Rekvalifikace jinak: Co znamená stát se právníkem bez vysoké školy?

Americká hvězda sociální sítí Kim Kardashian se nedávno znovu stala středem pozornosti.

„Před šesti lety jsem se vydala nekonvenční cestou, abych si splnila sen a stala se právničkou. Nebylo to jednoduché a trvalo to déle, než jsem předpokládala, ale nikdy jsem se nevzdala. Každý předmět mi přinesl chvíle pochyb, slz a úspěchu – obzvlášť když jsem zvládla předměty, z kterých jsem původně vyletěla,“ napsala na svůj účet na Instagramu.

Jaká byla ona nekonvenční cesta a může jít o příklad inspirativní rekvalifikace?

Výchova právníků v Česku a USA

Ve Spojených státech amerických, podobně jako v České republice, může právnické profese vykonávat jen člověk s patřičnou kvalifikací. Tím však podobnost končí, jelikož způsobů, jak jí dosáhnout, existuje v USA více a liší se od těch, jaké známe v Česku.

Prvním způsobem, který ostatně existuje i v ČR, je tradiční cesta vzděláním na vysoké škole. V České republice je studium programu Právo a právní věda magisterské nenavazující studium se standardní délkou studia pěti let, což znamená, že na něj může nastoupit uchazeč, který má pouze středoškolské vzdělání zakončené maturitní zkouškou. V USA je sice také předpokladem pro výkon právnických profesí obdobný studijní program, ten je však navazující a tříletý. Zároveň, ačkoliv některé americké vysoké školy nabízejí bakalářský studijní program zabývající se právem, rozhodně není podmínkou k přijetí, a tak mezi studenty práv na vysokých školách v USA najdeme absolventy filozofie, historie nebo fyziky.

To ostatně ví každý, kdo někdy viděl americkou komedii Pravá blondýnka, který popisuje – byť velmi odlehčeným způsobem – studium práv na Harvardově univerzitě: Zájemci o něj se připravují na přijímací zkoušky trénováním testů studijních předpokladů, vypracovávají motivační eseje a snaží se zaujmout přijímací komisi svými dosavadními úspěchy, načež je po přijetí čeká studium ve školních lavicích a hledání stáží v oboru.

Ve Spojených státech amerických ale existuje i druhá cesta, která nevede přes vysokou školu, a tou se vydala Kim Kardashian. Ta spočívá v nalezení mentora vykonávajícího právní praxi, v získávání zkušeností pod jeho vedením a ve skládání stejných zkoušek, jaké vykonávají studenti práva na vysokých školách. Tato možnost však existuje jen v několika státech USA (mimo jiné i v Kalifornii, domovském státě Kardashian) a po jejím absolvování je novopečený právník oprávněn vykonávat (po složení příslušné profesní zkoušky) právní praxi pouze v daném státě – Kardashian se tedy sice může stát advokátkou doma v Kalifornii, už ne však například v sousedním Oregonu.

Celebrita, kterou ke studiu inspiroval její zesnulý otec (léta pracoval jako advokát a v devadesátých letech tvořil „tým snů“ advokátů sportovce O. J. Simpsona obžalovaného z vraždy bývalé manželky), svou mnohaletou cestu bohatě dokumentovala na sociálních sítích i v rodinné reality show Držte krok s Kardashians. Tato cesta však byla místy trnitá a Kardashian se potýkala s mnoha nezdary: například soubornou zkouškou, kterou skládají v USA studenti prvního ročníku, prošla až napočtvrté. Později však zvládla další postupovou zkoušku, která ji postavila na roveň absolventů právnických oborů v USA, a nyní jí k výkonu advokátní praxe zbývá pouze splnit advokátní zkoušku.

Slasti a strasti praxe

Jakkoliv měla tato modelka a herečka úplně jiné startovací podmínky než většina ostatních lidí díky tomu, že se narodila do vlivné a bohaté rodiny, ukazuje její příběh strasti, s nimiž se potýkají rodiče malých dětí, kteří se rozhodnou pro rekvalifikaci. Ne každý z nich má možnost chodit denně do školy a soustavně se připravovat na zkoušky, aniž by u toho nezanedbal výchovu potomků, případně svou výdělečnou činnost.

Možnost vykonávat právnickou profesi bez právnického vzdělání nejspíš v České republice nenastane a i v USA se ozývají pochybnosti o této rekvalifikaci. Je totiž třeba mít na paměti, že právní systém v USA a dalších anglosaských zemích funguje jinak než v Česku, a to konkrétně s důrazem na předchozí rozhodnutí jiných soudů, kdežto pro české soudy jsou důležitější konkrétní zákony. Z tohoto důvodu je studium práva v zemích s anglosaským právním systémem časově jednodušší.

Na druhou stranu je studium práv v ČR obecně méně nákladné než v USA, jelikož je bezplatné tehdy, když jej student dokončí během šesti let, zatímco studium na amerických vysokých školách je zpoplatněno a ne každý studující dosáhne na stipendium. I z tohoto důvodu může být „vyučení se“ právníkem mnohem lákavější, neboť jde o levnější cestu k získání právnické kvalifikace.

Toho a mnohého dalšího si ostatně všimli Rose Cuison Villazor a Gabriel Chin, vyučující na Právnické fakultě Kalifornské univerzity v Davisu, a roku 2014 publikovali v deníku New York Times článek Law Apprenticeship Raises Serious Concerns („Právnické učňovství vyvolává vážné obavy“), v němž se zamýšlejí nad negativními aspekty této rekvalifikace.

„V první řadě: Jsou právníci, kteří podstoupili učení, dostatečně připraveni? Vezměte si například imigrační právo, které je velice složité. Má právnický mistr znalosti v dalších oborech, které se s imigračním právem protínají, například s právem rodinným, občanským nebo trestním? Právnické fakulty mají ze své podstaty výhodu toho, že na nich učí právní experti z rozličných oblastí,“ argumentují v textu.

Díky nabídce právnických fakult právě odpadá studentům hledání takového mentora, který jim zajistí pokrytí všech právních oblastí, jak popisuje článek Advocating for Apprenticeship („Obhajoba učňovství“) z roku 2024 v časopise Practice vydávaném Právnickou fakultou Harvardovy univerzity. Text však zároveň podporuje praxi jako součást právnického vzdělávání a upozorňuje, že samotná vysokoškolská výuka z nikoho dobrého právníka neudělá. Jako řešení ale nabízí návrh Joan W. Howarth z Právnické fakulty Williama S. Boyda Univerzity v Nevadě, podle níž by měli vystudovaní právníci procházet atestační přípravou jako všeobecní lékaři, která má pevně danou strukturu.

Zdali se nakonec právníci v USA něčeho takového dočkají, teprve ukáže čas. Jisté ale je, že otázky rekvalifikace a propojení s praxí budou řešit i neprávnické profese, dokonce i mimo Spojené státy americké. Podobných polemik tedy nejspíš bude přibývat.