Žerty stranou aneb Jak se učit na zkoušky

Rozdělení látky na menší úseky

Na začátku studijního procesu je dobré, udělat si obraz o celkovém objemu učiva. Vědět, kolik kapitol látka obsahuje a kolik procesů je třeba zvládnout. Následně je třeba se zaměřit na menší zvládnutelné úseky a těm se věnovat postupně. A až po zvládnutí těchto jednotlivých částí je propojit do jednoho celku – podobně, jako když se z jednotlivých dílů skládačky skládá celý obraz.

Rozdělení látky v průběhu času

Dlouhé hodiny strávené nad jedním a tím samým materiálem často nepřinášejí kýžené ovoce. Daleko efektivnější bývá, vracet se k látce opakovaně v dalších dnech a v kratších časových úsecích. Mozek si (obzvláště přes noc) učivo lépe uspořádá a z krátkodobé paměti jej spíše přesune do paměti dlouhodobé. Informace navíc snáze umístí do dalších souvislostí. Při každém návratu je vhodné věnovat se danému tématu o stupeň hlouběji a zároveň si znovu zopakovat ta nejpodstatnější data.

Shrnutí informací

Po každém zvládnutém úseku si shrňte naučené poznatky. Nejlépe nahlas. Není od věci si shrnutí ve stručných bodech také zapsat. Sumarizací poznatků testujete naučené znalosti i porozumění textu a podporujete proces zapamatování.

Dostatek odpočinku

V procesu učení hraje naprosto neopomenutelnou roli spánek a odpočinek. Aby byl mozek schopen plné koncentrace, potřebuje spát zhruba 7-9 hodin denně. Ve spánku navíc mozek třídí naučené znalosti a ukládá je do dlouhodobé paměti. Nezapomínejte také dostatečně jíst a pít.

Pravidelné přestávky

Žádná mysl se nedokáže plně soustředit několik hodin v kuse. Pokud se o to budete pokoušet, pravděpodobně se po čase přistihnete, že v myšlenkách bloumáte po tématech, které s probíranou látku souvisí jen velmi vzdáleně. Právě proto je dobré dopřát svému mozku plánované přestávky. Vhodný může být model 25 minut soustředění a následná 5 minutová přestávka, popřípadě 50 minut učení a 10 minutová přestávka.

Ručně psané poznámky

Pro zapisování poznámek je lepší použít tužku a papír a nikoli počítač. Ten je sice rychlejší, často ale svádí k doslovné transkripci. Oproti tomu ruční psaní podporuje aktivnější přístup k probírané látce a akcentaci důležitých poznatků. Ruční psaní poznámek nutí studenty látce více porozumět, neboť jí potřebují přepsat vlastními slovy. Počítač může navíc snáze svádět k rozptylování pozornosti svými dalšími funkcemi.

Opatrnost ve zvýrazňování

Přehnané zatrhávání významných částí textu v učebních materiálech se může stát spíše zkreslující iluzí znalosti látky nežli skutečnou znalostí. Zvýrazňování textu by se mělo dít s velkou rozvahou nad tím, jestli je daná pasáž opravdu v kontextu celého tématu tím nejdůležitějším. Zvýrazněné části textu je ale pro kontrolu možné shrnout v ručně psaných poznámkách. Pro různé studijné okruhy používejte jiné barvy zvýrazňovačů a fixů.

Přednáška imaginárnímu posluchači

Lepšímu pochopení látky i zapamatování důležitých dat pomáhá představa, že vy sami vyučujete někoho dalšího (nebo ještě lépe opravdu tak učiníte). Díky přednášce dochází k sumarizaci nejdůležitějších poznatků a zefektivnění studijního procesu.

Cvičné testování

Nebojte se, nechat se z probírané látky někým vyzkoušet či otestovat sám sebe zkušební písemkou. A to i v případě, že víte, že zkoušku zatím nemůžete zvládnout. Právě náprava chyb je důležitým bodem v procesu učení a při zkoušce naostro je menší pravděpodobnost, že na danou otázku odpovíte znovu špatně.

Pracujte s asociacemi a změnami prostředí

Měňte okolnosti, za kterých se učíte. Mozek je schopný spojit si konkrétní učivo s určitou fyzickou aktivitou či okolním prostředím. Následně si při probíhající zkoušce můžete toto učivo vybavit právě se vzpomínkou na pozměněné vnější okolnosti (otázka, kterou jste se učili venku na lavičce, teorie, kterou jste se memorovali při jízdě na rotopedu, vzorec, který byl přilepený na stěně naproti toaletě…). V každém prostředí byste však na učení měli mít klid a nic by vás nemělo rozptylovat.

Učte se v týmu

Nad studiem nemusíte dennodenně sedět sami. Diskuze nad probíranou látkou, které povedete se svými spolužáky či kolegy, jen tak nezapomenete. A spolu s nimi si vybavíte i jednotlivé definice, data, vzorce i souvislosti daleko lépe.

Memorování

Čas od času se každý potká s látkou, která si žádá nutné memorování slovo od slova – chemické vzorce, fyzikální veličiny, přesné definice, cizí slova, důležité letopočty. V těchto případech je opakování skutečně matkou moudrosti. Pomoci můžou oboustranně popsané kartičky, které lze nosit neustále při sobě, zrytmizování či zhudebnění textu, či spojení s konkrétním fyzickým pohybem, popřípadě jakoukoliv další asociací (barva, styl písma a podobně).

Změna přístupu a kombinace různých metod

Pro zapamatování látky je dobré, nechat informace prostoupit všemi možnými smysly. Důležité je zaměstnat nejen oči (čtení textu), ale také sluch (hlasité odříkávání důležitých pasáží, diskuze s dalšími studenty, přednáška dalším osobám), ale také hmat (psaní ručních poznámek). Pokud je to možné, vytvořte si vlastní časovou osu, obrázkové nákresy, sehrajte modelové situace. Ke zmiňovaným jménům dohledejte konkrétní tváře, k teoriím jejich konkrétní aplikace. Při samotném učení střídejte jednotlivé metody, měňte okolní prostředí i svou fyzickou aktivitu.

Čerpejte z více zdrojů

Studovanou látku můžete doplnit zhlédnutím souvisejících filmů či dokumentů i v čase vyhrazeným na odpočinek. Hledejte související podcasty, které můžete poslouchat i u běžných činností. Přečtěte si více názorů na dané téma, ověřujte informace z více zdrojů (nebojte se to samé téma prostudovat v různých učebnicích a v různém zpracování).

Tvorba taháku

Vytvořte si tahák. Ne s úmyslem podvádět u zkoušek, ale s cílem vytvořit kompaktní seznam důležitých poznatků na malém papíru, který můžete mít neustále při ruce. Snaha o absolutní zestručnění problematiky vede k vypíchnutí těch opravdu podstatných informací, které je důležité si zapamatovat.