Dívejte se na seriál Simpsonovi a pracujte s chybou

Text: Markéta Majerová

„Stačilo by udělat tak málo, pouze naučit děti pracovat s chybou, a české vzdělávání by se posunulo o velký krok vpřed,“ domnívá se Bob Kartous, vedoucí komunikace think-tanku EDUin. Zaujmout svým projevem, vést argumentaci, sdělit svůj názor i naslouchat, co říkají druzí. To je jen zlomek dovedností, které se skrývají pod označením soft skills. Proč jsou „měkké dovednosti“ významné? A umíme je ve školách učit? A proč jako učební materiál nevyužít třeba seriál Simpsonovi? Více se dozvíte v našem rozhovoru.

Co jsou to soft skills?

Soft sklils je takový zvláštní souhrn dovedností, které spolu více či méně souvisí. Můžeme do nich promítnout komunikaci, schopnost řešení problémů, kritické uvažování i spolupráci v týmu. Některé z těchto dovedností jsou více praktické, co se týká sociální existence, jiné více souvisí s tím, jak čteme a přijímáme svět okolo. Jak jsme schopni se do něj začlenit a pochopit ho. Proto s tím velmi úzce souvisí informační gramotnost a práce s informacemi z externích zdrojů, které člověk musí umět využívat, vyhledávat a správně kombinovat. Takže soft skills je takový velký okruh související s propojováním informací, jež jsou jinde než v naší hlavě, a problém spočívá v tom, že s tímhle česká škola neumí příliš pracovat. Vlastně, i když na tom částečně kurikulum pro základní vzdělávání postavené je a jsou tam oblasti komunikačních dovedností, nebo řekněme i jiných dovedností, které pod to spadají, tak česká škola to do značné míry pořád ignoruje a problém je, že čeští učitelé – v průměru – nejsou schopni své žáky těmito dovednostmi vybavovat. A problém je, že většina rodičů to vlastně ani nechce…

Jaké jsou klíčové dovednosti, kterými by měli být studenti v ideálním případě vybaveni?

Podle mě je základem všeho umět kriticky uvažovat a pojímat realitu v její komplexnosti a složitosti. Chápat, že řada věcí, které se odehrávají v sociálním světě, není jednoznačná, ale ambivalentní a často na ně neexistuje jednoduchá odpověď. Vědět, že je nutné pro pochopení těch věcí znát více pohledů, více názorů a osvojit si schopnost přistupovat k věcem tímto způsobem. Za další významnou dovednost považuji práci v týmu. To dělá škola velmi lopotně. Přestože se učitelé snaží týmovou spolupráci do výuky zařadit, tak to většinou končí tím, že vytvoří skupinu, ale stejně žákům zadají individuální práci. Takže nedochází k potřebné interakci ani k výměně názorů a nápadů a často to skončí tím, že jeden žák udělá všechno a všichni ostatní se na něj dívají. Pokud se schopnost spolupráce nenaučíme, tak nám to samozřejmě komplikuje život, protože všechno, co se v našem dospělém životě odehrává, probíhá v sociální interakci. Za klíčové považuji také komunikační dovednosti, které neznamenají jen umět něco prezentovat, ale také naslouchat, co říkají ostatní, a samozřejmě schopnost sebevyjádření.

Za klíčové považuji také komunikační dovednosti, které neznamenají jen umět něco prezentovat, ale také naslouchat.

Proč se tyto dovednosti u dětí nedaří více rozvíjet?

Je nutné říct, že důvodů, proč se to nedaří, je více. Je to dáno zejména tím, že české učitele na to nikdo cíleně nepřipravuje a nepřipravoval. Nejde přitom o žádný předmět, který by měl být zařazen do školní výuky, tyto dovednosti lze rozvíjet v jakémkoliv ze stávajících předmětů. Nicméně stačilo by relativně málo, aby se to změnilo. Víte co? Česká škola nepracuje s chybou, nýbrž za ni trestá. To je doslova trestuhodné. Děti jsou postaveny do pozice, kdy se jim říká, že když něco řeknou ve škole špatně, tak jsou za to potrestány. Tím pádem se bojí udělat chybu a to je podle mě jedna z nejdůležitějších dovedností, o které se málo mluví a která úplně mění pohled na učení. Práce s chybou je snad nejpodstatnější a v podstatě velice jednoduchý princip, jak se naučit se velmi efektivně učit. V Dánsku s tímto principem cíleně pracují a podporují děti, aby dělaly chyby a učily se na nich. Chyba umožňuje lidem vrátit se o krok zpět a hledat cestu jinudy. Také to má dva důležité efekty. Jednak se lidi učí chyby překonávat a druhá věc je, že když s chybou umí škola pracovat, tak děti zbavuje hrozného strachu z toho, že chybu udělají. Vidím to okolo sebe v české populaci, na mnoha lidech z mé i mladší generace, v nichž je vypěstován strach udělat něco špatně, protože za to obvykle přijde trest. Ve škole přijde za chybu špatná známka nebo nějaká poznámka o nevhodnosti chování, hněv učitele a následně rodiče, což je strašná pitomost našeho vzdělávacího systému.

Práce s chybou je snad nejpodstatnější a v podstatě velice jednoduchý princip, jak se naučit se velmi efektivně učit.

A jaká je potom strategie takto uvažujících lidí, raději nic nedělají?

Takoví lidé jsou pasivní a raději vždy čekají, až jim někdo zadá přesnou instrukci a oni ji splní. To okrádá lidi o jejich invenci a nápaditost, protože drtivá většina nápadů, které člověk má, jsou vlastně chybné úvahy a teprve v okamžiku, kdy je začnete realizovat a promýšlet, tak se přichází na to, že je to chyba a musíte se vydat nějakou jinou cestou. Přesně takhle funguje model uvažování, a pokud ho člověk nemá zažitý, tak to v dospělosti neumí a pak končí jako vykonavatel cizích přání. Čínský model postavený na drilu je toho důkazem, jenže tam už si to uvědomili a před dvěma lety změnili státní doktrínu s evidentním cílem podpořit rozvoj invence.

Takže podle Vás by škola mohla fungovat jako takové bezpečné prostředí, kde by se žáci učili „vychytávat mouchy“, které mají jejich myšlenky a nápady?

To je naprosto přesná definice toho, jak by škola měla fungovat. Škola by měla dětem poskytovat útočiště pro to, aby mohly rozvíjet vlastní invenci, vlastní kreativitu a samozřejmě aby získávaly nutný znalostní základ, který potřebují, protože s prázdnou hlavou skutečně nelze rozvíjet kreativitu. Tady je spousta lidí, kteří když slyší o kreativitě, nápaditosti a o tom, že děti mají rozvíjet tyto dovednosti, tak říkají, že se nejdříve musí něco naučit. No pochopitelně, ale to se vzájemně nevylučuje, naopak škola má dovednosti a znalosti, které děti potřebují, kreativně předávat zároveň. Mě upřímně děsí představa lidí o tom, že když se děti mají učit matematiku, tak že se zároveň nemůžou učit něco jiného. To přece není pravda, v matematice se děti mohou učit takové znalosti a hodnoty, jako je přístup k demokracii. Proč ne? Proč se neučí matematiku na statistice nebo třeba na volebních systémech?

Co mohou dělat rodiče se svými dětmi pro to, aby u nich rozvoj soft skills podpořili?

Předně s dětmi mluvit a učit je věci, které škola učit neumí. Já vždycky říkám, dívejte se na Simpsonovi. Pro řadu rodičů to bude znít naprosto bláznivě, ale i těm doporučuji, aby se na pár epizod podívali. Protože všechny děti dneska ve věku deseti dvanácti let sledují tento seriál, kde jsou popsány problémy současné společnosti takovým způsobem, že je děti dokážou velice rychle pochopit a dokážou o nich dobře uvažovat, pokud jim někdo pomůže s interpretací. Ale samozřejmě to vyžaduje, aby se rodiče dívali s dětmi a aby jim k obsahu dávali zpětnou vazbu a jednotlivé situace jim vysvětlovali. Nedá se nic dělat, ale rodiče budou muset vzít za daný fakt, že současná škola nedává dětem komplexní vzdělání, které potřebují, a budou se muset přemoci a podílet se na výchově a vzdělávaní svých dětí víc.

Předně s dětmi mluvit a učit je věci, které škola učit neumí. Já vždycky říkám, dívejte se na Simpsonovi.