Na českém školském systému velmi oceňuji, že máte i nějaký volný čas, říká Yuquing Xie z Číny

Yuqing Xie, jednadvacetiletá studentka univerzity v Quangzhou v Číně, studující hotelnictví a cestovní ruch, strávila několik týdnů v České republice v rámci vzdělávacího programu Edison, kdy studenti vysokých škol z různých zemí světa přijíždějí přednášet o svých zemích pro žáky základních a středních škol. Yuqing Xie měla díky tomu možnost porovnat české a čínské školství. Jak si české školství vede v porovnání s čínským?

Považujete studium na své domovské univerzitě v Číně za náročné?

Vlastně si myslím, že pokud člověk chce pouze projít zkouškou, tak to není vůbec těžké. Můžete začít studovat pouze týden před ní a budete schopni ji udělat. Pokud ovšem plánujete mít dobré známky, musíte toho dělat o dost více, pamatovat si věci z hodin, psát eseje, číst knihy navíc.

Kdybychom se vrátili k vašemu studiu na střední škole, jak byste ho zpětně zhodnotila?

Moje střední škola je jednou z nejlepších ve městě, takže od toho se asi odvíjela i náročnost studia. Všichni jsme byli velmi odhodlaní a bylo nutné tvrdě pracovat, aby člověk udržel tempo se spolužáky. Studenti zůstávají přes týden na kolejích, každý den vyučování začíná o půl osmé a končí v pět, ale měli jsme přestávku přes poledne. Ovšem tak v sedm se studenti vracejí do učeben, aby do devíti desíti večer pokračovali v samostudiu, které je povinné.

Střední škola trvá pouze tři roky. V prvním a druhém ročníku se studenti vracejí na víkend domů (ovšem v sobotu dopoledne se ještě píší testy). Ve třetím ročníku je studium náročnější, tak domů jezdí pouze jednou za měsíc.

A jaké předměty jste studovala na střední škole?

V prvním ročníku jsme měli čínštinu, matematiku, angličtinu. Potom jsme měli fyziku, chemii, biologii, dějepis, politologii, zeměpis, tělocvik. Ve druhém ročníku jsme si mohli vybrat mezi více humanitním směrem, kde se studuje politologie, dějepis, ale i zeměpis, a více přírodovědeckým směrem, kde se studuje biologie, fyzika, chemie. Samozřejmě jsme všichni k tomu měli čínštinu, matematiku a angličtinu. Já jsem si nakonec vybrala přírodovědecký směr.

Ale tento systém fungoval, když jsem byla ve škole, teď už se změnil. Studenti si mohou vybrat tři jakékoliv předměty ve druhém ročníku ke třem povinným – čínský a anglický jazyk, matematika.

V sedm se studenti vracejí do učeben, aby do devíti desíti večer pokračovali v samostudiu, které je povinné. 

A co volitelné předměty nebo mimoškolní aktivity?

Na střední škole máme obvykle jednu hodinu týdně, někdy více, vyhrazenou pro volnočasové aktivity. Jsou pro to určeny různé kluby, např. debatní, basketbalové, volejbalové…

Na základní škole je na tyto aktivity více času, já jsem třeba hrála na piano. Problém nastává, když v některé z aktivit chcete být opravdu dobří. To se pak musíte vzdát studií. Je takřka nemožné věnovat se sportu nebo hře na hudební nástroj o něco více a zároveň si udržet alespoň průměrné známky ve škole.

Pokud chcete mít mimoškolní aktivity i na střední škole, je to možné, ale člověk pak není schopen věnovat se studiu tak pečlivě, takže se to projeví na výsledcích. Každý si musí utřídit své priority. Já jsem byla členkou debatního týmu a studentské rady. To se velmi projevilo na mých známkách, ale zároveň mi to pomohlo stát se tím, kým jsem. Přehnaný tlak na perfektní výsledky možná není úplně dobrý, protože se studenti pak nemohou rozvíjet v jiných oblastech.

„V Číně je neuvěřitelná konkurence, a tak jsme velmi soutěživí a dokážeme tomu přizpůsobit svůj život.“

Někteří z nich následně nejsou příliš připraveni na přechod na univerzitu, jelikož na střední škole nemají jiný úkol než studovat. Musejí studovat pilně a všechny předměty, ale nemusejí přemýšlet nad ničím jiným. Na univerzitě už tohle nestačí. Kromě toho, že se musíte soustředit i na ty praktické věci, které jsou součástí dennodenního života, vysokoškolská studia vyžadují, aby se studenti účastnili i různých projektů. Připojit se k nějaké organizaci, pracovat pro ně, mít někde stáž, účastnit se prestižních soutěží a podobně. Všechno tohle může mít na vaši kariéru velký vliv. Takové věci jsou možná důležitější než samotné studium. Ale je více než žádoucí naučit se udržovat si rovnováhu, protože přechod mezi obdobím, kdy máte pouze jednu povinnost, a dobou, kdy se musíte účastnit co nejvíce aktivit, je náročný.

V Číně mezi studenty existuje velká konkurence a studijní výsledky prakticky určují zbytek života. Nedostanete dobrou práci, pokud nemáte diplom z dobré univerzity.

Když se vrátíme do ještě dřívější doby, jak byste popsala svou základní školu?

Pamatuji si, že jsem nebyla úplně vzorná žákyně. Naštěstí jsem ovšem patřila mezi ty chytřejší, takže se to vyvažovalo a já neměla nikdy žádný velký problém.

Na základní škole jsme se ale učili od osmi do pěti, což je pro dítě celkem náročné. Studium na základní škole ale naštěstí neobsahovalo nic složitého, děti nejsou vystavovány takovému tlaku, co se týče obsahu učiva. Není to zapotřebí, já jsem si jednou zlomila nohu a nechodila jsem do školy dva měsíce. Třetí den po mém návratu jsme měli pololetní zkoušky a dostala jsem skoro plný počet bodů. Takže si nemyslím, že je třeba brát základní školu tak vážně.

V Číně mezi studenty existuje velká konkurence a studijní výsledky prakticky určují zbytek života. Pokud nemáte diplom z dobré univerzity, nedostanete dobrou práci. Na dobrou univerzitu se ale nedostanete, pokud vaše výsledky z dobré střední školy nebyly perfektní, proto je tak velký tlak na studium už odmala. Myslím si ale, že toto má většina asijských zemí společné, známky jsou prostě určujícím faktorem.

Strávila jste na každém typu české školy týden, máte tedy alespoň obecný obrázek o českém školském systému. Dokázala byste jej srovnat s tím čínským?

Řekla bych, že školní život není v Číně tak náročný, jak si většina Čechů myslí. My jsme se už takto narodili, školní systém se pouze přizpůsobuje tomu, jací jsme. Ano, máme hodně práce, ale to nepředstavuje takový problém, když si na to člověk zvykne. Jak už jsem říkala, v Číně je neuvěřitelná konkurence, a tak jsme velmi soutěživí a dokážeme tomu přizpůsobit svůj život.

Na českém školském systému velmi oceňuji, že máte i nějaký volný čas. Není na vás vyvíjen takový tlak, protože zde nežije tolik lidí. Vždyť to, co je zde bráno jako město, má běžně velikost čínských čtvrtí. Můžete se rozvíjet celistvěji, věnovat se volnočasovým aktivitám při škole, aniž byste se museli obávat, že díky tomu ohrozíte svoji budoucí kariéru a život. Víte více o okolním světě a různých oborech i ve školním věku. Pro nás je těžší se dovědět a naučit něco, co nespadá do školní výuky – není na to čas.