Co udělat s učitelem podporujícím Putina?

Schvalování napadení Ukrajiny Ruskou federací ve škole může naplnit znaky dvou trestných činů. Jednak přečinu Schvalování trestného činu dle § 365 zákona č, 40/2009 Sb., trestního zákoníku, podle nějž „kdo veřejně schvaluje spáchaný zločin nebo kdo veřejně vychvaluje pro zločin jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok“. Jde přitom o schvalování trestného činu agrese podle § 405a trestního zákoníku: „Kdo v postavení, které mu umožňuje vykonávat kontrolu nad některým státem nebo řídit jeho politické a nebo vojenské akce, v rozporu s ustanoveními mezinárodního práva plánuje, připravuje, zahájí nebo provede útočný čin, který spočívá v použití ozbrojené síly takovým státem proti svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiného státu nebo v použití ozbrojené síly takovým státem jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s Chartou Organizace spojených národů a který svou povahou, závažností a rozsahem zakládá zjevné porušení Charty Organizace spojených národů, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let nebo výjimečným trestem.“

Dále pak přečinu dle § 405 trestního zákoníku Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia, podle nějž „Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.“

Požadavek veřejnosti, s nímž obě zmíněná ustanovení trestního zákoníku pracují vysvětluje § 117 trestního zákoníku tak, že jde o trestný čin, který je spáchán:

„a) obsahem tiskoviny nebo rozšiřovaného spisu, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo

b) před nejméně třemi osobami současně přítomnými.“

Ze znění písm. b) pak snadno dovodíme, že v této kategorii bude většina situací, kdy pedagog přichází do styku se skupinou žáků, ať již při vyučování či jindy.

To, že schvalování agrese naplňuje znaky výše uvedených trestných činů, soudí i nejvyšší státní zástupce.

Jaké jsou povinnosti učitele?

Povinnosti pedagogického pracovníka při vzdělávání definuje především § 22b zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školského zákona), přičemž zajímat nás bude hned písm. a). Podle něj je pedagogický pracovník povinen „vykonávat pedagogickou činnost v souladu se zásadami a cíli vzdělávání“.

Dochází-li při vzdělávání ve škole k činnosti, která je v příkrém a jednoznačném rozporu s normativními cíli vzdělávání, má ředitel školy povinnost konat.

Jedním z cílů vzdělávání je podle § 2 odst. 2 písm. a) školského zákona „rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, (…)“. Podle písm. c) pak „pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod (…)“. Cíle vzdělávání závazně definuje i čl. 13 odst. 1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, podle nějž je jedním z cílů vzdělávání rozvoj „vzájemného porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi všemi národy a všemi rasovými, etnickými a náboženskými skupinami, jakož i rozvoj činnosti Organizace spojených národů pro zachování míru“. Je evidentní, že vzdělávací činnost, která u žáků podporuje příznivý postoj k ruským válečným zločinům na Ukrajině, je v příkrém rozporu s výše uvedenými normativními cíli vzdělávání. Takovým vzdělávacím působením na děti, žáky či studenty se tedy pedagog dopouští porušení § 22b odst. 1 školského zákona.

Může škola učitele vyhodit?

Podle § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď „jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi,“ Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru „porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“.

Souhrnně se těmto důvodům říká „porušení pracovní kázně“, přičemž se rozlišuje:

1. méně závažné porušení (je nutno upozornit na možnost výpovědi a posléze teprve vypovědět, nedojde-li k nápravě),
2. závažné (možno vypovědět i bez upozornění) a
3. zvlášť hrubé (možno okamžitě ukončit pracovní poměr bez výpovědní doby).

To, o jakou míru intenzity porušení pracovní kázně se jedná, je již na posouzení zaměstnavatele, tedy školy. Vzhledem k tématu nicméně můžeme uvažovat určité modelové případy.

V úrovni méně závažného porušení pracovní kázně by šly hodnotit např. případy, kdy pedagogovi při vzdělávání ve třídě „uklouzne“ názor, který by jinak veřejně neprezentoval a ani to neměl v úmyslu (připomeňme v tomto kontextu, že zaměstnance nemůžeme vypovědět pouze na základě toho, co si myslí, nebo toho, co nám o svých názorech řekl u kávy – důležité je až, jak se tyto názory promítají do jeho pracovní činnosti). V takovém případě zaměstnance v souladu s § 52 písm. g) upozorníme, že prezentování takových názorů ve škole je nepřijatelné, a že bude-li se to opakovat, může mu hrozit výpověď. Mohou sem rovněž spadat případy, kdy se zaměstnanec přímo k věci nevyjadřuje, ale před žáky naznačuje, mluví v jinotajích, případně předkládá žákům vzdělávací obsah, který sice není přímo nepravdivý či manipulativní ve směru podpory ruských činů na Ukrajině, ale je „na hraně“ a nepřispívá v této věci k dosahování cílů vzdělávání. Zde je opět na místě zaměstnance upozornit, aby takového jednání zanechal a vzdělával v souladu s normativními cíli vzdělávání a dát mu prostor k nápravě.

Na úrovni závažného porušení pracovní kázně, po němž může následovat výpověď pracovního poměru bez dalšího, by dle mého mínění byla situace, kdy by zaměstnanec-učitel vědomě a úmyslně před žáky prezentoval své postoje obhajující ruskou agresi na Ukrajinu, popř. jim sice neprezentoval svůj názor veřejně, ale prokazatelně jim předkládal nepravdivé či manipulativní informace, jejichž cílem by bylo, podpořit či schválit ruskou agresi proti ukrajinskému lidu.

V souladu se závěry Nejvyššího soudu, podle nichž se o zvlášť hrubé porušení pracovní kázně jedná tehdy, když po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby (viz např. NS 21 Cdo 5727/2015) by do třetí kategorie, kdy lze pracovní poměr zrušit okamžitě, spadala např. situace, kdy by zaměstnanec svým jednáním jednoznačně naplnil znaky některého z trestných činů uvedených výše. Po škole by jistě nebylo spravedlivé požadovat, aby jako učitele nadále zaměstnávala osobu, která se přímo při výkonu učitelského povolání dopouští jednání majícího znak úmyslného trestného činu. Dalším důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru by mohlo být i jednání, které jsme popsali v předchozím odstavci (tedy veřejná či skrytá podpora ruské agrese a ruských válečných zločinů před žáky) za situace, kdy nelze očekávat, že toho pedagog zanechá – tedy – kdy zaměstnavatel z dosavadního jednání se zaměstnancem či z okolností má důvodně za to, že pedagog bude v jednání, které je v příkrém rozporu s jeho povinností, „vykonávat pedagogickou činnost v souladu se zásadami a cíli vzdělávání,“ pokračovat i během výpovědní doby.

Konečně, škola, jakož i kdokoli jiný, může na učitele podat trestní oznámení k policii či státnímu zastupitelství.

Musí škola učitele vyhodit?

Zatím jsme popsali možnosti školy (resp. jejího ředitele), ale podívejme se i na to, zdali má ve věci nějaké povinnosti.

Podle § 164 odst. 1 písm. b) školského zákona ředitel školy „odpovídá za to, že škola a školské zařízení poskytuje vzdělávání a školské služby v souladu s tímto zákonem a vzdělávacími programy uvedenými v § 3“. Dochází-li při vzdělávání ve škole k činnosti, která je v příkrém a jednoznačném rozporu s normativními cíli vzdělávání, má ředitel školy povinnost konat.

To však neznamená, že musí učiteli okamžitě ukončit pracovní poměr – má nicméně přijmout taková opatření, aby se činnost v rozporu s cíli vzdělávání neodehrávala (která může krom ukončování pracovního poměru zahrnovat také metodické vedení učitele, hospitace, či přeřazení učitele, jenž doposud učil občanskou výchovu a přitom se dopouštěl méně závažného porušování pracovní kázně, na místo učitele tělesné výchovy).

Nebude-li ředitel školy konat a bude-li ve škole nadále docházet ke vzdělávání, které je v rozporu se zásadami a cíli vzdělávání (tedy např. nechá-li ředitel školy i nadále působit na žáky učitele, který obhajuje ruskou agresi a válečné zločiny, popř. na žáky v tomto duchu výchovně působí), může to být důvodem k odvolání ředitele dle § 166 odst. 5 písm. a) školského zákona, podle nějž zřizovatel odvolá ředitele veřejné školy v případě „závažného porušení nebo neplnění právních povinností vyplývajících z jeho činností, úkolů a pravomocí na vedoucím pracovním místě ředitele (…)“. Česká školní inspekce by rovněž mohla, pokud věc sama zjistí, podat návrh na odvolání ředitele školy z důvodů „zjištění závažných nedostatků v činnosti školy nebo školského zařízení“ ve smyslu § 174 odst. 14 školského zákona.

Co s tím, když zřizovatel zůstane nečinný a na škole se dále vzdělává v rozporu s cíli vzdělávání? Pak by měl přistoupit orgán vedoucí rejstřík (MŠMT nebo krajský úřad) k výmazu školy z rejstříku škol a školských zařízení z důvodu dle § 150 odst. 1 písm. c) školského zákona.

Co může dělat rodič či žák?

Je-li žák svědkem jednání učitele, který, ať již otevřeně či skrytě, při vzdělávání obhajuje agresi a válečné zločiny Ruské federace vůči Ukrajině, nebo zjistí-li rodič, že se toto ve škole děje, měl by (v návaznosti na závažnost jednání učitele) postupovat instančně. Tj. nejprve komunikovat svou nelibost učiteli samotnému – sdělit, že takové jednání je nepřijatelné, a že očekává, že okamžitě přestane. Pokud to k ničemu nevedlo, nebo je předem jasné, že by to k ničemu nevedlo, pak by měl postupy stanovenými školou kontaktovat osobu, která je k řešení stížností na učitele pověřena (zpravidla zástupce ředitele pověřený vedením určitého úseku), a pokud ani to nepovede k výsledku, pak ředitele školy.

Zůstane-li nečinný i ředitel školy (nebo snad hůře – učitele i podpoří), pak je na místě podat stížnost České školní inspekci ve smyslu § 174 odst. 6 školského zákona. Ve stížnosti je dobré, popsat přesně, jakého jednání se učitel dopouští, jak na věc reagovala škola, a, jsou-li k dispozici, přiložit i podklady, které k věci jsou. Nápravu lze žádat i u politické reprezentace samosprávného celku (obce/kraje), který zřizuje školu, kde se takové věci dějí. Lze rovněž navrhnout věc k řešení školské radě.

Co může dělat kolega?

Ani kolegové by neměli zůstat slepí a hluší, dozví-li se věrohodně, že ve škole dochází ke schvalování ruských činů na Ukrajině. Krom rozhovoru s kolegou, kterého se to má týkat, s žáky, kteří jsou tím dotčeni, upozornění ředitele školy nebo jiného pověřeného zaměstnance mohou i oni, v situaci, kdy by vnitřní nápravné mechanismy školy (které jsou vždy primární!) selhaly, kontaktovat Českou školní inspekci či zřizovatele, a upozornit je na to, že ve škole dochází ke vzdělávání v rozporu se školským zákonem.

A jak je to mimo školu?

Doposud jsme hovořili čistě o situacích, kdy se pedagog dopouští schvalování ruské agrese ať již přímo či nepřímo v souvislosti se vzděláváním. Může ale škola něco činit, pokud pedagog veřejně schvaluje ruskou agresi na sociálních sítích nebo jiným způsobem na veřejnosti, aniž by je promítal do své vzdělávací činnosti ve škole?

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 550/2014, vyložil podmínku bezúhonnosti pedagogického pracovníka zakotvenou v § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 563/2004 Sb., šířeji, než jako pouhé neodsouzení za trestný čin. V uvedeném případu šlo o učitele, který se účastnil natáčení sadomaochistických pornovideí, obsahujících např. tematiku „trestání žákyň učitelem“. Nejvyšší soud potvrdil, že ačkoli toto jednání nebylo trestné, lze i v případě tohoto pracovníka hovořit o ztrátě bezúhonnosti, tedy o ztrátě předpokladu k výkonu pedagogické činnosti. Konkrétně NS uvedl: „S přihlédnutím k obecným zásadám uvedeným v zákoně o pedagogických pracovnících a ve školském zákoně, ze kterých je třeba při výkladu bezúhonnosti pedagogického pracovníka (učitele, ředitele) vycházet, je třeba na předpoklad bezúhonnosti pedagogického pracovníka pohlížet v širším slova smyslu, nejen jako na bezúhonnost trestní, ale také jako na bezúhonnost občanskou a morální, která souvisí s důstojností, autoritou a obecnou slušností“.

Ve světle tohoto rozsudku mám za to, že dopouští-li se někdo prokazatelně veřejného schvalování ruské agrese a válečných zločinů vůči Ukrajině a jejímu lidu, přičemž nejde o ojedinělý „exces“, ale z jeho činnosti je zjevné, že uvedené reprezentuje jeho hodnotovou orientaci, pak lze říci, že taková osoba pozbyla bezúhonnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) zákona o pedagogických pracovnících. Je tedy dán výpovědní důvod dle § 52 písm. f) zákoníku práce, podle nějž zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď „nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce“.

Závěrem

Ještě jednou zmiňme tezi obsaženou v tomto článku – pouhá skutečnost, že si někdo něco myslí není důvodem k uplatňování právního postihu, ať již trestněprávního či pracovněprávního. Je to jistě nicméně důvodem ke „zbystření“ a ke zjištění, zdali se názory dotyčné osoby nepromítají do její vzdělávací činnosti takovým způsobem, že jsou děti, žáci či studenti ovlivňování ve směru schvalování ruské agrese a válečných zločinů na Ukrajině. V takovém případě je na místě konat.

Rovněž je na místě konat, pokud veřejné činy či slova daného pedagoga svědčí o tom, že zaměstnanec ztratil bezúhonnost v morálním smyslu, a tedy by neměl být nadále pedagogem.

(Děkuji tímto advokátce Alici Kubů Frýbové za cennou připomínku k věci spočívající v upozornění na výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu.)

Jan Kaczor, právník Scio