Vrstevnické učení v předškolním vzdělávání

Text: Šárka Krutská

Následující řádky jsou věnovány vrstevnickému učení v předškolním věku, tedy, z mého pohledu,  nacházení sebe sama kontaktem s druhými a postupným vrůstáním do společenství.  

Nejprve začnu myšlenkou zdánlivě odjinud.

Je patrné, že lidstvo, jako celek, stojí na křižovatce. Stav životního prostředí je ohrožen necitlivými zásahy a touhou po zisku. Mnozí kráčejí cestou udržitelného rozvoje, jiní směrem rozvoje finančního, další přešlapují a nevědí, kudy se dát.

Společnost přítomnosti má tendenci jednat stylem „po nás potopa“.

Je bezpochyby žádoucí, aby společnost budoucnosti měla více rozumu, citu a empatie vůči životnímu prostředí.

Vnímáním těchto témat se dostáváme k otázkám zachování udržitelného rozvoje a environmentálnímu vzdělávání. A právě u dětí předškolního věku je vhodný čas pro utváření  environmentální senzitivity, tedy citlivosti a empatie vůči životnímu prostředí, zvířatům i rostlinám.

Výše uvedené skutečnosti a několikaletá praxe nás dovedla k vytvoření vzdělávací koncepce s vypracovanou metodikou nazvanou Land Art Preschool Education. Podporuje rozvoj environmentální senzitivity každodenním pobytem v přírodě a zároveň estetické vnímání a vztah ke krásnu.     

A zpátky k vrstevnickému učení. V několika příbězích, které jsou zasazeny do přírodního prostředí v rozpětí jednoho roku, představuji myšlenky, pohledy dětí, které vyvstaly z jejich prožitků a zkušeností.

Příběh 1. Podzim 2013
Děti stavěly domečky pro skřítky. Stavěly a stavěly, společně, spontánně, s chutí … a najednou měly vybudovaný domeček samy pro sebe. A pokračovaly dále a u domečku stála pergola, před domečkem ohniště (které se, samozřejmě, nezapaluje), okolo domečku čisto.

Příběh 2. Zima 2014
Během vánočních prázdnin domeček osiřel. V novém roce u něj děti zažily nečekané překvapení. V jeho okolí stály další čtyři domečky. Byla vybudována lesní vesnička.

Příběh 3.  Jaro 2014
Děti svůj domeček nadále zvelebují. Závěsy ze šišek, věšáky na batůžky a svršky. Všímají si, že okolní domečky chátrají, z mnohých je již pouhá hromádka větví. „Jak je to možné, že náš ještě stojí? Je to proto, že o něj pečujeme. Znamená to tedy, že když o něco pečujeme, pak to stále je.“

Příběh 4. Léto 2014
Domeček se stal kulturním místem pro děti i rodiče. Mohli jsme zde uspořádat Svatojánskou slavnost a slavnostně ukončit školní rok divadlem, které připravili a zahráli rodiče, a bohatým piknikem.

Příběh 5. Podzim 2014  
Do původní skupiny dětí přišly děti nové, mladší. Starší děti se rozhodly jim svůj dům přenechat s tím, že si vybudují nový, trochu dále od původního místa. Po domluvě s učitelkou se pustily do díla. V jednu chvíli, během odpočinku, sedí a povídají si. „Každý z nás umí něco jiného. Když jsme tady společně a každý dělá to, co umí, jsme dobrý tým. Umíme si společně postavit nový dům.“

Příběh 6. Podzim 2014
„A taky si můžeme společně hrát a vytvářet krásné věci…“

Pro vrstevnické učení dětí v předškolním věku je důležitá časová i prostorová kontinuita. Děti mají možnost prožívat sebe sama a druhé v „opravdových“, tvůrčích a smysluplných činnostech, tvořením z „mála“ a  uměleckým uchopováním prostoru.
To, co se společně učí, si ponesou po celý svůj život a dá se předpokládat, že svými postoji podpoří myšlenky a snahy udržitelného rozvoje a jejich individuality budou vynikat svou kreativitou ve prospěch celku.   

 „Výchova je postupné upevňování sebevědomí v procesu hledání sebe sama a schopnost vytvářet mezilidské vztahy, oživit tvořivé síly a obohacovat fantazii.“ Elizabeth M. Gruneliusová (Výchova v raném dětském věku. Přerov: Baltazar 1992.)

O autorce:

Šárka Krutská, předškolní pedagožka, jedna z představitelek předškolní vzdělávací koncepce nazvané Land Art Preschool Education (koncepce s vypracovanou metodikou, která podporuje rozvoj environmentální senzitivity a estetického vnímání).