Reflexe: uvědomění, co a jak jsme se naučili

Text: Adéla Zelenda Kupcová 

Reflexe na konci učení lze přirovnat k vzpomínání na zážitky poté, co jsme se vrátili z dovolené. Pomáhá nám utřídit nové poznatky a zkušenosti, připomenout si důležité informace a zhodnotit také vlastní prožívání.

Reflexe je z hlediska konstruktivistické pedagogiky poslední fází učení. Během reflexe se zaměřujeme zejména na dvě věci:

• shrnutí nových poznatků a určení toho, co je podstatné;
• zhodnocení vlastního učebního postupu, tzv. metakognici.

Reflexe nových poznatků

Zpětný pohled na to, co jsme se učili ve fázi uvědomění, je důležitý proto, že nám umožní podívat se na studovanou látku s jistým nadhledem jako na celek. Díky tomu můžeme určit, co je naším hlavním poznatkem, co je důležité a potřebné si zapamatovat. Naučená látka tak přestává být směsicí nesourodých faktů a informací, stává se smysluplným celkem.

Reflexe učení jako takového

Reflexe učebního postupu úzce souvisí s metakognicí, hodnocením a poznáváním vlastních myšlenkových procesů. V této fázi hodnotíme vlastní učební strategie, úspěšnost, co nás bavilo, co nám šlo a co naopak bylo obtížné. Schopnost hodnotit vlastní učení či myšlení se obvykle ve školách neučí, přitom je zcela zásadní. Pomáhá nám učit se plánovat, volit vhodné učební strategie, ale také hodnotit sebe sama a svůj výkon a dle toho si stanovovat další cíle a postupy.

Techniky reflexe

Rozhovor

S dítětem nebo i více dětmi lze reflexi provést formou rozhovoru tak, že dítěti položíme otázky týkající se jejich učení. Vhodné obecné otázky:

• Co nejdůležitějšího ses dozvěděl/a? Proč myslíš, že je důležité právě toto?
• Jak myslíš, že nové poznatky využiješ?
• Co tě bavilo a o čem by ses chtěl/a dozvědět více?
• Co pro tebe bylo obtížné? A proč?
• Co myslíš, že jsi zvládl/a skvěle? A proč?

Je vhodné otázky přizpůsobit tomu, co se dělo během učení. Lze se ptát konkrétně na určité téma, učební techniku apod.

Myšlenková mapa

Děti si mohou vytvořit myšlenkovou mapu, kterou jsme představili v pátém čísle časopisu Perpetuum, a zmapovat si obsah i proces učení.

Klíčová slova

Snad nejjednodušší a nejrychlejší technikou reflexe jsou klíčová slova. Vyzvěte dítě, ať si napíše tři slova či věty, které vystihnou, co nejdůležitějšího se naučilo. Může si je jen napsat nebo vám je přečíst a okomentovat.

Tvorba portfolia a srovnání

Pokud s dítětem vytváříte portfolio např. jeho obrázku, můžete v rámci reflexe zařadit nová díla do portfolia. Snažte se přitom, abyste nový obrázek porovnali se staršími a aby vám dítě sdělilo, co se mu podařilo, na co je hrdé apod.

Pokud portfolio s dítětem nevytváříte, můžete jej vést ke sledování a hodnocení vlastních dovedností i jinou cestou. Ve fázi reflexe se můžete zaměřit na srovnání dovedností a znalostí dítěte předtím, než se začalo učit, a poté. Děti si tak shrnou na jedné straně, co nového se naučily, ale zaměří se i na vlastní dovednosti. Můžete se i doptávat, co by dříve nedokázaly a nyní s novými znalostmi již zvládnou (toto obzvláště dobře funguje u cizích jazyků). Tímto postupem ukážete dítěti, jaký má smysl učit se.

Jak ve fázi reflexe pracovat

Provádět reflexi bývá pro děti z počátku obtížné. Najednou mají odpovídat na otázky, které jim dříve nikdo nekladl. Chce se po nich, aby samy určily, co je pro ně v učení podstatné, přičemž většina dětí je zvyklá, že toto určuje učitel. Žádá se po nich, aby hodnotily svůj výkon, přitom jsou zvyklé, že je hodnotí někdo jiný. Pokud si však osvojí schopnost určit priority a hodnotit sebe, udělají velký posun k studijní autonomii, tedy k schopnosti samostatně se učit a stanovovat si cíle.

Jelikož je pro děti reflexe náročná, je důležité na ně nespěchat, nepodsouvat jim odpovědi, neopravovat je, nerušit a nekontrolovat. Rodič či učitel by se v této fázi měl upozadit. Mnohdy není ani třeba komentovat vše, co děti řeknou či udělají. Mnohdy má silnější efekt nechat jejich výroky zaznít a ukončit v tichu. Děti o nich pak spíše přemýšlí.

Otázky a způsob reflexe by měly vycházet z toho, jak učení probíhalo. Není proto nutné si tuto fázi předem podrobně připravovat. Vhodnější je improvizovat a navázat na to, co se dělo ve fázi evokace a uvědomění.

Pokud chcete, aby bylo dítě při učení samostatné a nemuseli jste mu pomáhat, vysvětlete mu, co reflexe je, a nechte je, ať ji provádí samo. K tomu je vhodné použít např. vypsání klíčových slov, které dítě zvyklé reflexi provádět samo hravě zvládne.

A na závěr to nejdůležitější: reflexi končete pozitivně (např. díky pozitivně formulované otázce, vzájemnou pochvalou mezi dětmi, poděkováním apod.). Aby každé dítě odcházelo s pozitivním a radostným pocitem.