Virtuální realita na školách

S rozšířením kvalitního obsahu a zlevňováním potřebného hardwaru se virtuální realita dostává do škol stále častěji – a může to být skvělý nástroj, jak děti zaujmout, předat jim znalosti a ještě v nich prohloubit empatii, uvádí článek na stránkách Hechinger Report.

Děti se mohou ocitnout v ulicích starověkého Říma, navštívit kosmickou stanici, projít si celý New York nebo se stát součástí davu hladových uprchlíků během občanské války. Studií na dopad virtuální reality na žáky je zatím pomálu, ale dostupná data potvrzují, že virtuální svět dokáže silně zaujmout emoce, zejména empatii, a probudit pocit schopnosti něco udělat.

Výzkum Stanfordské univerzity v empatické laboratoři potvrdil, že lidé, kteří se virtuálně setkávají s různými rasami, vykazují později nižší rasové předsudky, a že lidé, kteří si virtuálně vyzkouší problémy stáří, si více odkládají na důchodové spoření.

Empatie není ve Spojených státech předmětem rámcových vzdělávacích osnov pro základní školy, podle učitelů by ale ve školách měla mít své místo – patří k tzv. přenosným dovednostem, konkrétně k odpovědnému a angažovanému občanství, jehož součástí je schopnost etického chování a morální odvaha.

Virtuální realita je způsobem, jak empatii, kterou jinak technologie spíše ničí, v žácích pěstovat. Podle Rachel Mark zkušenost s virtuální realitou, kterou popisuje na svém blogu, učí děti, že konflikty nejsou černobílé.

Tato myšlenka iniciovala projekt Jeden svět, hodně příběhů neziskové Globální kočovné skupiny, která pro použití ve školách produkuje sérii autobiografických pohledů z různých koutů světa. Čtyřminutové zážitky jsou doplněné o pracovní listy s aktivitami. Úkolem je třeba zamyslet se nad názory, které virtuální realita změnila. Organizace tak navazuje na svůj předešlý projekt, ve kterém uspořádala debatu amerických studentů se syrskými uprchlíky v Jordánsku. Před online tlumočenými rozhovory si americké děti virtuálně zkusily ujít míli ve vybombardovaném Aleppu.

Harvardský profesor Chris Dede se virtuální i augmentované realitě ve vzdělávání věnuje už 25 let a potvrzuje, že tato technologie dokáže nejen dobře předávat znalosti, ale rozvíjí i další dovednosti studentů. V jeho hře ecoMUVE, kde se účastníci dostanou do ekosystému čelícímu různým problémům, uplatňují přírodovědné vědomosti, ale zároveň se učí překonávat překážky a věřit si, aby vytrvali ve zkoušení dalších a dalších řešení. (zdroj)