Svět před a za monitorem

Dokážeme si ještě vůbec představit náš každodenní život bez počítačů? Ony nám ho totiž nejen usnadňují – ony nás především baví, zachraňují, nahrazují, ovládají… Internetová revoluce v 90. letech vytvořila obrovské množství pracovních příležitostí, úplně nových pracovních pozic a odvětví a tím pomohla k oživení světové ekonomiky. Dnes směřujeme, díky pokročilé výpočetní technice, do nové éry, která namísto vytvoření nových pracovních míst lidem ubere ta stávající. Tato éra znamená nástup umělé inteligence. Slibujeme si od ní zlepšení našich životů, jejich zjednodušení a ještě důkladnější a dokonalejší automatizaci procesů ve všech možných odvětvích od výroby až po řízení a nahrazování lidských kapacit a zdrojů.

Někteří odborníci tento nový věk civilizace vítají s otevřenou náručí (např. Ray Kurzweil a jeho teorie technologické singularity). Jiní před ním varují (např. Elon Musk a jeho tvrzení, že umělá inteligence představuje existenciální riziko pro lidskou civilizaci a její regulace na úrovni států je naprosto nezbytná). Jisté ovšem je, že tato nová éra s sebou přinese nemalé změny, které ovlivní celou společnost, a naše děti toho budou součástí. Ptáme se jich na to, jaký mají k počítačům vztah – jak je využívají a k čemu? Víme vůbec, kolik jim věnují pozornosti? Tento dotaz kladu s vědomím skutečnosti, že mobilní telefon již dávno přestal být jenom nástrojem určeným pro volání. Stal se z něj mobilní počítač s aplikací umožňující volání prostřednictvím mobilní telefonní sítě. Děti tedy nenosí v kapse telefon, ale počítač s internetovým připojením, který využívají každý den a díky kterému jsou neustále online – okamžitě reagují na podněty od přátel a lidí, které sledují; generují nový obsah – píšou, fotí…

Děti a počítače

Bezpochyby se dá říct, že každá lidská generace je ohrožována nějakým typem závislosti. Ty se v průběhu času mění, některé zanikají, jiné se objevují. Alkohol, cukr, tvrdé drogy – v digitální době čelíme kromě toho i fenoménu závislosti na počítačových hrách, telefonu nebo sociálních sítích. Velké riziko představuje také stále dostupnější pornografie. Kdysi distribuovaná prostřednictvím časopisů, VHS kazet nebo televizních kanálů, se po nástupu internetu usadila především ve virtuálním prostředí, kde zažívá nový boom. Pornografie se stala nepřetržitě dostupnou a riziko vzniku závislosti je tak ještě vyšší. Z toho ovšem nemůžeme vinit technologie, ty představují jen nástroj ovládaný lidmi.

Bezpochyby se dá říct, že každá lidská generace je ohrožována nějakým typem závislosti. Ty se v průběhu času mění, některé zanikají, jiné se objevují. Alkohol, cukr, tvrdé drogy – v digitální době čelíme kromě toho i fenoménu závislosti na počítačových hrách, telefonu nebo sociálních sítích.

Na internetu můžeme být kýmkoliv, můžeme dělat cokoliv. Tyto neomezené možnosti nepředstavují jenom příležitost, ale také riziko. Americký psycholog Philip Zimbardo poukazuje na skutečnost, že pro mladé je jednoduché (ne-li jednodušší) žít ve virtuálním světě. Jako skutečný problém Zimbardo identifikuje neschopnost „komunikovat u jednoho stolu“. Přístup k obsahu se zjednodušuje, což je na jedné straně samozřejmě výborná zpráva; na druhé straně však představuje tato skutečnost jisté riziko.

Právě Zimbardo se ve své práci a výzkumu zaměřuje na videohry a již zmiňovanou pornografii. Snaží se identifikovat rizika spojená s konzumováním jejich obsahu. Kombinace sociální izolace a času stráveného hraním a sledováním videí vede podle jeho názoru ke komplikacím s navazováním a udržováním sociálních vztahů v reálném světě. Neříká, že počítačové hry jsou samy o sobě špatné. Existují výzkumy, které potvrzují, že jsou a mohou být prospěšné. Zimbardo se zaměřuje právě na riziko závislosti – nadměrnou konzumaci digitálních nebo digitalizovaných obsahů. Riziko digitální závislosti spočívá ve skutečnosti, že preferujeme nereálné obrazy a virtuální svět před každodenní realitou. Z nerealistického obrazu se velice jednoduše může stát sociální norma. Vytrácí se intimita, proměňuje se povaha vztahů. Ovládá nás hédonistické naladění – užít si a odreagovat se. Počítačové hry jsou, stejně tak jako pornografie, průmyslem, který byl vytvořen s cílem generovat zisk. Musíme si uvědomit a připustit, že nahotě se nevyhneme. Je součástí našeho světa – je zakódována do našich médií. Nahota prodává, přináší zisk. Musíme mít tuto skutečnost na mysli a nesnažit se předstírat, že neexistuje.

Zimbardo vyzkoumal i další zajímavý fakt, a sice, že pornografii i počítačové hry vytvářejí především muži a jsou pro ně také určené. A je to právě mužská role ve společnosti, která prochází krizí. Existují různá šetření, která kriticky varují před časem, jejž tráví otcové rozhovorem se svými dětmi (primárně zmiňuje chlapce, ale asi bychom neměli opomenout ani děvčata). Když se tento čas porovná s časem stráveným imerzí do digitálních světů, nejeden z nás zůstane zaskočen. Závislost se objevuje v momentě, kdy preferujeme jednu věc na úkor jiných. Zde musí začít náš dotaz směrem k mladým uživatelům počítačů – co preferují před čím a proč.

Co nás čeká?

V Centru současného umění DOX si uvědomujeme, že je nutné věnovat digitální kultuře a její kritické reflexi zvýšenou pozornost. Po úspěšné výstavě BIG BANG DATA, kterou navštívilo více než 30 tisíc návštěvníků, připravujeme nový projekt zaměřený na zkoumání vztahu digitální kultury a digitálního umění jako média uměleckého výzkumu a kritické reflexe. Každodenně vznikají na světě nástroje, které nám umožňují tvořit více nového virtuálního obsahu.

Cílem projektu datalab.dox.cz je poukázat na skutečnost, že kromě tvorby nového obsahu je neméně důležité kriticky reflektovat jeho působení na jednotlivce a celou společnost. Celá iniciativa je založená na myšlence, že právě instituce, která operuje na hranici současného umění a angažovaného přístupu k palčivým problémům současného světa, může vytvořit prostředí pro sdílení názorů a myšlenek a přinášet tak nové přístupy kritického zkoumání našeho pobývání ve virtuálním prostředí. Software je nástrojem, který nás může vést k tvořivosti, ale je i prostředkem pasivní konzumace obsahu. Je důležité odhalit jeho roli ve společnosti ve vztahu k našemu soukromí a bezpečnosti ve virtuálním světě. Manipulace není jenom slovo vztahující se k fenoménu propagace a propagandy, ale jedná se o způsob, kterým organizujeme naši společnost.