Prodlužování délky výuky je nejméně efektivní způsob zlepšování výsledků vzdělávání

Experti, odbory i vláda se v médiích dohadují o tom, které opatření bude mít jaký dopad na učitele a školy, kolik se tím či oním ušetří a zda je to správné místo na škrty. Co takové opatření přinese dětem, zdaleka ne všechny zajímá.

Děti tráví ve škole spoustu času, není neobvyklé, že osmáci či deváťáci končí některé dny ve čtyři, či dokonce v pět hodin odpoledne. Středoškoláci často ještě později. Očekáváme od žáků, že budou dávat pozor od rána do pozdního odpoledne. Soustředit se plně na výuku, nerušit a učit se celý den. Samozřejmě, když přijdou domů, čekají je často ještě domácí úkoly. Pokud, nedej bože, dělají nějaký sport či chodí na kroužek, mají kalendář plnější než mnohé hlavy států.

„Učitelský úvazek je obvykle 21 hodin přímé pedagogické činnosti. Proč očekáváme od šestiletých dětí, že zvládnou udržet pozornost déle než dospělý učitel nebo učitelka? U jedenáctiletých dokonce jedenapůlkrát tak dlouho?“

Škola je samozřejmě důležitá. Neméně důležité však je, aby děti prožily plnohodnotné dětství a mládí. Měly čas na to si hrát, být s vrstevníky, zajímat se o svět kolem, mimo školu. Rozvíjet to, na co je ve škole obvykle jen málo času, ale budou to v životě potřebovat: řešit konflikty, projevovat kreativitu, rozvíjet fyzickou kondici, projevovat empatii či být zvídaví, navazovat vztahy, řešit každodenní praktické problémy.

Čím více hodit, tím méně efektivity

Z celé řady výzkumů vyplývá, že pro délku výuky platí tzv. diminishing returns, tedy každá další hodina výuky má menší efekt než ta předchozí. Prodlužování délky výuky je snad vůbec nejméně efektivní způsob zlepšování výsledků vzdělávání. Analýza mezinárodního srovnání výsledků PISA nenalezla souvislost mezi délkou výuky a výsledky žáků.

Žáci tráví výukou v průměru 24 hodin týdně na prvním stupni, téměř 31 hodin na druhém stupni a 34, či dokonce 36 na střední škole. Každá škola si může rozvrhnout počet hodin do ročníků trochu jinak či učit o něco více hodin. Pro srovnání, učitelský úvazek je obvykle 21 hodin přímé pedagogické činnosti. Proč očekáváme od šestiletých dětí, že zvládnou udržet pozornost déle než dospělý učitel nebo učitelka? U jedenáctiletých dokonce jedenapůlkrát tak dlouho?

Pojďme snížit počet hodin, které děti povinně tráví výukou. Pokud by se například snížil počet hodin o jednu desetinu, tedy na prvním stupni na 20 týdně a na druhém stupni na 27 a na střední na 32, ušetřilo by se výhledově kolem 10 procent nákladů. Děti a mladí lidé by se mohli více věnovat svým zájmům nebo i jen více spát, o ty nejmladší by se postarala družina. Samozřejmě, že ne hned, ale během několika let by šlo o úsporu 20 až 25 miliard korun ročně, to je mnohem víc, než lze ušetřit na PHmax. A je jistě lepší zachovat efektivní dělené hodiny či tandemovou výuku, které ohrožuje snížení PHmax. Tematické zprávy ČSI k tomu dodávají, že nejméně kvalitní je výuka chemie, povinnou výuku druhého cizího jazyka na základní škole dokonce pokládá za nevhodnou většina těch, kdo ho vyučují.

Díky ušetřeným prostředkům bychom mohli učitelům i nepedagogickým pracovníkům zvýšit platy. To zní rozhodně lépe než snižovat již tak mizerné platy kuchařkám nebo trestat excelentní školy skrze změny PHmax. A hlavně bychom tak pomohli dětem.

Jon Šotola, člen rady Scioškol

Komentář vyšel 18. 12. 2023 v Hospodářských novinách: https://archiv.hn.cz/c1-67277290-prodluzovani-delky-vyuky-je-nejmene-efektivni-zpusob-zlepsovani-vysledku-vzdelavani