Proč nefinancovat fakulty podle příjmů absolventů?

Britská vláda zveřejnila výsledky pilotní studie výdělků absolventů a otevřela diskuzi, zda takové informace propříště publikovat plošně. Informace o příjmech bývalých studentů mohou sloužit těm budoucím při výběru školy, stejně jako mohou odůvodnit vyšší sazbu školného na univerzitách.

Bahram Bekhrandia, prezident Institutu pro politiku vysokého školství, nabádá ve svém článku na serveru THE k opatrnosti při hodnocení obou zmíněných důvodů. Student by se neměl při hledání nejvhodnější školy omezit na informaci, že absolvent Oxfordu vydělává průměrně víc než absolvent Oxford Brookes Univerzity. Musí k tomu totiž zvažovat, jak která škola zvýší jeho osobní příjmový potenciál a kterou může realisticky absolvovat. Přínosnější informace je pro něj, jak na které škole prospívá někdo s obdobnými schopnostmi.

Ještě opatrnější je Bekhrandia s druhým možným zdůvodněním publikace příjmů. Mezi náklady na studium a budoucími výdělky existuje nepřímá úměra – čím méně si absolventi mohou po škole vydělat, tím více potřebují podpory a intervencí (a tím dražší jejich studium je). Pokud tedy není cílem vlády pouze bez dalšího minimalizovat náklady, ale spíše maximalizovat výnosnost nákladů, nemá smysl navyšovat zdroje vybraným školám nebo redukovat jejich rozsah jiným.

Je pravdou, že prestižnější univerzity vedou více výzkumu, což jim může zvyšovat náklady. Je ale sporné, zda mají tyto zdroje krýt studenti prostřednictvím vyšších poplatků čerpaných z vyšších půjček, když je výzkum odměňován z Fondu pro vysokoškolský výzkum.

Pokud chce stát přece jen brát příjmy absolventů jako indikátor, neměl by vycházet z absolutních čísel, ale z přidané hodnoty. Oxfordští absolventi sice vydělávají více než studenti jiných škol, těží ale většinově z vyššího vzdělávacího a sociálního kapitálu. Rozpoznání přidané hodnoty je minimum, které by měli politici udělat, pokud chtějí zohledňovat příjmy a zaměstnanost absolventů. (zdroj)