Štěpán Kment: Drahoš vnímá školství v celé šíři, pro Zemana je jen nástrojem ekonomiky
Vzdělávání dosud diskuzí prezidentských kandidátů tolik nerezonovalo. Ačkoliv u parlamentních voleb byl stav českého školství ústředním motivem, byť bez nějakého skutečného naplnění kandidujícími stranami, u těch prezidentských k tomu zřejmě ještě dojde během nastávajících debat. Již nyní ale můžeme shrnout, jak oba rivalové, Miloš Zeman a Jiří Drahoš, školství hodnotí.
Současný prezident má o školství, vyjma inkluze, mizivý zájem. Jako politický pragmatik patrně nevidí smysl se mu věnovat, pročež se omezuje na katalýzu primitivní kritiky bulváru směřující k začleňování dětí s lehkým postižením do hlavního vzdělávacího proudu. Mimo inkluzi je ale zištným podporovatelem učňovských oborů a nematuritního vzdělání. Zemanovy cesty do škol prakticky vždy mířily na odborné střední školy a za působení exministra školství Chládka byl hlasitým podporovatelem tehdejší kampaně Rok průmyslu a technického vzdělávání.
Vypočítavý náhled na českou vzdělávací soustavu jako producenta pracovní síly lze nejlépe vyjádřit jeho vlastními slovy. „Nemám nic proti ekonomům, nemám nic proti právníkům, ale můj dlouhodobý přítel, prezident Svazu průmyslu a obchodu Jaroslav Hanák prohlašuje, a já s tím velice souhlasím, že průmysl nás živil, živí a živit bude. A proto potřebujeme lepší technické vzdělávání, ale podpora technickému vzdělávání nesmí být založena na deklaracích, ale na konkrétních činech!“ sdělil prezident účastníkům sněmu Svazu průmyslu a dopravy koncem roku 2016.
Jiří Drahoš, nepřekvapivě, zaujme spíše tu část společnosti, která od školství chce více, než pouhou továrnu na zaměstnance do fabrik. Bývalý předseda Akademie věd si stěžuje na nízké ohodnocení a prestiž pedagogů nebo nedostatečné výukové metody. V rozhovoru, který poskytl anketě školy Square, tvrdí, že české školy stále nutí děti memorovat a měly by místo do šířky učit více do hloubky. U talentovaných dětí zase namítá, že je současný systém dosud není schopen dobře registrovat a jejich nadání rozvíjet.
Přestože o inkluzi Drahoš zatím dopodrobna nehovořil, myšlenku začleňování žáků s lehkým mentálním postižením do výuky na běžných školách podporuje. Upozorňuje však, že se nezvládlo její provedení. „To je problém našeho ministerstva školství. Myšlenka je dobrá, provedení špatné. Když máte ve třídě jednoho postiženého žáka s asistentem, dá se to zvládnout. Když jsou tam dva, tři, čtyři, může pedagog věnovat větší pozornost jim, než jakou by si zasloužili ostatní žáci. Takže ano, ale jsou tam věci, které ministerstvo nezvládlo,“ řekl Drahoš na předvánoční debatě ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Každý někdy chodil do školy, nebo alespoň někoho takového zná. Udělat si proto názor na začleňování postižených dětí do normálních škol je mnohem snazší než na témata jako zákaz reklam na léky kryté zdravotním pojištěním nebo snad prodloužení používání glyfosátu. Obojí mimochodem otázky, na které novináři od kandidátů požadovali odpovědi.
Je bez debat, že Miloš Zeman bude v televizních duelech cílit na prvosignální reakce té části obyvatel, která se jimi většinou v životě řídí. Zato jeho oponent Drahoš bude vlivem své akademické zkušenosti hledat argumenty pro i proti s cílem dobrat se objektivní pravdy. Intelektuální protipóly tak mohou i zkušenějšího diváka zmást, mimo jiné kvůli chatrné úrovni dosavadní debaty o vizích českého školství.
Nenechme se však zviklat lavírováním mezi instinkty a promyšlenými tvrzeními. Zatímco první nám pomůže leda tak s přežitím v přírodě, to druhé nám umožňuje bojovat s výzvami civilizace. A jednou z takových civilizačních výzev je nepopiratelně řešení současných problémů českého školství.
