Hledáme Dream Job. Našel jsi už ten svůj?
Text: Markéta Popelářová
Často přemýšlím, čím to je. Jestli námi, mladými lidmi, nebo zvyklostmi společnosti, ve které žijeme. V raném věku nastoupíme do školky a školský systém nám napomůže se poměrně plynule a bez těžkostí dostat přes všechny ročníky základní a střední školy. Na ptaní se, jakým směrem se chceme vydat, moc prostoru není. Vzdělávací systém je natolik automatický a spolehlivý, že každý školák ví, že po konci jednoho školního roku hned přijde další, že po ukončení jedné školy následují přijímačky na školu další, že každé pondělí přijde test a že ve většině situací se vyplatí dělat to stejné jako většina spolužáků. Jsme uvrženi do proudu, ze kterého se obtížně vystupuje a vzdoruje se mu. A nebo se snad nám, mladým lidem, ani bouřit a vystupovat z davu nechce?
Ať tak, či tak, přijde konec střední školy, čas, kdy se od nás čeká, že budeme nadále plynule pokračovat i na vysokou školu. Nebo aspoň na vyšší odbornou. Udělej maturitu, projdi přijímacím řízením a pokračuj třemi, pěti nebo dokonce šesti lety dalšího studia. Strhne nás dav, proud, přidáme se k dalším tisícům středoškoláků, kteří dělají úplně to stejné. Jenže pak se ocitneme v situaci, kdy nám hlavou proběhne myšlenka: „Baví mě vůbec to, co dělám? Proč tuto školu studuji? Je práce, na kterou se připravuji, mým opravdovým dream jobem? Nebo jsem si svůj obor vybral jen na základě preferencí mého okolí?“
Nepřeberné množství cest a možností
Doba je rychlá, plná možností, nesvazující a svazující zároveň. Když pomyslíme na jakékoliv zaměstnání, vlastně nám v cestě za jeho dosažením nestojí žádné hmatatelné překážky, většinou vše závisí jen na naší vůli, píli a možná také trochu na okolnostech. Jenže jen málokdo přemýšlí o té druhé, neodlučitelné části spojené s tímto faktem – jak si máme v tak nepřehledném množství různých cest a nabídek práce zvolit tu, která by nás „naplňovala“? (Odhlédněme pro tento moment od toho, že někdo vnímá „hledání sama sebe, vášně a životního poslání“ jen jako zbytečný výmysl dnešní zhýčkané a egocentrické mladé generace.)
Na jedné straně tu máme střední školy, jejichž cílem je se s námi poprat, přečkat bouřlivé náctileté období, dotlačit nás k maturitě a v lepším případě nám i maturitní vysvědčení na konci čtvrtého ročníku předat.
Na druhé straně stojí vysoké školy a další formy vyššího vzdělávání. Pomocí svých kampaní lákají tak trochu a nerozkoukané a zmatené středoškoláky na své fakulty. Automaticky se počítá s tím, že nově přijatí studenti jsou pevně rozhodnuti se danému oboru plně věnovat – a to nejen během studia, ale i do budoucna. Na ptaní se, zda je to opravdu jejich přání, tu pochopitelně již není čas.
Nechybí tu něco? Nějaký článek, který by pospojoval zmíněné dvě části a umožnil by tak náš plynulý pohyb z jedné fáze do druhé a zajistil by snad i větší spokojenost studentů s obsahem našeho vzdělávání? Chybí. A kariérní poradenství, i kdyby využilo veškeré své síly a možnosti, by stejně neuspokojilo potřeby skoro 17 tisíc maturantů (tolik jich bylo v minulém roce), kterých se tento problém týká. A samozřejmě nejen maturantů, ale také další spousty studentů nematuritních oborů.
Vysokošlolské vzdělání jako masový trend
Devět z deseti absolventů středních škol pokračuje na vysokou školu. Za patnáct let se v České republice počet studentů VŠ z čísla kolem 200 tisíc zvýšil téměř na 350 tisíc. Kolem nás je hromada mladých lidí, kteří přemýšlejí o své budoucí kariéře a pravidelně v zimním období se trápí nad tím, na jakou školu a fakultu své přihlášky rozeslat. Jen pár šťastlivců ví s naprostou jistotou, jaký obor chtějí studovat a jak ho plánují po dokončení studia využít, mají jakousi vizi. Mnoho studentů po několika letech na vysoké radikálně mění své zaměření, jelikož se svou předchozí volbou byli nespokojeni. Takovému trendu se samozřejmě nedá zabránit úplně, někdy je to dokonce prospěšné, ovšem s „hledáním toho pravého“ můžeme mladé generaci do jisté míry pomoci.
"Automaticky se počítá s tím, že nově přijatí studenti jsou pevně rozhodnuti se danému oboru plně věnovat – a to nejen během studia, ale i do budoucna. Na ptaní se, zda je to opravdu jejich přání, tu pochopitelně již není čas."
Jak z této prekérní situace vybruslit? Ptají se rodiče, ptají se snad i středoškolští učitelé a ptáme se docela určitě my, mladá generace, které se problém týká nejvíce. Možná znáte Sokratovskou metodu, tedy způsob, jakým Sokrates vedl dialogy, tázal se lidí ve svém okolí a dovedl je tak k pravému poznání. V přenesené a zjednodušené formě bychom se o něco podobného mohli pokusit i dnes, v jedenadvacátém století, dva a půl tisíce let po konci působení tohoto antického filozofa. Ptejme se správným způsobem a pomozme středoškolákům, ať sami přijdou na to, co je v životě vlastně baví. Navrhujme varianty, doplňujme diskuzi o své názory, ale prosím nevnucujme a nekritizujme. Veďme plnohodnotné diskuze a dejme šanci i možnostem, které bychom třeba na první pohled zamítli. Stojí za to studentům ukázat, že je možné z „proudu“ vystoupit, opustit konformitu a zvolit si svou vlastní, a třeba i ne zcela typickou cestu. Hlavně přemýšlení „mimo zajeté koleje“ vůbec umožnit.
Veletrhy a možná cesta ven
Oblíbeným záchytným bodem středoškoláků, jenž navíc jako bonus slibuje volný den mimo školu a do něhož jsou obyčejně vkládány velké naděje, jsou veletrhy vysokých škol. Jen v ojedinělých případech však mohou mladým lidem v hledání oblasti, které by se rádi věnovali, opravdu pomoci. Místo nalezení vysněného oboru si domů často přivezou jen stohy propagačních materiálů, propisky a odznáčky od jednotlivých fakult a univerzit. A ty je o to intenzivněji utvrdí v tom, jak snadné je se v dostupných možnostech a oborech nadobro ztratit.
Existuje ještě jednu možnost, která by tápajícím mohla z této šlamastyky pomoci ven – dotazujte se lidí, kteří danou práci vykonávají. Nedávejte pouze na text, který je obsažen v propagačním materiálu univerzity, ač se snaží být jakkoliv nezabarvený a objektivní. Ptejte se opravdových právníků, ekonomů, pediatrů nebo třeba architektů ve vašem okolí na náplň jejich běžného pracovního dne a na studium na odpovídající fakultě, protože přesně to vám pomůže jejich povolání vykreslit v reálných obrazech.
S uvedením poslední myšlenky do praxe může posloužit například projekt s trefným názvem „Hledáme Dream Job“, který se pravidelně koná v prostorách Skautského institutu na Staroměstském náměstí a je organizován ve spolupráci se společností Scio. Na pořádaných debatách a workshopech jsou představovány jednotlivé profese přímo lidmi, kteří je vykonávají. Prostor je tu věnován praktickým věcem, zajímavostem z daného oboru, ale i vašim dotazům. Třeba vás jedno setkání s opravdovým ekonomem přesvědčí o tom, že ekonomie je obor, který rozhodně chcete studovat a následně se jím i živit. Anebo přesně naopak, to už bude čistě na vás. Dle mého názoru je však výhodnější dospět k takovému poznání nyní, když náš život připomíná nepopsaný list papíru, než za dvacet let, až se budeme zpětně ohlížet na desítky let, kdy naše cesta vedla po nesprávných kolejích. A to jen proto, že jsme si na pokládání si důležitých otázek nevyhradili dostatek prostoru.
