Jak si vybrat školu aneb Mýty opředené přijímačky
Máme tu uzávěrky přihlášek na střední a vysoké školy, a také se blíží samotné přijímací zkoušky, což jsou zároveň momenty, ze kterých uchazeči mají každoročně strach. Podívejme se na několik mýtů, které okolo výběru školy a zkoušek panují.
Škola předurčuje kariéru po zbytek života
Je sice pravda, že pro některé profese potřebujete vystudovat určitý obor (chcete-li se stát lékařem, musíte vystudovat všeobecné lékařství, chcete-li se stát soudcem, musíte absolvovat práva apod.), pro řadu povolání to však neplatí. Historie zná případy hudebníků, kteří nikdy nestudovali konzervatoř, stejně tak novinářů, kteří neabsolvovali žurnalistiku. V dnešní době, kdy vzrůstá popularita práce v informačních technologiích, se na ni přeorientovávají lidé jiných profesí. Mezi programátory nebo testéry tak najdete bývalé účetní i personalistky.
Na druhou stranu, i když v průběhu života pocítíte, že jste takzvaně šlápli vedle a chtěli byste se věnovat práci, pro kterou potřebujete specifické vzdělání, není nic ztraceno. Střední ani vysoké školy nemají horní věkový limit, a pokud splníte přijímací řízení, můžete do prvního ročníku nastoupit třeba v sedmdesáti. Vybíráte-li si tedy střední nebo vysokou školu, nepřemýšlejte o ní jako o místě, které vás připraví na jedno povolání, kterému se budete dalších 40 až 50 let života věnovat. Ostatně, v dnešním světě dochází čím dál častěji ke střídání profesí, a proto je mnohem výhodnější si vybrat školu nebo obor, které vás připraví spíše všeobecněji.
Tam se nedostanu
Pokud škola přijme málo studentů, znamená to, že je pro mě těžké se na ni dostat, a naopak, pokud škola přijme hodně studentů, znamená to, že je pro mě lehké se na ni dostat a vystudovat ji. Ve skutečnosti samotné počty přihlášených a přijatých nemusí vypovídat vůbec o ničem. Z nich nezjistíme vůbec nic bližšího o lidech, kteří se na školu hlásili – připravili se dobře na zkoušky? Jací byli v porovnání s námi? Může se pak snadno stát, že se lehce podceníme a nepodáme si přihlášku na výběrovou školu, kam bychom ale měli vysokou šanci se dostat, protože máme ve srovnání s vrstevníky nadprůměrné výsledky nebo by se nám do výsledků započítala umístění v různých soutěžích nebo olympiádách.
Je tomu ale i naopak. Na některé obory se hlásí především uchazeči s vysokými schopnostmi a se zájmem, a proto nebývá problém všechny přijmout. To ale neznamená, že když tam „zabloudí“ někdo, kdo o obor zájem vůbec nejeví a ani není ke studiu připraven, škola ho přijme. Na tento zádrhel upozorňuje například portál Studujeme v USA, který uvádí příklady amerických vysokých škol, jež přijmou vysoké procento uchazečů, nicméně tito uchazeči mají zároveň vysoká skóre ve standardizovaných testech. Podobné příklady ale najdeme i na českých školách.
Dalším faktorem, který zkresluje počty přihlášených a přijímaných uchazečů na vysokých školách, je dvouoborové studium. Hlásíte-li se na obor, který je povinně dvouoborový, musíte být přijati ještě minimálně na jeden další obor, který lze s tímto dvouoborem kombinovat. V praxi to znamená, že na dvouobor splní přijímačky třeba více než polovina uchazečů, ale protože se nedostanou na další obor, počet přijatých bude na tomto oboru nižší. Stejně tak existují školy, které přijmou drtivou většinu uchazečů, nicméně je dokončí jen malé procento absolventů, jelikož je studium náročné.
Pokud se nehlásíte na školu, kde je jisté, že budete přijati bez přijímacího řízení, nikdo vám samozřejmě nezaručí, že budete přijati. Pomoci vám ale mohou například vzorové otázky přijímací zkoušky nebo informace o počtech bodů za různé soutěže, certifikáty a další ocenění. Díky tomu si uděláte představu, jak náročná by pro vás byla ostrá zkouška, respektive kolik bodů byste minimálně mohli získat.
Nemá smysl taktizovat
U přihlášek na vysokou školu nemá smysl taktizovat, protože počet přihlášek není omezen. Ti, kdo se letos hlásí na vysokou školu, to mají o dost jednodušší než ti, kteří se hlásí na školu střední – mohou si skutečně podat neomezený počet přihlášek, zatímco zájemci o středoškolské studium si mohou v prvním kole podat nanejvýš dvě přihlášky na obory s talentovou zkouškou a nanejvýš dvě přihlášky na obory bez ní. V dalších kolech pak už počty přihlášek omezeny nejsou.
Na druhou stranu, myslete na to, že pokud se přihlásíte na vysoké školy, na které se konají přijímací zkoušky, budete se na ně muset připravit. Ne každý má čas a energii se učit na deset různých zkoušek, a i když se budete hlásit jen na jeden obor, budete možná muset cestovat do deseti různých měst. A to ještě u některých nepočítáme učení se na maturitu nebo chození do zaměstnání.
Je také dobré vybírat si takové vysoké školy, kde jsou zkoušky podobné vašim maturitním předmětům, abyste si ušetřili čas na přípravu. Výhodou také je, pokud se hlásíte na školy nebo obory, kde se výsledek jednoho testu (například Národních srovnávacích zkoušek nebo Testu studijních předpokladů) započítává na více z nich. Není také od věci si vybrat „záchranný“ obor, kam budete přijati bez přijímacích zkoušek nebo kde budete mít alespoň vysokou šanci na přijetí. Ujistěte se ale, že tento obor budete opravdu chtít studovat, pokud vás jinam nevezmou, protože i když v prvním ročníku úspěšně složíte přijímačky na obor, na který vás původně nevzali, a vy na původním oboru ukončíte studium, „ukrojí“ vám dobu, po kterou vám stát platí studium (řádná doba studia plus jeden rok).
V dalších nebo dodatečných kolech jsou na výběr jen špatné školy
Pokud se nikam nedostanete, možná se budete bát si podat přihlášku v dalších kolech přijímacího řízení, protože to budou nejspíš školy horší kvality. Ovšem to, jestli škola přijímá uchazeče v dalších kolech přijímacího řízení, nevypovídá o její kvalitě vůbec nic. Znamená to akorát, že škola nenaplnila své kapacity. To, že se na školu nepřihlásí hodně lidí, ale neznamená, že je nutně špatná – může jen nabízet obory, o které není velký zájem, případně se může jednat o střední školu na maloměstě nebo na vesnici, kde je horší dopravní dostupnost.
Některé školy také z důvodu akreditačního řízení (procesu, kdy ministerstvo školství schvaluje škole studijní program) vypisují přijímací řízení mnohem později, jelikož dřív není jisté, že se nový program otevře.
Přijímačky na střední nebo vysokou školu mohou vypadat náročně, ale když se na ně řádně připravíte, budou vaše šance o dost vyšší.