Galerie, která vám nedá spát

Text: Adéla Foldynová 

Dnes často vnímáme muzea a galerie jako místa na „dívání se“. Něco jako když si pustíme televizi, otevřeme si pytlík brambůrků a necháme se pohltit vjemy přicházejícími zpoza obrazovky. Takto na nás mohou působit i obrazy či jiná výtvarná díla. Občas se stane, že z výstavy odcházíme a „život jde dál“. Nic moc. Jo, na tý výstavě jsem myslím byl… V lepším případě se ale stane to, co se nám stává po zhlédnutí silného filmu – na výstavu nebo jednotlivá díla myslíme i několik dní poté, vyprávíme o ní známým a doufáme, že ji také viděli, abychom ji mohli rozebrat, zkritizovat její určité části, pochválit jiné. No a co teprve takový film s otevřeným koncem? Dráždí vás a snažíte se zjistit, jako to mohlo dopadnout, vymýšlíte vlastní scénáře a nedá vám to spát. Tak přesně takové výstavy se snažíme dělat v Centru současného umění DOX v pražských Holešovicích.

DOX vznikl v roce 2008 díky soukromé iniciativě přestavbou bývalé továrny a dnes se řadí k nejvýznamnějším a zároveň největším kulturním institucím představujícím současné umění nejen v České republice, ale i ve střední Evropě. V rámci výstavních projektů si vybíráme taková témata, která se týkají dnešní společnosti, a výstavy pojímáme právě jako filmy s otevřeným koncem. Protože kdo ví, jak to dopadne s demokracií a jestli je opravdu tím nejlepším politickým systémem? A jak by mohl fungovat svět bez peněz nebo jak ukončit světovou chudobu? Naštěstí se těmito otázkami zabývají i umělci a často je ztvárňují zajímavým či nevšedním způsobem. Naším cílem tedy je, abyste z výstavy odcházeli a hlavu měli plnou otázek, které jen tak nezmizí. Myslíte si, že je to od nás kruté? Zaplatíte za vstup, a pak z těch všech otázek nemůžete skoro usnout?! Tak přesně jsme to chtěli. Ale nebojte se, snažíme se vás v tom nenechat a nabídnout aspoň místo, kde se podobně „zasažení“ mohou setkat a diskutovat o tom, jak to vlastně všechno může skončit.

Čím víc otázek, tím složitější odpovědi

Tím pomyslným místem jsou naše programy pro veřejnost, kde se většinou ve formě diskuzí, přednášek, tvůrčích dílen nebo neformálních setkání řeší témata, která daná výstava přináší. Programy pro veřejnost zahrnují 4 proudy. DOPROVODNÉ PROGRAMY se váží přímo k výstavám. Vždy si „vyzobneme“ nějaké dílčí téma z výstavy, pozveme odborníky a požádáme je, aby nám ho osvětlili, vsadili do kontextu doby a odpověděli nám na naše otázky. Také zveme autory výstav nebo uměleckých děl, kteří nám během komentovaných prohlídek pomohou lépe se ve výstavě zorientovat. VZDĚLÁVACÍ programy sestávají většinou z animačních dílen, workshopů, studentských soutěží a výstav. RODINNÉ PROGRAMY se konají jak v DOXu, tak i putují po různých festivalech a skrze výtvarné dílny pracují s celými rodinami. Vzdělávací i rodinné programy přibližují často složitá společenská témata těm nejmenším a zároveň otevírají diskuzi o problémech světa mezi těmi, kteří v budoucnu možná přispějí k jejich zdárnému vyřešení. SPECIÁLNÍ PROGRAMY obsahují dva dlouhodobé formáty. Jedním z nich je (S)tisk doby, tedy pravidelná setkání s novináři, kteří v neformální atmosféře diskutují nad aktuálním děním. Druhým je Vize Prahy, kam zveme architekty, urbanisty, politiky, historiky a další, kteří mají co říct k tomu, jakým směrem se Praha jako město ubírá.

Cílem programů pro veřejnost je neformální vzdělávání a posílení pozice galerie jako místa, kde se jenom pasivně nekouká na umělecká díla, ale kde se rozvíjí kritické myšlení a debata o svízelích dneška. Tím pádem se galerie stává místem i pro ty, které klasické výstavy nezajímají nebo nebaví. Z průzkumu víme, že více než polovina návštěvníků doprovodných programů DOX v minulosti nenavštívila a často až na přednášce nebo diskuzi samotné zjišťují, že takové téma, jako je např. sociální a ekonomická nerovnost, se může stát jedním z hlavních leitmotivů umělecké výstavy. A samozřejmě to funguje i naopak. Příkladem může být výstava Duše peněz a doprovodný program k ní. Když na výstavě uvidíme fotografie ze zemí třetího světa, které ukazují, v jakých podmínkách tam lidé žijí, chcete zjistit, zda jsme opravdu tak chudí, jak si pořád myslíme. Výstava samotná vám na to přesně neodpoví; jasná čísla, grafy a vysvětlení vám ale v rámci doprovodných programů podá sociolog Daniel Prokop, který se tématem chudoby v České republice dlouhodobě zabývá.

Spolupráce a další bonusy

A jsou to právě čeští i světoví odborníci, které do DOXu zveme a žádáme je o to, aby pro nás vybraná témata „rozpitvali“ a řekli nám „jak to tedy je“. Skvělým příkladem takové spolupráce může být pásmo společných projektů s nezávislým think-tankem Glopolis, se kterým jsme spolupracovali během výstavy Duše peněz. Výstava se zabývala tématem, které se týká nás všech – penězi. Ptali jsme se na to, jak se svět kvůli (nebo díky) penězům mění a jak se měníme my, jak by mohl fungovat svět, kdybychom peníze opustili a zavedli nějakou alternativu k nim. Opět spousta otázek a jen náznaky odpovědí. I proto jsme pozvali odborníky z Glopolisu, kteří se mimo jiné zabývají novou ekonomikou a zejména pak tématem daní a daňových rájů.

Na výstavě byla představena díla, která se přímo týkala daňových rájů, ale také jejich důsledků, tedy prohlubující se propastí mezi chudými a bohatými. S Glopolisem jsme uspořádali panelovou diskuzi na téma daně – proč je neradi platíme a jestli jsou vlastně třeba. 

Ti, kterým panelová diskuze nestačila, se mohli zúčastnit interaktivního workshopu o férových daních a v malých pracovních skupinkách si popovídat o tom, co nás na daních štve a k čemu jsou naopak dobré, a vyslechnout si názor jiných účastníků i odborníků. Obě akce dopomohly těm, které trápí otevřené konce, posunout se o kousek blíž k možnému vyústění, podělit se s ostatními o svoje otázky a získat nějaké odpovědi.

Tato spolupráce ale byla důležitá i pro nás, zaměstnance DOXu, protože jsme do tématu zase pronikli o něco hlouběji a nabité poznatky jsme mohli dál uplatnit ať už např. během dalších doprovodných programů, komentovaných prohlídek pro veřejnost, nebo v rámci vzdělávacích programů.

Programy jako mosty, ale přes co?

Každá skupina publika vyžaduje i s ohledem na obsah výstavy specifický přístup. V rámci programů pro školy a rodiny nahlížíme každou větší výstavu vždy z různých perspektiv – jednou z pohledu základních rolí ve výtvarném provozu, kdy jiné problémy řeší kurátor a jiné odpovědi hledá divák nebo umělec. Podruhé jsou to již zmíněná „vyzobnutá“ témata, která podle charakteru zahušťují a dochucují organizace jako Glopolis. Stejně důležitou skupinou jsou ale už od začátku i ti, kterým je program určen a pro které je realizován (lépe řečeno „s kým je realizován“). Pracujeme-li s otevřeným koncem, stává se velkým dobrodružstvím sdílení osobních verzí příběhu a jeho pointy. Nezřídka se sami studenti a pedagogové svými postřehy podílejí na rozvíjení jednotlivých programů a právě u výstavy Duše peněz se silně negativní dojem z impresivní výstavy stal impulzem pro orientaci na „něco pozitivního“, v tomto případě na hodnoty a jejich hodnotu. Důležitá „věc“, která propojila téměř každého s výstavou o devalvaci hodnot.

Podobně je to u rodinných programů – my vybereme z výstavy v rámci programu téma nebo hodnotu a předhodíme je rodinám; někdy se chytnou dospělí, někdy děti, někdy všichni. V tu chvíli začíná další interpretace výstavy – je tolik verzí výstavy a konce, kolik je rodin. Nic není lepší lék na stereotypy než současné umění (kromě života samozřejmě). Pro ty, kteří nevědí, kudy současným umění chodit, můžou programy fungovat jako spojovací mosty: úzké, vysoké, chatrné, robustní, pohyblivé. Ale mosty přes co? Přes zónu pasivního příjmu?

Místo pro diskuzi

Programy pro veřejnost se v centru DOX díky výše popsaným mechanismům stávají platformou, kde je možné se o tématech nastíněných v rámci výstavy bavit, ventilovat svoje pocity, ptát se a hledat odpovědi. Jsou ale i způsobem, jak pozvat do galerie ty, kteří nevěří, že umění může pokládat otázky, zabývat se současnými tématy a rozvíjet kritické myšlení; často i způsobem, který je pro dané téma příznačnější než článek v odborném či vědeckém časopise. Návštěva výstavy a aktivní zapojení do programů pro veřejnost tak nabízí komplexní zážitek, který se může přetavit do trvalého zájmu o ono specifické téma nebo společenský problém, protože ten (bohužel) nemizí s koncem výstavy. Pokračování pak hledejte u našich programových partnerů, kteří se tématy většinou zabývají dlouhodobě. DOX už pro vás nyní režíruje další film. Není tajemstvím, že bude opět s otevřeným koncem. 

Online záznamy z většiny debat a diskuzí může čtenář nalézt na Vimeo kanálu centra DOX: https://vimeo.com/doxprague.