Studentský ambasador poradí s výběrem studia i nástupem na vysokou

Kredity, studijní skupiny, svobodné předměty. A nikde „paňčelka“, která všechno třikrát připomene a k procvičení látky dává každý den domácí úkoly. Náraz při přechodu na vysokou může být pro prváka poměrně velký. Aby toto nelehké období lépe zvládli, s tím jim na Fakultě strojního inženýrství VUT pomáhají už třetím rokem studentští ambasadoři.

Práce ambasadorů běží v přirozeném cyklu akademického roku. „Jejich role je zejména trojí: jednak poskytují poradenství pro uchazeče, kteří neví, jestli se rozhodnout pro studium u nás a případně pro který program. Následuje zásadní období od srpna do září, kdy prváci potřebují projít systémem registrací předmětů, skupin a vyznat se ve všech nových pojmech. A do třetice se hodně ozývají s příchodem prvního zkouškového období,“ přibližuje Kateřina Růžičková z marketingového oddělení Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně.

Jedním z ambasadorů je už druhým rokem Jiří Spousta. Věnuje se přibližně padesátce prváků, kteří si ke studiu fyziky vybrali strojní fakultu VUT. Sám si prý pamatuje, že i pro něj byl přechod na vysokou školu náročný a podobného parťáka by v té době ocenil. „Nejtěžší pro mě byl nový způsob učení, který je hodně o individuálním přístupu. Prvákům doporučuju nepodcenit začátek. Ať k tomu člověk přistoupí dobře nebo špatně, studium bude jako sněhová koule: když se budu hned od začátku učit, nakonec ta sněhová koule vědomostí bude velká, když se učit nebudu, bude na konci obrovská sněhová koule nabalených problémů,“ vysvětluje Jirka.

Letos se zhruba třetina studentských ambasadorů přirozeně obmění s tím, jak absolvovali své studium na FSI. Předání role na konci letního semestru zvažuje i Jiří Spousta. „Dotáhnu třetí rok a pak uvidím. Už mám pocit, že se změnily předměty, náročnost zkoušejících, že jsem celkově prvákům trochu vzdálený,“ říká. V ústavní „kafárně“ se ale se spolužáky potkává dál a přirozená potřeba si vzájemně pomáhat ho nejspíš neopustí ani poté, co by roli ambasadora předal mladším. „Mně samotnému na začátku pomohlo třeba i to, když mi někdo ze starších a šikovných spolužáku řekl: Buď v klidu, tohle jsem taky nespočítal,“ uzavírá s úsměvem Jirka.