řadu stipendistů studující přírodní vědy, humanitní i umělecké obory,“ tvrdí Fuchsová. Zajímavý trend lze podle Abrančukové už několik let pozorovat u jazykových kurzů: „Znalost světových jazyků se na vysokých školách již považuje více méně za samozřejmost, takže jazykové kursy jsou nabízeny spíše pro méně rozšířené jazyky jako je třeba vietnamština, maďarština.“

Je zřejmé, že řada studentů vyjíždí na zahraniční stáže opakovaně. Třetina účastníků Erasmu totiž potvrdila, že již absolvovala jiný studijní pobyt.

Pro rodiče i učitele

V rámci programu Erasmus + se připravuje nový nástroj. Studenti magisterského studia, kteří mají zájem absolvovat celý studijní program v jiné zemi, mohou požádat o půjčku na pokrytí svých nákladů. Ve spolupráci se skupinou Evropské investiční banky bude vytvořen nástroj pro záruky za studentské půjčky. Půjčky budou poskytovány od začátku akademického roku 2014/15.

Skotsko: bez školného, bez přijímaček

Text: Martin Němeček

Pro studium na univerzitě v zahraničí jsem se rozhodl už na střední škole. Mé přihlášky na školy ve Spojeném království a v Nizozemsku byly úspěšné a já se nakonec rozhodl studovat Business a Finance na University of Stirling ve Skotsku.

Mezi studiem ve Skotsku a zbytku Spojeného království je několik rozdílů. Ten asi nejvýznamnější je, že studenti z EU neplatí na bakalářských programech ve Skotsku vůbec žádné školné! Ve srovnání s £9.000 (cca 300.000,- Kč) ročně v Anglii už je to opravdu rozdíl!

Bakalářské studium na skotských univerzitách trvá čtyři roky (tedy o rok déle než u nás nebo třeba v Anglii) a většinou obdržíte titul BA (Hons) nebo BSc (Hons), kde ‘Hons’ znamená ‘With Honours’ a označuje delší dobu studia, případně výborné akademické výsledky.

Britské univerzity jsou proslulé svojí kvalitou a hlavně v posledních letech jsou na nich čím dál více zastoupeni studenti a učitelé ze všech koutů světa. To vytváří zajímavé mezinárodní prostředí, kde můžete poznat rozličné kultury a najít si mnoho různých přátel. Obecně i učitelé jsou velmi přátelští a nápomocní, nechlubí se svými tituly a velmi hledí na nezaujatost hodnocení. Například vytváří specifická kritéria platná pro všechny studenty a většina zkoušek je psána písemně – na papír se podepíšete pouze anonymním číslem a každou práci poté nezávisle hodnotí dva učitelé.

Pro přijetí na tamější školu potřebujete zpravidla alespoň úroveň B2 z angličtiny, kterou musíte doložit nějakým certifikátem – IELTS, TOEFL apd. (konkrétní požadavky najdete na stránkách každé školy).

Na všechny univerzity ve Spojeném království se hlásí přes společný portál www.ucas.com, kde si můžete zvolit až pět různých programů a škol. Kromě certifikátu z AJ budete potřebovat motivační dopis, doporučení (např. od učitele angličtiny, nebo ředitele školy) a vyplnit detaily o historii vašeho vzdělání, zaměstnání a další osobní informace. Pak už stačí jen zaplatit poplatek £12 (cca 400,- Kč; pokud se hlásíte na jednu školu), případně £23 (cca 750,- Kč; jestli až na pět škol) a vaše přihláška bude odeslána jednotlivým univerzitám. Pokud budete úspěšní, škola vám dá buď bez podmínečnou nabídku, nebo nabídku podmíněnou například určitými známkami z maturity nebo zvládnutím pohovoru.

Obecně si studiem v zahraničí výrazně zlepšíte cizí jazyk, rozvinete samostatnost a díky rozšíření svých obzorů se naučíte dívat na věci z různých perspektiv. Samozřejmě také poznáte mnoho zajímavých lidí a prožijete spoustu výjimečných zážitků. Nemluvě o tom, že studium v zahraničí zní velmi dobře ve vašem životopisu a pomůže vám snadněji najít práci.

S jakými jsi se doposud setkal překážkami, s nimiž jsi nepočítal? Resp. na co je třeba předem myslet?

Většina univerzit na svých stránkách uvádí rady pro zahraniční studenty a ze začátku roku nabízí přednášky o tom jak se zaregistrovat u doktora, najít si práci apd. Určitě je dobré si zjistit co nejvíce informací předem a pustit se do všeho hned po příjezdu. Samozřejmě se občas vyskytnou nějaké nestandardní komplikace. Třeba když jsem si zakládal bankovní účet, tak jsem potřeboval potvrzení o bydlišti, které jsem ale mohl dostat až potom co jsem měl bankovní účet, ze kterého bych mohl a bydlení zaplatit. Tedy taková Hlava XXII. Každopádně vše se dá nějak vyřešit a s odstupem času všechny komplikace beru jako zkušenosti, ze kterých se dá mnoho naučit.

Jak to bylo s přijímacími zkouškami, tedy kromě angličtiny? Z čeho sestávaly a do jaké míry se liší od toho, co se studenti učí na českých středních školách?

Na britské univerzity neexistují přijímací zkoušky na jaké jsme zvyklí v ČR. Spoléhají se hlavně na známky z maturity a dále studenty hodnotí na základě referencí a motivačních dopisů. Tedy kromě známek a znalostí je hodně zajímá co člověk dělá ve svém volném čase a jak se rozvíjí. Velkou výhodu tedy mají studenti, kteří dělají sport na vrcholové úrovni, mají vlastní podnikání nebo třeba vedou skautský oddíl.

Jak (ne)snadné je sehnat si práci při studiu?

V dnešní době už alespoň na částečný úvazek pracuje většina studentů. Univerzity i učitelé to naštěstí chápou a snaží se nám v tomto vyjít vstříc. Studenti nejčastěji najdou zaměstnaní v restauraci nebo v pubu (hospodě), dá se říct, že pokud opravdu chcete pracovat a je vám jedno co budete dělat, tak se práce dá najít všude (minimální mzda je v přepočtu zhruba 200,- Kč/hodina a tak i za umývání nádobí dostanete více peněz než za nějakou kvalifikovanou práci v ČR). Když se člověk snaží a má trochu štěstí, tak může sehnat práci relevantní svému oboru, třeba jako tlumočník, nebo v nějaké účetní firmě. Já osobně pracuji pro Skotský Podnikatelský Institut a práce mě opravdu baví. K tomu abyste si v Británii mohli najít zaměstnání, budete potřebovat bankovní účet a National Insurance number (něco jako naše rodné číslo), jejichž vyřízení může trvat i měsíc a proto bych všem doporučil, aby s hledáním práce začali co nejdříve. 

Jak se dívají domorodci na studenty ze zahraničí? Resp. jak (ne)snadné je zapadnout?

Většina lidí je velmi přátelských a osobně jsem se nesetkal s žádnými projevy nesnášenlivosti vůči cizincům. Britové samozřejmě nejsou rádi, pokud k nim jezdí cizinci zneužívat sociální systém, ale slušné a pracovité jedince vidí rádi. Snad na všech britských univerzitách jsou početné komunity zahraničních studentů, kteří jsou ve stejné situaci jako vy, a tak je velmi snadné zapadnout. Pravděpodobně poznáte i nějaké Čechy a Slováky.

V čem je, tvýma očima, život ve Skotsku odlišný od toho českého?

Těch drobných rozdílů je spousta. Češi si asi ze všeho nejvíc budou zvykat na počasí, které je po celý rok téměř stejně chladné a Skoti si začínají sundávat trička a opalovat se, sotva se teplota začne blížit ke 20 stupňům. Vůbec ale neplatí, že by Skoti byli lakomí, jak se u nás říká. Naopak si myslím, že kvůli těžkým podmínkám ve kterých musejí žít, se naučili držet pospolu a pomáhat si. Jinak je ale díky globalizaci život ve Skotsku v zásadě podobný tomu českému, v rádiích hraje spousta stejných písniček, v hospodách se pije pivo, zajímají se o sport, sledují stejné filmy a seriály a většina mladých tráví dny na Facebooku.

Přijímačky na dánskou VŠ? Angličtina na B2 a skype pohovor

Text: Anna Krebsová

O letních prázdninách, které jsem trávila v USA, jsem se dozvěděla o možnosti studia vysoké školy v Dánsku. Studovat v cizině mě vždy lákalo, a jelikož jsem jako student Vysoké školy ekonomické v Praze nebyla spokojená se stylem výuky, který v České republice máme, bylo Dánsko jednoznačnou volbou. Důvodů bylo hned několik, ale pro mě nejdůležitější bylo, že studium je pro studenty z EU zcela zdarma a Dásko patří mezi země s nejlépe hodnoceným vysokoškolským systémem. Dále jsem chtěla svojí angličtinu konečně dostat na úroveň, za kterou bych se nemusela stydět.

Bakalářské studium tady trvá 3,5 roku. První dva roky studujete tzv. AP degree (Academy Profession degree), po té přecházéte na TOP-UP studium, které trvá rok, a poslední půl rok vykonáváte odbornou stáž. Pokud všechno toto úspěšně zvládnete, stanete se bakalářem. Magisteské obory jsou samozřejmě také zdrama, trvají 2 roky a řiká se o nich, že jsou poměrně náročné.

Dánové jsou otevřený národ, poměrně vlídný. Jejich vyspělý sociální systém je tu vidět na každém kroku. Lidé jsou milí, nápomocní a překvapivě každý mluví anglicky, ať je to starší člověk či školák, každý vám bude rozumět a je chopen vám odpovědět. Proto se nemusíte bát, že byste byli bez dánštiny ztraceni.  Učitelé jsou velmi přátelští, nápomocní a bezproblému se na ně můžete obratit i s osobním problémem.

Dostat se na univerzitu do Dánska není tak složité jak by se na první pohled mohlo zdát, jediné co potřebujete je ovládat angličtinu alespoň na úrovni B2 a projít skype pohovorem v anglickém jazyce s dotyčnou univerzitou, kterou jste si vybrazili, vše ostatní už je jen papírování.

Existuje tisíce důvodů, proč je dobré studovat, potažmo žít v zahraničí. Zlepšíte si jazyk, osamostatníte se, poznáte mnoho zajímavých lidí z ještě zajimavějších kultur a budete žít úplně odlišný studentský život než je tomu zvykem v ČR, to vše je pravda. Ale předevšímse se tady připravíte na budoucí zaměstnání, které nebude jen tak ledajaké. Pokud vložíte do studia dostatek úsilí, můžete reálně přemýšlet o založení vlastního byznysu a stát se podnikatelem, být zaměstancem na manažerských pozicích v mezinárodních prestižních firmách, a tak dále. A o tom to celé je.

S jakými překážkami, s nimiž jsi nepočítala, jsi se setkala? Resp. na co je třeba předem myslet?

Žádné velké překážky jsem tu nezažila. Ale určitě bych doporučovala do Dánska odjet cca týden/ 2 týdny před začátkem školy, ať máte možnost rozkoukat se, vyřídit všechno papírování ohledně CPR čísla (číslo, pod kterým jste vedení v Dánsku), bankovního účtu, hledání práce, atd. Ne jako já, kdy jsem přijela v neděli v noci, a v pondělí mi začal semestr ve škole. Bylo to trošku stresující dohánět všechno a zjišťovat co a jak chodí.

Jak to bylo s přijímacími zkouškami, tedy kromě angličtiny? Z čeho sestávaly a do jaké míry se liší od toho, co se studenti učí na českých středních školách…

V Dánsku nexistuje nic co by jen připomínalo přijímací zkoušky na vysoké školy v Čechách. Zda se pro vás škola rozhodne nebo nerozhodne, záleží jen na základě maturitních vysvědčení, různých anglických certifikátů, motivačních dopisů, a také podle skype pohovoru.

Jak (ne)snadné je sehnat si práci při studiu?

Co si budemem povídat, všichni ví, že Dánsko patří mezi drahé země, proto pro studenta s nízkým přijímem je to ze začátku trošku překážka. Ale brigádu je tu určitě možné najít, nejčastěji v restauraci nebo hotelu. I když se většinou jedná o práce typu pokojská nebo umývač nádobí, člověk si vydělá v přepočtu 300 CZK/hodinu. Já měla to štěstí, že jsem si našlapráci hned po 14 dnech, ale mám pár spolužáků, kteří s brigádou stále bojují a nedaří se jim. Já si ale myslím, že pokud opravdu chcete, najdete.

Jak se dívají domorodci na studenty ze zahraničí? Resp. jak (ne)snadné je zapadnout?

Nesnášendlivost vůči cizincům tady vůbec neexistuje. Naopak nětří se s vámi rádi baví, protože vidí příležitost zlepšit si angličtinu a najít si mezinároní kamamrády.

V čem je, tvýma očima, život v Dánsku odlišný od toho českého?

Prakticky ve všem. Od stylu života, chování lidí, stravování až po počasí. Co se týká počasí, je tu opravdu větrno a deštivo, zima tu však byla vcelku mírná. Jinak Dánové žijí zrdravě a aktivně. Nejenom, že jejich nejoblíbenějším dopravním prostředkem je kolo, ale běžně potkáváte desítky běžců v ulicích. Většina jejich stravy se skládá ze zeleniny a ovoce. Ale co je především pro mě velice odlišné je to, že tady v Dánsku nemá nikdo potřebu vás přechytračit, oblbnout nebo si něco dokazovat, jak je tomu v Čechách. Nikdo vám tu nedává najevo, že jste cizinec, „chudý“ student a tak dále, naopak snaží se pomáhat, protože jsou si moc dobře vědomi toho, že my jsme budoucí peníze státu (Evropy), proto se nás tu snaží hýčkat. Ať už v podobě poskytování bezplatného vždělání nebo stipendia, které tady jako student z EU máte možnost získat. To, že na ulicích je v noci bezpečno a vůbec se tu nekrade, ani nemusím zmiňovat.