Čtenářské dílny našima očima

Text: Jana Codlová

Školy dostaly šanci vybavit si knihovny.

Aby se podařilo nastartovat vztah dětí ke knihám co nejdřív, je nutné, aby si dítě i ve škole mohlo vybrat jakoukoli knihu. Tedy i kousky, které si učitelé oškliví jako škvár. Je to důležité proto, aby vnímalo čtení jako vlastní zajímavou činnost, a ne jako nátlak dospělých. 

Jak to všechno začalo

Letošní rok zaměřilo MŠMT svou pozornost na rozvoj čtenářské gramotnosti žáků základních škol. Jak ji ovšem rozvíjet? Formou čtenářských dílen. Je tedy na místě vysvětlit tento pojem:
Čtenářská dílna je způsob práce s knihou nebo knihami v rámci celého školního roku, celé školní docházky; děti jsou vtaženy do aktivního procesu, kdy si čtou samostatně nebo v menších skupinkách. Není to jednorázová metoda, zařazovaná „když zbude čas“, ale jde o celoroční systém práce s knihami a dětským čtenářstvím. Vychází z toho, že má-li dítě číst, musí dostat na čtení dostatek času. Tento prostor pro čtení žáků je třeba zařazovat pravidelně. Kromě času umožňuje dílna čtení podporu učitele i spolužáků v důležitých aspektech podporujících přemýšlivé čtenářství. Vede ho k osobní reflexi četby, ke sdílení zážitků, k samostatnému i společnému hledání porozumění smyslu textu.
Aby učitelé mohli zavést do výuky čtenářské dílny, dostaly školy peníze na nákup knih a tím i jedinečnou příležitost vybavit si knihovnu rozmanitými tituly, které jsou momentálně na knižním trhu. Jenže tady nastal u mnohých škol problém – jaké knihy vybrat, kde je v takovém množství sehnat, jak připravit čtenářské dílny.

Pomáháme se vzděláváním dětí …

… to je přece mise společnosti Scio. A tak jsme vstoupili do děje a nabídli školám pomoc. Sestavili jsme seznam knih pro různé úrovně čtenářů na základní škole, zohlednili jsme přitom jejich žánrovou pestrost knih (próza, poezie, odborná, komiks), i zda jsou pro kluky nebo holky. Seznam jsme nechali oponovat knihovníky, rodiči a učiteli, ke každému titulu jsme dodali anotaci a pak jsme zjišťovali jejich dostupnost na trhu. Poté jsme vyvěsili seznam 534 titulů na web a učitelé si tak mohli podle již zmíněných kritérií velmi jednoduše knihy vybírat.
Aby dítě získalo a rozvíjelo svůj vztah ke knihám, musí být jimi obklopeno. Některé děti mají vytvořeny ideální podmínky doma, když jejich rodiče čtou a mají vybavené knihovny, jiné děti to štěstí nemají. A právě tady vidíme důležitou roli školy – dát dětem knihy „pod nos“. Známe školy, kde jsou v každé třídě police s knihami, s velmi pestrou nabídkou od časopisů, přes komiksy a dívčí románky až po encyklopedie. Učitelé tady příliš neřeší, jestli je to vždy kniha „na úrovni“, protože jde přece o to, aby děti četly, cokoliv, podle vlastního výběru. Čím víc budou mít načteno, tím lépe pak mohou časem poznat i kvalitní knížku.
 
Ale zpět k našemu příběhu o čtenářských dílnách.

Jak z chaosu vznikl řád

Ve Scio neustále drnčely telefony. Otázky ze škol byly podobné: Podle čeho si máme kupovat knihy? Kolik od jednoho titulu? Jak má vypadat čtenářská dílna? Jak máme s knihami ve čtenářských dílnách pracovat? Za jak dlouho nám pošlete knihy? Stihneme to všechno?
A tak jsme radili, pomáhali s výběrem knih, jednali jsme s knihkupci a nakladatelstvími, balili nekonečné zásilky, poradili jsme školám a vytvořili „kuchařku“ pro čtenářské dílny s konkrétní knihou. Chtěli jsme jim co nejvíc ulehčit práci, protože často slýcháváme postesk učitelů – my bychom to dělali rádi, ale kde na vymýšlení nových věcí vzít čas? Nemáte nějaký „mustr“ přípravy? Takový „mustr“ jsme připravili a podle reakcí jsou učitelé spokojeni. Někteří, že mají knihovnu složenou z mnoha titulů, jiní, že mají jeden titul ve dvaceti výtiscích. Všichni ocenili praktické metodiky ke čtenářským dílnám.

O jaké knihy byl zájem?   

Poptávka byla i po klasických knihách, jako je například Babička, Kytice, Malý princ nebo Jára Cimrman, ale nakonec zvítězili většinou autoři dětských knih. Nejen ze zvědavosti jsme sestavili žebříček 10 nejžádanějších knih:
Svěrák, Z. – Tatínku, ta se ti povedla
Šrut, P. – Lichožrouti
Lobel, A. – Kvak a Žbluňk jsou kamarádi
Lindgrenová, A. – Děti z Bullerbynu
Kinney, Jeff – Deník malého poseroutky
Žáček, Jiří – Krysáci
Orwell, George – Farma zvířat
Drijverová, Martina – Čeští panovníci byli taky jenom lidi
London, J. – Bílý tesák
Scheffler, U. – Detektiv Klubko, Záhada červené ponožky   

Zjistili jsme také, že někdy učitelé předpokládají, že kniha není pro děti vhodná, že děti nejsou na knihu zralé, takže ji sice koupí, ale nedají ji do oběhu. Je to škoda, protože ze škol, kde učitelé už čtenářské dílny realizují, máme zpětnou vazbu, že děti mnohdy překvapily učitele tím, jak text uchopily, jak mu porozuměly, třebaže byli učitelé přesvědčeni, že je kniha příliš náročná.

Jak mají školy naložit se získanými knihami?

Milí učitelé a rodiče, obklopte děti knihami, kromě školní knihovny je dejte do tříd, družiny, klubu, na chodby. Vyvěste do každé třídy i školní knihovny mapu Čtenáře, kde je srozumitelný popis toho, co zvládá čtenář na různé úrovni. Seřaďte knihy podle těchto úrovní nebo na každou dejte štítek s číslem 1–6 (1 = úplný začátečník, 6 = zkušený čtenář). Děti se budou líp orientovat a samy časem posoudí, do které police pro kterou knížku mají sáhnout. A konečně – nechte děti, aby vám pomáhaly s výběrem a nákupem dalších knih, vaše knihovna bude rozmanitější.