‚Ředitel naživo’ školství zatím systémově nezmění, má ale potenciál přispět ke zlepšení zapojených škol

Program Učitel naživo již od roku 2016 úspěšně školí budoucí učitele základních a středních škol. Jak již napovídá samotný název, na rozdíl od klasického pedagogického minima je v tomto programu, který je taktéž plně akreditován Ministerstvem školství, kladen důraz na praktický výcvik.

Program lze navíc absolvovat za jeden až dva roky (dle intenzity výcviku), a to pouze po dokončení magisterského studia. Zájemcům o učitelství je tak umožněno vstoupit do profese skrze tuto alternativní cestu. V srpnu Učitel naživo navíc zahájí pilotní ročník nového programu Ředitel naživo. Jedná se o dvouletý program pro dvojice z vedení škol – pro ředitele v tandemu nejčastěji s jejich zástupci, kteří skrze zlepšení svých znalostí a dovedností mají zájem rozvíjet své školy.

Aby se žáci učili „naplno a s radostí“

Program Učitel naživo usiluje o rozsáhlý dopad na kvalitu českého školství, proto je pochopitelné, že po úspěšném založení programu věnujícímu se učitelům následovala další myšlenka, tentokrát zaměřená na vedení škol. Účastníci programu Učitel naživo do učitelské praxe nastupují motivovaní a připravení: „Učíme se jen to podstatné a vše si můžeme vyzkoušet přímo v praxi. Přitom máme dostatek volnosti a podpory pro rozvoj vlastního osobitého přístupu,“ vyjadřuje se ke studijnímu plánu studentka Helena C., která si také pochvaluje sebejistotu v učení, kterou si během výcviku vybudovala.

Cena programu, 33 000 Kč za rok studia pro jednoho účastníka, může být překážkou pro školy a zřizovatele škol v chudších regionech.

Ačkoli kvalitní a efektivní vzdělávání učitelů je nadmíru důležité, podpora ředitelů má z důvodu jejich vůdčí pozice ještě větší potenciál pozitivně ovlivnit kvalitu škol. Ředitel je totiž hlavní osobou, která určuje směřování školy: mimo jiné nabírá učitele, kontroluje kvalitu jejich práce a odpovídá za určování a plnění vzdělávacího plánu. „Jak rozsáhlé zahraniční studie, tak běžná praxe ukazuje, že ať už se učitelé snaží zlepšit školu ve vztahu k učení dětí sebevíc, tak bez dobrého pedagogického vedení to nejde,“ vysvětluje Libor Pospíšil, koordinátor programu Ředitel naživo.

Cílem je, aby z projektu vycházeli ředitelé, kteří „trvale zařizují, že se v jejich škole každé dítě učí naplno a s radostí.“ Organizace se tedy snaží o rozvoj školy na té nejelementárnější úrovni, na úrovni osobního a studijního růstu každého žáka. Toho má být nepřímo dosaženo skrze průpravu učitelů a nyní i skrze rozvoj schopnosti ředitelů formulovat jasnou a efektivní vizi směřování školy a monitorovat dopad své práce na vzdělávání všech studentů, jednotlivě i kolektivně.

Reflexe, diskuse a sdílení zkušeností

Program Ředitel naživo zatím není akreditován Ministerstvem školství, ale o jeho schválení budou organizátoři usilovat v průběhu konání pilotního ročníku. Povinný studijní program pro ředitele škol, jehož studium je (dle zákona o pedagogických pracovnících) ředitel povinen zahájit dva roky od nástupu do funkce, tzv. Studium pro vedoucí pedagogické pracovníky, je z velké části zaměřen na ovládnutí praktických administrativních kompetencí skrze studium oborů jako jsou Ekonomika a finanční management nebo Základy práva.

Ředitel naživo je naopak zaměřen primárně na rozvoj pedagogického smýšlení: nabízí možnost úvahy nad všeobecným směřováním školy a intenzivního sdílení zkušeností. Pospíšil uvádí, že hlavním cílem programu je „rozvinout v účastnících pedagogické lídry.“ Program tedy není zamýšlen jako náhrada zavedeného Studia pro vedoucí pedagogické pracovníky, ale  jako komplementární program pro ředitele a jejich zástupce, kteří si přejí dále rozvíjet sebe i svou školu.

“Ředitel je totiž hlavní osobou, která určuje směřování školy: mimo jiné nabírá učitele, kontroluje kvalitu jejich práce a odpovídá za určování a plnění vzdělávacího plánu.”

Studijní program je koncipován na základě konzultace s několika zahraničními institucemi, jako jsou NYC Leadership Academy, která zřizuje obdobný program, nebo NYC Department of Education, vládní oddělení pro školství státu New York. Tato spolupráce byla nadále doplněna o poznatky z mnoha českých i zahraničních studií. Realizační tým projektu byl navíc podporován expertní radou, která se během přípravy programu scházela jednou měsíčně po dobu půl roku a jejíž členy jsou zkušení ředitelé, zástupci nevládních a neziskových organizací i odborníci z akademické sféry.

Výsledkem tohoto úsilí je velmi různorodý studijní plán, který budou účastníci během dvou let absolvovat. „Ve 14 vzdělávacích blocích bude prostor pro učení se novým věcem, ale i pro praktické řešení výzev, před kterými jejich škola stojí,“ přibližuje kurikulum Pospíšil.

350 hodin studia se skládá jak ze vzdělávacích bloků a exkurzí, tak z mnoha hodin individuální mentoringové podpory a participace ve svépomocných skupinách, ve kterých budou účastníci navzájem sdílet své postřehy. Studijní plán tedy usiluje o vyváženou kombinaci výuky účastníků a kolektivního sdílení vlastních zkušeností. I proto se do programu mohou hlásit zástupci vedení bez ohledu na školu, region nebo délku praxe – organizátoři programu očekávají, že právě různorodost profilů a zkušeností účastníků toto sdílení učiní co nejpřínosnějším.

Zlepšení školy ano, systému však zatím ne

Zatímco koncepce programu se zdá být propracovaná a vyvážená, projekt v praxi ve své snaze systémově zlepšovat vzdělávací systém čelí řadě překážek. Cena programu, 33 000 Kč za rok studia pro jednoho účastníka, může být překážkou pro školy a zřizovatele škol v chudších regionech. „Jsme si vědomi toho, že někteří ředitelé budou stát před velmi složitým úkolem. Mnozí budou před Sofiinou volbou – použijí finance na vzdělávání kolegů, nebo na to vlastní?“ doznává Pospíšil a dodává, že organizátoři proto rádi zájemcům poskytnou rady a podporu při hledání zdrojů financování.

I samotná iniciativa a ochota se do programu zapojit nicméně nevyhnutelně přijde v první řadě od již aktivních a angažovaných ředitelů. Tato autoselekce tak zamezí tomu, aby se z Ředitele naživo stal katalyzátor systémové změny ve vzdělávání, a poukazuje na nutnost nejen podpory, ale i iniciativy ze strany Ministerstva školství v úsilí o jakoukoli změnu na národní úrovni. Odborná rada programu se bude nicméně i nadále scházet, aby program rozšiřovala a propojovala se státním vzdělávacím systémem. Můžeme tedy očekávat další vývoj koncepce programu, který bude mít v budoucnosti za následek třeba i znatelné změny v celém systému.