Fungující parlament? Ve školách to není rarita…

Text: Bohumil Kartous

Ve škole více než jinde platí, že nejsme schopni překročit vlastní stín. Máme plnou hlavu známek z matematiky a českého jazyka, stavíme na nich perspektivu budoucnosti a říkáme jim „co z tebe bude, kluku pitomá, když budeš nosit čtverky“? Faktem je, že čtverky z matematiky nebo fyziky ještě nemusejí nutně znamenat, že nás čeká – stran nastupujících generací –  temná budoucnost.

O co bychom se ale měli obávat, to je způsob, jakým se děti ve školách učí společnost vytvářet, participovat na ní a společně s ostatními ovlivňovat svět okolo. Právě to stojí v pozadí práce školních parlamentů. V rozhovoru s Tomášem Hazlbauerem a Jaroslavem Novákem z Centra pro demokratické učení rozebíráme, jaký je stav na školách a co se dá udělat pro zlepšení. Oba vědí, díky praxi na ZŠ Táborská, jaké jsou možnosti i limity.

Jak je to se školními parlamenty na českých základních školách? Kolik jich je a v jakém modu převážně operují?

Tomáš: Aktuálně probíhá výzkum, ze kterého budeme mít nová data o počtu a stavu žákovských parlamentů, ale ze starších dat (ÚIV, Rychlá šetření – druhá vlna, 2010) vyplývá, že 60% základních škol, což je přibližně číslo kolem 2500, pracuje se žákovským parlamentem a že jim ke kvalitní práci chybí metodická podpora. Od roku 2008, kdy jsme začali se školami spolupracovat a nabízet jim odbornou pomoc s občanským vzděláváním se situace lehce proměnila. Dříve parlamenty fungovaly výhradně formálně – vybraní žáci se sešli s vedením školy a hlasovali o variantách, které vedení nabídlo. Tak vypadala demokracie ve škole přibližně před šesti lety. Dnes už na většině škol probíhají volby zástupců žáků ve třídách a parlament pak obvykle řeší témata, která navrhují žáci a ne vedení.

Umějí školy se školními parlamenty pracovat? Jaká jsou největší rizika nezdaru?

Tomáš: V základním režimu ano, ale často hrozí riziko ztráty motivace – a to jak u žáků, tak i u pedagogů, kteří parlament koordinují. Učiteli se snadno může stát, že bude pod tlakem kolegů, kteří mají obavu z toho, že by najednou žáci mohli mít ve škole příliš velký vliv či dokonce na pedagogy začali donášet. Často ve školách slýcháme, že ostatním pedagogům parlament přidělává práci nebo že „příliš demokracie škodí“. Tyto mýty postupně vyvracíme, ale přesto je pro některé koordinátory parlamentů náročné nenechat si práci znechutit. Vše se odvíjí od podpory vedení školy. Žáci pak rychle ztrácí chuť, když vidí, že jejich koordinátor je uštvaný, ostatní učitelé a následně i žáci je v jejich úsilí nepodporují a vedení školy se diplomaticky tváří, že se ho to ani netýká.

Jaroslav: Trochu otočím formulaci. Myslím, že rizik je opravdu hodně. Takže spíš bych řekl, kdy se může žákovský parlament blížit ke zdaru. A sice v případě, kdy vedení žákovskou aktivitu chce a dává to najevo před dětmi i učiteli. Vedení zajistí dětem formální podmínky pro fungování (místnost, čas, koordinátor, který chce a alespoň trochu ví, jak na to) zároveň se vedení o děti v parlamentu zajímá, parlament není jen odfajfkovaná položka v profilu školy. Pedagogický sbor je "na jedné vlně" co se týče předávání zodpovědnosti dětem a podpory žákovské participace. Všichni pracovníci ve škole vědí, že ŽP je, co dělá a jak ho mají či mohou podporovat.

Žáci ve škole vědí, že svým hlasem mohou dění ve škole ovlivnit, vědí, co mohou ovlivnit a také vědí, co ovlivnit případně nemohou a proč a že jejich hlas zní právě skrze žákovský parlament. Znají svého zástupce. A samozřejmě za tím vším je to, že žáci ve škole opravdu chtějí.  Tedy když jsou tyto "podmínky" (samozřejmě lehce stručně nahozené) naplněné, pak si dokážu představit, že parlament funguje. Těch nástrah je tam nepočítaně a vlastně každá "nedokonalost" může být pro parlament fatální, protože se na ni může nabalit něco dalšího. Nicméně jedna z věcí, které říkáme na seminářích pro koordinátory parlamentu rovnou bez okolků je, že pokud vedení  ve škole parlament nechce a nepodporuje ho, ať  to rovnou zabalí, že to nemá smysl.

Co je vaším cílem ve snaze pomoci školám naučit se pracovat se školními parlamenty? Kam chcete fungování školních parlamentů posunout?

Tomáš: Tím prvotním cílem, který nad vším vizionářsky pluje, je samozřejmě rozvíjení občanské společnosti. Ukazujeme dětem, jak přebírat odpovědnost a jak se stát opravdovými občany. Nechceme, aby tu dalších 25 let byli převážně takoví občané, kteří tak maximálně odvolí a tím pro ně vše končí. Konkrétně pak učíme školy pochopit opravdové přínosy žákovských parlamentů pro rozvoj dovedností a postojů žáků, pro vztahy mezi účastníky školního života a celkového klimatu školy. Z dlouhodobého pohledu usilujeme o to, aby se o tom, zda na škole je či není parlament, nepolemizovalo, ale bylo to samozřejmostí. Aby se přemýšlelo o tom, jak co nejlépe činnost parlamentu zefektivnit v té které škole.

Jaroslav:  Rozvoj občanské angažovanosti a občanských kompetencí u žáků v základních školách. Je to jakási "hra" na demokracii ve škole. Občas to, ale není hra, ale opravdu žitá demokracie, když děti již na základní škole zjistí a naučí se, že prostředí, ve kterém žijí, mohou ovlivnit a jak. A že je to jejich zodpovědnost.

Máte příklad dobré praxe? Školní parlament, který funguje podle zásad, jež vidíte jako klíčové?

Tomáš: Je jich dnes už poměrně hodně, protože jsme měli možnost s 26 školami 3 roky intenzivně spolupracovat a pomáhat jim v rozvoji jejich parlamentu. Uvést můžeme například parlamenty ze škol ZŠ a MŠ Dobronín, ZŠ a MŠ Dolní Žandov či ZŠ Janáčkovo náměstí v Krnově. Jejich skvělé výsledky mají podobné rysy: vynikající vedení školy podporuje parlament a vytváří mu ve škole podmínky, schopné koordinátorky se žákům věnují i před zasedáním parlamentu i po jeho skončení. Tamější parlamenty pak vypadají tak, že zasedání nevede koordinátor, ale žáci. Průběh, agendu, participativní rozdělení rolí na zasedání a efektivitu využitého času by jim mohla závidět leckterá skupina dospělých. Parlament má ve škole takové postavení, že ostatní žáci, ale i učitelé jsou na něj hrdí a neváhají se na něj obrátit. Tyto parlamenty pak realizují mnoho projektů, které nejen že proměňují realitu školy, ale mají často i dopad na život v obci. Konkrétní akce pak můžete najít na stránkách www.zakovskeparlamenty.cz.

Je zajímavé, jak často učitelé říkají, že teprve při přípravě na roli koordinátora parlamentu jim došlo, o čem že ta demokracie vlastně  je.

Školní parlamenty – v optimální podobě – učí děti aktivnímu občanství. Myslíte, že je to kvalita, kterou by měly školy rozvíjet?

Tomáš: Jednoznačně ano. Kde jinde než v rodině a škole se může aktivní občanství utvářet? Školu vnímáme jako malou obec, ve které je možné se naučit nebýt lhostejný k tomu, co se okolo mě děje. Mohu si buď jen stěžovat a nic nedělat, anebo se mohu pokusit přispět ke změně situace. Žákovský parlament děti podporuje v tom, aby nebyly jen pasivními příjemci (vztahů, prostředí, vzdělávání, systému…), ale aktivními tvůrci. Zjednodušeně řečeno ukazujeme dětem jediné – jak přebírat odpovědnost.

Jaroslav: V poslední době, a teď budu hovořit asi jako "typický" učitel trochu semletý prostředím,  mi přijde, že stále čtu, co vše by škola měla s dětmi dělat, co je naučit. Vaše otázka mi to opět evokovala. Přijde mi, že ten ranec věcí, které by společnost chtěla, aby učitelé s dětmi zvládli je obrovský. Není ale pochyb o tom, že škola musí rozvíjet u dětí aktivní občanské postoje! Musí jim dávat podněty a možnosti se vyjadřovat. Musí klást otázky, které děti vedou k tomu, aby samy došly k tomu, že by "něco" měly dělat, být aktivní, a není možná ani potřeba k tomu přidávat to slovo "občansky".

Ale v reálu zrovna toto je právě ten běh na dlouhou trať a není to znalost učiva nalitá do hlavy, je to postoj, který u dětí vypěstovat nebo probudit je náročné. Závisí to i na charakteru a postojích a lidských kvalitách samotných učitelů. A to si nemusíme nic nalhávat, učitelstvo není soubor elit společnosti.

Na jaké překážky ve školách při rozvoji občanství nejčastěji narážíte?

Tomáš: Občanství se nedá učit zapamatováním pojmů, nemá moc smysl učit se „o něm“, ale je třeba jej zažívat. Aby mě tímto procesem mohl někdo provázet, musí přesně vědět, jak na to. Rozvíjet občanství skrze zážitkovou pedagogiku může jen člověk, který je sám opravdovým občanem. Nejvíc narážíme na to, že v Čechách máme pocit, že přeci už „máme tu demokracii“, ale ve skutečnosti v ní neumíme žít, pečovat o ni, hlídat její křehkost. Ona totiž demokracie bez aktivních občanů sama o sobě nemá moc smysl a navíc není funkční. Aktivní občan je ten, který se nezříká své zodpovědnosti za celek. Mezi pedagogy je takovýchto občanů o něco více než ve většinové společnosti, ale přesto je to pro rozvoj demokracie ve škole žalostně málo a bývá to obvykle znát.

Jaroslav: Pocit, že to nemá smysl. Ten pocit mají i dospělí i děti.  A vlastně se to mísí s jistou leností. Děti jsou  často s něčím nespokojené a vlastně dokážou i říct, jaké změny by měly nastat. Ale udělat pro tyto změny něco už se jim nechce.

Jinak samozřejmě překážkou je samotná česká společnost. Nevím, jestli k ní můžeme přidat adjektivum občanská. A v tomto případě když děti něco vidí doma, okolo sebe, v televizi, pak je těžké jim ve škole říkat, že to může být jinak a že to mohou měnit.

Překážkou je často pocit učitelů, že nejsou dostatečně připraveni na roli průvodců občanstvím. Pravděpodobně potřebují konkrétní návod, jak se takové role zhostit. Co nabízíte?

Tomáš: Je zajímavé, jak často učitelé říkají, že teprve při přípravě na roli koordinátora parlamentu jim došlo, o čem že ta demokracie vlastně je. Nemám tím na mysli, že by si osvojili něco nového pro svou profesi, ale že došli ke změně postojů ve svém osobním životě. I právě proto nás to, co děláme, tolik těší a naplňuje. Ač jsou naší finální cílovou skupinou žáci, většinu podpory zaměřujeme právě na učitele. Základem bývá intenzivní sada tří celodenních akreditovaných seminářů Trénink koordinátora parlamentu I. – III., se kterými jdou ruku v ruce metodické materiály nazvané prozaicky Žákovský parlament I. – III. Nejvýraznější podporou je však skutečnost, že v každém kraji ČR nyní mohou pedagogové navštívit Konzultační centrum pro žákovské parlamenty, kde se mohou setkat se zkušenými koordinátory a vidět jejich práci. Stejně tak se v centrech pořádají vzdělávací semináře a distribuují metodické materiály.

Jaroslav:  Za sebe lapidárně, naše hlavní krédo je: "Ukazujeme dětem, jak přijímat zodpovědnost a jak se stát opravdovými občany.“