„První dva roky budou chaos, řád si ale děti musí najít samy,“ říká čtyřiadvacetiletý zakladatel svobodné školy

Ve svých čtyřiadvaceti letech si Matěj Frgala splnil netradiční sen. Svobodná demokratická škola Erazim, kterou v Opavě spoluzaložil, nyní poprvé otevřela své dveře žákům. Proč věří, že je třeba nechat děti zažít si absolutní svobodu?  

Třetí etáž obchodního domu v Opavě dává od 1. září kromě obchodům s oblečením prostor také základní svobodné demokratické škole Erazim. Škola je zapsána v rejstříku a v současné době se v ní vzdělává prezenčně deset dětí. Zbylých pětatřicet žáků do školy fyzicky nechodí, fungují jako „domškoláci“.

Na zakládání ZŠ Erazim se podílí více lidí, ty jsi byl ale iniciátor. V tak mladém věku to vyžaduje spoustu odhodlání. Jak takový nápad vznikl? 

Nad školou jsem začal přemýšlet předloni, když mi bylo dvaadvacet. Studoval jsem učitelství informatiky a pracoval v svobodné demokratické škole v Příboru. Je to asi šedesát kilometrů daleko, což bylo nepohodlné. Chtěl jsem zůstat v Opavě a dojíždět se mi nechtělo. Jediné řešení bylo založit školu tady. Tak jsem si zaplatil na Facebooku inzerát, že zakládám školu a hledám lidi do týmu, komunita se pak začala sama nabalovat. Lidé přicházeli i odcházeli. Teď jsme víceméně stabilní pětičlenná skupina.

Takový projekt vyžaduje nemálo financí. Nebyl to problém? 

Já osobně jsem do toho vložil čtvrt milionu ze svých úspor a musel si vzít úvěr na 400 tisíc. Dalších 80 tisíc přispěli ostatní členové. Máme samozřejmě také školné a něco dostaneme i díky tomu, že jsme rejstříková škola. Státní příspěvek bude ale nižší, protože jsme škola soukromá, a ještě k tomu začínající.

Škola má teď za sebou první týdny fungování. Jak to v ní vypadá?

Děti si běhají a užívají. Drtivou většinu času tráví hraním, což pro nás však taky znamená, že se učí. Cokoliv, co děláme, nás něco naučí – vlastně se nelze neučit. Jestli je ale nějaká aktivita, která by byla námi dospělými řízena, pak je to Sněm. Sněm je základním prostředkem, kterým dosahujeme toho, aby byla škola demokratická. Na začátku dne si sedneme do kruhu a rozhodujeme o chodu školy. Všichni stejným hlasem, pedagogové i děti. Představa je taková, že posléze vzniknou určité specializované výbory, protože je nepraktické, aby o všem rozhodovali všichni. Ale to se rozlouskne časem… Známý z jiné demokratické školy mi řekl, že první dva roky můžeme úplně zapomenout. To bude v podstatě totální chaos. Děti si budou zvykat na absolutní volnost a to, jak s ní nakládat.

Proč to neuděláte naopak? Proč prvně nedat jasná pravidla a pak z nich postupně neslevovat?

Potřeba hranic musí vzejít z dětí samotných a pak si je musí odhlasovat. Uvedu příklad – přespávačky. Na demokratické škole v Příboře jsem několik zažil. První byla úplně bez pravidel, skoro nikdo nespal. Bylo tam spoustu hluku, breku, rozbitých věcí a ráno byly děti nevyspalé, nebylo jim dobře. Zažily si bezbřehou svobodu i s důsledky. Na druhé už jeden chlapeček – mimochodem ten, který byl největší raubíř – prohlásil, že by chtěl večerku, protože když je nevyspaný, není mu dobře. Musel si to ale zažít a poučit se z důsledků. Kdybych večerku zavedl já sám, půlka dětí nepřijde a druhá bude pravidla porušovat.

Co kdyby se děti na Sněmu rozhodly, že si přejí frontální výuku?

Tak bude frontální výuka! Pravomoc Sněmu je teoreticky omezena pouze zákony České republiky, školní vzdělávací program se dá vždycky změnit.

Ve vaší škole je fyzicky jen deset dětí, zbytek tvoří domškoláci. Jak domškoláctví funguje?

Vyjděme ze školského zákona, který stanoví povinnou školní docházku v rozsahu devíti let. Jednou z možností splnění této docházky je tzv. paragraf 41 neboli individuální vzdělávání žáka. Rodiče mohou o takovouto variantu zažádat a je zcela na rozhodnutí ředitele, zda jim vyjde vstříc. Je tam podmínka dodat doklad o vzdělání toho, kdo bude dítě učit, což nemusí být v tomto případě nutně rodič, ale třeba učitel v komunitní škole nebo příbuzný. Komunitní školy nejsou zapsány v rejstříku, fungují třeba jen tři dny v týdnu. Dítě musí být ale formálně zapsáno v jiné rejstříkové škole, kam jezdí dvakrát za rok na přezkoušení, přičemž forma přezkoušení není daná, každá škola si ji řeší sama. 

Máte plán, jak postupovat v případě zavření škol kvůli pandemii? Je distanční vzdělávání v takové škole vůbec možné? 

Teď probíhá něco, čemu se v běžné školské terminologii říká „adaptační dny“. První týdny školy spočívají v utužování kolektivu, hraní různých socializačních her, to se dělat na dálku nedá. Distanční výuka je spíš určena k naplnění požadavků, které existují v běžných školách. Dokonce si ani nemyslím, že by měla něco společného s Rámcovým vzdělávacím programem, který jako škola zapsaná v rejstříku musíme následovat. Ten je ale co se týče obsahu výuky dost volný a klíčové kompetence, které by podle něj měly děti mít, se dle mého názoru dají dálkově jen těžko rozvíjet.