Od krabice k vesmírné lodi: Jak v dětech probudit přirozený talent kreativity

Představte si třídu plnou prvňáčků, kteří dostali za úkol nakreslit strom. Někteří namalují klasický hnědý kmen se zelenou korunou, jiní vytvoří modré stromy, stromy s duhovými listy nebo stromy, v nichž bydlí skřítci. Každý obrázek je jiný – stejně jako každé dítě. Ať už volí tradiční pojetí, nebo se nechá unést fantazií, všechny děti do školy přicházejí s jedinečnou dávkou kreativity. Právě tato rozmanitá tvořivost (od pečlivého realismu až po pohádkovou představivost) je tím, co stojí za největšími vynálezy lidstva a co bude v budoucím světě stále cennější dovedností. 

Kreativita je jako sval – čím více ji používáme, tím je silnější. Zatímco některé vzdělávací systémy ji dokážou efektivně rozvíjet, jiné ji bohužel mohou nechtěně potlačovat. Co můžeme udělat my jako učitelé a rodiče, abychom pomohli dětem jejich přirozenou tvořivost nejen zachovat, ale dále rozvinout do skutečné „superschopnosti“?

Dobrá zpráva je, že existují ověřené postupy, jak kreativitu u dětí podpořit. A co víc – na rozdíl od jiných dovedností, kreativitu lze rozvíjet zábavně a hravě, často bez nutnosti nákladných pomůcek či speciálních znalostí. Pojďme se podívat, jak na to.

Co je kreativita a jak se projevuje u dětí

Kreativita představuje schopnost přicházet s něčím novým a užitečným – ať už jde o originální nápad, řešení problému nebo umělecké dílo. U dětí se kreativita nejčastěji projevuje při hře, v jejich bohaté fantazii a v přirozené zvídavosti. Děti zkoumají svět kolem sebe, vymýšlí a přemýšlí “po svém”. A díky tomu nacházejí originální a kreativní nápady a řešení.

Mezinárodní výzkum v rámci PISA definuje kreativitu jako schopnost aktivně vytvářet, hodnotit a vylepšovat návrhy vedoucí k originálním a efektivním řešením, vytváření nových poznatků a působivým projevům představivosti (Česká školní inspekce, 2024). Psychologové spojují kreativitu s tzv. divergentním myšlením – schopností generovat mnoho různých nápadů či řešení na jednu otázku. Kreativita však zahrnuje i myšlení konvergentní, tedy umění posoudit a vybrat nejlepší nápady a dále je zdokonalovat.  

Je důležité zdůraznit, že kreativita neznamená jen výjimečnou genialitu nebo „velké umění“. Odborníci rozlišují „kreativitu s velkým K“ – výjimečné objevy a mistrovská díla – a „kreativitu s malým k“, tedy každodenní tvořivost dostupnou každému (Amabile, 1983). Právě tato běžná dětská tvořivost se projevuje vymýšlením her, originálním využitím obyčejných věcí (krabice od bot se promění v hrad) či netradičním řešením každodenních problémů.

Dobrou zprávou je, že tuto kreativitu lze cíleně podporovat – děti ji mohou zdokonalovat praxí a správným vedením. Kreativita tedy není jen vrozený talent, ale do značné míry naučitelná dovednost, která se dá rozvíjet podobně jako jazyk nebo logické myšlení.

Co zjistily výzkumy o dětské kreativitě za posledních 20 let

Posledních dvě dekády přinesly na poli výzkumu mnoho poznatků o fungování dětské kreativity, jejím měření a faktorech, které ji ovlivňují. Tradičně se kreativita měří pomocí divergentních úloh – děti dostanou otevřený úkol a hodnotí se množství a originalita jejich nápadů.

Příkladem je test alternativních využití: „Vymysli co nejvíce způsobů, jak použít obyčejnou kancelářskou sponku.“ (Evans et al., 2021). Další úlohy mohou zahrnovat dokreslování neúplných obrázků (např. Torranceho testy tvořivého myšlení používané už od 60. let) nebo hledání více řešení složitého problému. Tyto testy mají solidní spolehlivost a dokáží do určité míry předpovědět budoucí kreativní úspěchy (Kim, 2006).

Moderní studie však upozorňují, že samotná schopnost produkovat nápady ještě nezaručuje úspěch – stejně důležité je, zda dítě dokáže své myšlenky promyšleně vyzkoušet a dotáhnout do konce. Jinými slovy – zvídavost a ochota experimentovat jsou pro tvořivé myšlení stejně zásadní jako fantazie (Kim, 2011).

Významným tématem výzkumů je vliv prostředí na rozvoj kreativity, ve škole i mimo ni. Mnohé studie potvrdily existenci tzv. „slumpu“ – propadu kreativity kolem 4. třídy ZŠ. Děti v předškolním a mladším školním věku bývají velmi nápadité, ale kolem 9–10 let nastává pokles originality, pravděpodobně vlivem sílícího tlaku na konformitu. K částečnému oživení tvořivosti pak často dochází v pozdější pubertě (Kim, 2011).

Výzkumy ukázaly, že prostředí a kultura má na úroveň dětské kreativity opravdu výrazný vliv. Například srovnávací studie mezi dětmi z Německa a venkovského Kamerunu zjistila, že osmileté děti vyrůstající v prostředí podporujícím autonomii a individualitu měly v divergentních úkolech výrazně vyšší skóre než jejich vrstevníci z prostředí kladoucího důraz na tradice a poslušnost (Köster et al., 2020). Obě skupiny vymyslely podobný počet běžných nápadů, ale německé děti přišly s mnohem více neobvyklými a hravými myšlenkami – například jak předmět kreativně využít ve hře nebo ve fantazijním příběhu. To potvrzuje, že kultura a výchova výrazně formují dětskou představivost: prostředí vedoucí k samostatnosti, zvídavým otázkám a tvořivé hře kreativní potenciál rozvíjí, zatímco příliš autoritativní či jednostranná výchova jej může brzdit.

Zajímavé poznatky přinesly i mezinárodní srovnávací testy. Organizace OECD nedávno poprvé měřila tvůrčí myšlení patnáctiletých žáků v rámci studie PISA, přičemž rozdíly mezi zeměmi jsou značné. České výsledky byly znepokojivé: podle České školní inspekce čeští žáci v dotazníku o vlastní kreativitě patřili k nejméně sebevědomým v rámci zemí OECD – hůře dopadly už jen tři země (Česká školní inspekce, 2024).

Ukázalo se například, že ačkoli české děti mají chuť učit se nové věci, často ji neuspokojují ve škole, ale mimo ni. Podpora kreativity na našich školách je podle tohoto šetření vnímána jako velmi nízká (Celume et al., 2019). Tyto výsledky ukazují na potřebu změn ve vzdělávacích přístupech: pokud školy kreativitu nerozvíjejí, děti ztrácejí v této oblasti důvěru a mohou zaostávat za vrstevníky z jiných zemí nejen ve schopnosti tvořit, ale i v motivaci tvořivost využívat.

Jak podpořit dětskou kreativitu v praxi

Přestože některé výzkumy naznačují pokles dětské kreativity, současně ukazují i cesty, jak ji posilovat. Zde je několik praktických tipů pro učitele i rodiče, které vycházejí z vědeckých poznatků a osvědčené praxe:

1. Vytvořte bezpečné prostředí, kde nevadí dělat chyby

Děti potřebují cítit, že mohou experimentovat bez obav z neúspěchu či zesměšnění. Strach z chyb výrazně brzdí kreativitu – naopak když děti vnímají omyl jako součást učení, ochotněji zkoušejí nové postupy. Učitelé mohou zdůrazňovat, že na počátku tvoření neexistují špatné nápady, a teprve později společně s dětmi vybírat a vylepšovat ty nejslibnější. Domácí prostředí by mělo dítěti poskytnout prostor řešit problémy samostatně, i když to znamená, že se chvíli trápí – místo okamžitého napovídání je lepší jej podpořit, aby zkusilo jiný přístup.

2. Podněcujte zvídavost a samostatné objevování

Zvídavé „proč?“ a „jak by se dalo…?“ jsou palivem dětské kreativity. Odpovídejte na otázky dětí trpělivě a povzbuzujte je, aby samy hledaly různé odpovědi. Ve třídě fungují techniky jako kolektivní brainstorming bez okamžitého hodnocení nápadů nebo zadávání otevřených úloh s více správnými řešeními.

Výzkumy ukazují, že cílené zkoumání a hra s materiály rozvíjí tvořivé myšlení – děti, které si mohou věci osahat a experimentovat s nimi, přicházejí na neotřelá řešení častěji (Zhang et al., 2025). U menších dětí je výborným nástrojem symbolická hra „na něco“, kdy se třeba obývák promění ve vesmírnou raketu; právě při takové hře si děti přirozeně procvičují představivost, flexibilní myšlení a schopnost transformace.

3. Podporujte tvořivé aktivity a umění

Zapojení do výtvarných, hudebních či dramatických činností poskytuje dětem prostor pro fantazii a seberealizaci. Studie potvrzují, že například dramaterapie a divadelní improvizace dokážou zvýšit úroveň dětské kreativity – děti si při nich zkoušejí různé role, příběhy a způsoby vyjádření, což rozvíjí divergentní myšlení i schopnost řešit problémy ve fikčních situacích (Celume et al., 2019).

Ve škole lze zařadit jednoduché improvizační hry nebo tvůrčí psaní; doma může rodič s dítětem malovat, muzicírovat nebo vymýšlet pohádky. Důležité je nehodnotit výsledek umělecké snahy příliš kriticky, ale spíše ocenit originalitu a samotný proces („To je zajímavé, jak tě to napadlo?“). Tak dítě získá motivaci tvořit dál.

4. Dejte dětem prostor k volné hře a „nudě“

Není nutné každou minutu dětského života naplnit organizovanou činností. Právě chvíle, kdy se děti „nudí“, často probudí největší kreativitu – začnou samy něco vymýšlet. Jednoduché hračky a pomůcky jako stavebnice, kostýmy, papír a pastelky či běžné předměty z domácnosti mnohdy podnítí kreativitu více než složité a drahé technologické hry.

Omezení pasivního času u obrazovek a naopak podpora aktivního využití technologií (např. tvoření animací, programování pro děti, digitální kreslení) může také nasměrovat dětskou energii k tvoření místo pouhé konzumace obsahu. Klíčové je, aby iniciativa vycházela od dítěte – role dospělého spočívá v nabídnutí inspirativních podnětů, ale následném ustoupení do pozadí, aby mladí tvůrci mohli realizovat vlastní nápady.

Závěrem: výzva pro nás všechny

Dětská kreativita je křehká, ale s pečlivým přístupem ji můžeme nechat rozkvést. Současné výzkumy nám dávají jasný vzkaz: děti mají obrovský tvořivý potenciál, který však potřebuje vhodné podmínky, aby se projevil. Když jim poskytneme bezpečí pro experimentování, volnost v objevování a bohaté podněty k tvoření, dokážou nás překvapit neotřelými nápady a řešeními. Pro učitele a školy z toho plyne výzva inovovat výuku tak, aby vedle znalostí systematicky rozvíjela i představivost a nápaditost. Pro rodiče je to připomínka, že hra a fantazie nejsou „ztracený čas“, ale nezbytná součást učení. Takže až příště uvidíte dítě, které kreslí fialovou krávu s křídly nebo staví hrad z polštářů a prostěradel, nezasahujte mu do toho se slovy „takhle to přece není správně“ či “to se nedělá”. Možná právě teď vzniká nápad, který jednou posune celý svět o krok dál. Kreativita totiž není jen dětská hra – je to investice do budoucnosti. A ta začíná tím, že si troufneme myslet jinak.

Přijde vám kreativita důležitá? Sledujte nezávislý výzkum Scio Research na www.scioresearch.com.  

—-

Reference

Amabile, T. M. (1983). The social psychology of creativity: A componential conceptualization. Journal of Personality and Social Psychology, 45(2), 357–376. https://doi.org/10.1037/0022-3514.45.2.357​

Celume, M.-P., Besançon, M., & Zenasni, F. (2019). Fostering children and adolescents’ creative thinking in education: Theoretical model of drama pedagogy training. Frontiers in Psychology, 9, 2611. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2018.02611​

Česká školní inspekce (2024). Národní zpráva – výsledky šetření PISA 2022: Tvůrčí myšlení. Praha: ČŠI. https://www.csicr.cz/cz/Aktuality/Narodni-zprava-PISA-2022-Tvurci-mysleni​

Evans, N. S., Todaro, R. D., Schlesinger, M. A., Golinkoff, R. M., & Hirsh-Pasek, K. (2021). Examining the impact of children’s exploration behaviors on creativity. Journal of Experimental Child Psychology, 207, 105091. https://doi.org/10.1016/j.jecp.2021.105091​

Kim, K. H. (2006). Can we trust creativity tests? A review of the Torrance Tests of Creative Thinking (TTCT). Creativity Research Journal, 18(1), 3-14. https://doi.org/10.1207/s15326934crj1801_2​

Kim, K. H. (2011). The Creativity Crisis: The Decrease in Creative Thinking Scores on the Torrance Tests of Creative Thinking. Creativity Research Journal, 23(4), 285–295. https://doi.org/10.1080/10400419.2011.627805​

Köster, M., Yovsi, R. D., & Kärtner, J. (2020). Cross-cultural differences in the generation of novel ideas in middle childhood. Frontiers in Psychology, 11, 1829. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2020.01829

Zhang, Z. S., Seemann, M., Joos, R., Suren, M., Fischer, H., & Hofmann, M. (2025). Fostering Creativity Through Game‐Based Approaches: A Scoping Review. The Journal of Creative Behavior, 59(1), e1536. https://doi.org/10.1002/jocb.1536