Děti musíme vyslechnout a milovat, i když zlobí

Text: Jiří Zelenda

Na čem Vám při výchově děti nejvíce záleží?

Myslím, že v každé rodině se považuje "za nejdůležitější" něco jiného.

Někde se požaduje poslušnost, jinde dobré známky. U nás doma dbám na pravdomluvnost, osobitost a dochvilnost.

Změnily se během let vaše priority ve výchově?

Ano. Udělala jsem mnoho chyb. Byla jsem autoritativní a moc přísná. V Čechách obecně funguje výchovný model "kombinace  tvrdého ruského Makarenka – a přísné německé výchovy" a z toho pochází i obliba fyzických trestů dětí. Věta "škoda rány, která padne vedle" je toho důkazem. Jsem jednoznačně pro zákaz bití dětí a zavedení i následného postihu rodičů.

Kdybych věděla před 30 lety to, co vím dnes, nikdy bych své dítě neuhodila. Ale bohužel i já jsem občas "vytekla a plácla". S vnukem už řeším spory jinak a nikdy bych mu nedala na zadek.

Je čas udělat osvětu a veřejnosti zdůraznit škodlivost uplatnění fyzické převahy dospělých nad dětmi.

Na co by měla být připravena vaše dcera Kordula, až ji bude 20 let?

Vím spíše, na co připravená nebude. Na to, že "reálný svět" je jiný, než slyšela doma.

A jak se tedy na svět za 20 let připraví?

Bohužel lidský gen nezapisuje zkušenost předchozích generací a tak si na vše musí každá generace přijít sama. Model "sahnout si na kamna". Korduli jsme pořídili minihorse, který ji vychovává lépe než my. Když zapomene vyklidit stáj, musí pak koníka o to déle hřebelcovat. Když si nenasuší chleba, nemá odměny pro cvičení. Je nutné děti vést k samostatnosti a vydržet neudělat tu práci za ně a naopak nechat je nést následky.

Podle čeho jste pro Kordulu vybírala školu, do které chodí?

Podle bydliště, má to do školy kousek. Je dobré mít kamarády blízko domu a užit si tam dětství. Mě rodiče posílali do jazykovky přes celou Prahu. Angličtinu jsem stejně zapomněla a jen jsem trávila dětství po tramvajích a busech.

Co je to nejdůležitější, co naučila škola Vás?

Můj otec Václav Žilka byl skvělý pedagog,takže nejvíc jsem se naučila od něho. A nejen doma, ale především v LŠU (v lidové škole umění), kde mě učil na zobcovou flétnu. Tam mi dal jako učitel čtyřku ze stupnic a doma jsem za ní dostala.

A co herectví? Co vás naučilo herectví?

Možná hledat v lidech za všemi skutky motivaci. Proč se chovají zrovna takhle. Je to deformace z povolání. Jakási touha analyzovat lidské chování na základě podvědomí.

Ve své herecké kariéře, jste hrála i roli učitelky a vychovatelky. Změnilo to nějak váš pohled na školu a vzdělávání?

Ne. Chování předepisoval scénář. Ale když jsem sama učila na střední škole – Pražské konzervatoři, bylo to krásné a šťastné období. Moc mě to bavilo. Odměnou byl krásný vztah s žáky.

Kdybyste měla možnost změnit alespoň jednu věc v českém školství, jaká by to byla?

Přidala bych hodně peněz na platech, aby povolání učitel bylo prestižní a učitelé by se báli špatnou výukou přijít o místo. Bylo by krásné, kdyby u nás probíhala výchova místo výcviku.

Je něco, co byste chtěla vzkázat učitelům?

Buďte velkorysí a važte si svých žáků, i když jste starší a autoritu máte v popisu práce. Buďte maximálně lidsky spravedliví, jednička zvedá sebevědomí a nemusí být jen za bezchybnost.

A rodičům?

Svým dětem nikdy neporozumíme, ony to po nás ani nepožadují, ale musíme je vyslechnout a milovat je. I když zlobí!!!

A dětem?

Nesnažte se "teď "porozumět svým rodičům. Prostě je poslechněte. Až jim budete rozumět, nebudete už dětmi.