Hledáte klíč ke spokojenosti a úspěchu? Zkuste silné stránky.

Text: Andrej Novik

Zná to asi každý rodič: fáze přání, lopotného úsilí, očekávání a pak někdy bohužel taky následného zklamání. Chtěli jste mít ze svého malého pokladu geniálního klavíristu? Zaplatili jste mu drahé kurzy a pořídili špičkový nástroj? A on či ona je hluchý jako tetřev a zahraje sotva ovčáky-čtveráky a navíc v provedení vhodném zejména k zastrašování obzvlášť sveřepých nepřátel? 

Nebo možná nejste ve výchově a svých přáních tak urputní a jen si někde v koutku duše přejete: „Kéž by tak ta naše byla v jednání s lidmi stejně dobrá jako já“/ nebo případně / „kéž by nebyla při vystupování na veřejnosti takové poleno jako já/manžel/dědeček/pratchán…“

Nejste sami. Do svých dětí často projektujeme své vlastní tužby, nenaplněné sny, ambice, zkušenosti. Doporučujeme jim způsoby řešení, které se osvědčily nám, dospělým. Děláme to s nejlepším vědomím a svědomím. Vždyť své děti přeci milujeme. Domníváme se, že známe řešení. Víme jak na to. Někdy to zafunguje, ale někdy taky ne. Hodiny pak trávíme vysvětlováním, přemlouváním, ukazováním a ono často nic. „Co na to prosím tě nechápeš??“ Často se pak sami sebe po nocích ptáme: Proč???

Podobnou otázku si od stvoření světa asi také kladou HR manažeři všech firem. Investují miliony peněz všech možných měn ve snaze identifikovat slabá místa svých zaměstnanců a ty poté překonat cílenými školeními, rekvalifikacemi, e-learningy, coachingy, development centry, či jak se jen ty HR vymyšlenosti jmenují. A výsledek? No, zeptejte se někdy nějakého HRisty ve svém okolí.

A přitom stačí tak málo. Je sklenice poloprázdná nebo poloplná? Stačí změnit optiku našeho uvažování a zaměřit se na pozitivní stránky naší osobnosti, našeho okolí a hlavně našich dětí. Většinou pak dosáhneme dobrých výsledků snadněji a rychleji. Místo abychom se snažili řeku přimět lézt do kopce, podpořme ji v její síle, s jakou si hledá cestu k moři.

Když dítěti řeknete, že je nepořádné, má hlavu furt jen v oblacích, u ničeho nevydrží, fantazíruje, dost možná budete mít pravdu. Ale třeba je to, v čem spatřujete jeho nevýhodu, skrytou výhodou? Co když zrovna námi zmiňované a nepořádné, rozlítané dítě, (říkejme mu Kuba či Anička), je ve skutečnosti vysoce tvořivý človíček, který dokáže jako houba vstřebávat inspiraci ze všech koutů a má potřebu o věcech neustále přemýšlet a skládat je do nových nečekaných obrazů? Co když máte doma malého da Vinciho či Steva Jobse. Budete malého Steva Jobse také neustále nutit, aby si uklízel ve složkách, aby přemýšlel jen o stolních počítačích a přestal fantazírovat o tabletech? K čemu vám to bude?  A k čemu to bude Kubovi či Aničce?

Jak by se změnil přístup k našim dětem, kdybychom dopředu věděli, co v nich vězí, co z nich může vyrůst, jaký je jejich potenciál a jejich silné stránky? Jak je můžeme poznat? A hlavně jak je rozvíjet? Jak je podpořit, aby se našly, byly spokojené a třeba i úspěšné?

Podobné otázky si klade mladá a rozvíjející se disciplína s názvem pozitivní psychologie. Reaguje na skutečnost, že až donedávna výrazně převládalo zaměření vědecké a teoretické psychologie spíše na studium problémových oblastí, rizikových faktorů, negativních jevů a poruch. Příznivé aspekty životy a pozitivní stránky osobnosti byly spíše přehlíženy. Brali jsme je tak nějak samosebou. Jako něco, co někdo má a někdo nemá a nedá se s tím nic dělat. Důležité je hlavně hledat a odstraňovat problémy.

Ale stejně jako můžeme zapracovat na odstraňování potíží a problémů, můžeme zapracovat i na tom, aby se pozitivní rysy naší osobnosti rozvinuly. A zde pohříchu máme my rodiče a učitelé často dost co dohánět.

Malý test: zkuste si přeložit papír na dvě poloviny. Na jednu stranu zkuste napsat všechny věci, které na sobě (či na svém dítěti) vidíte jako negativní, nebezpečné, rizikové. Věci, které vás vysávají. Zkrátka to, co byste raději neměli (nebo u svého dítěte neviděli). Na druhou stranu pak zkuste napsat všechno to, co na sobě (či na svém dítěti) oceňujete, co vnímáte jako pozitivní, co vás či vaše dítě pozitivně odlišuje od okolí, v čem spatřujete výhodu. Z čeho máte radost, co vám dodává energii.  Zkrátka silné stránky.

Jaký je výsledek? Převažují negativa? Pozitiva? Je to v rovnováze? Asi vás nepřekvapí, že většina lidí mívá v podobných testech více napsáno na „mínusové“ straně papíru než na té „plusové“.

A proč tomu tak je? Třeba proto, že od dětství jsme častěji zvyklí ze školy i z rodiny dostávat více informací o tom, co je třeba zlepšit, co nám nejde, co je špatně. Ale jen málo informací o tom, kde je náš potenciál a jak jej můžeme dále rozvinout.

Tuto nerovnováhu se snaží vyrovnat silnostránkový přístup k výchově a vzdělávání. Staví na tom, že každý z nás je jedinečný a každý z nás má silné stránky, které stojí za to rozvíjet.

A je nasnadě, že prvním krokem na této cestě je poznání našich silných stránek. Ve světě i v ČR existují různé metody a testy, které umožňují poměrně rychle identifikovat naše silné stránky. Výsledky testů nejsou stejné, ale často překvapivě velmi podobné. Inventář možných silných stránek není nekonečný a většinou zahrnuje několik desítek velmi podobných typů a každý z nás jich pak má jen několik nejsilněji zastoupených. 

A jak je poznat, pokud nechcete využívat drahé a sofistikované testy?

Malý tip: zkuste si po dobu jednoho měsíce vést deníček silných stránek. Stačí malý zápisníček, do kterého si budete poctivě každý večer zapisovat tři věci, které vás (či vaše dítě) nejvíce bavily, z kterých jste měli radost, které vám rozjasnily jinak šedivý den. Po měsíci si označte ty činnosti, zážitky a události, které se nejvíce opakují. Často to budou právě oblasti vašich silných stránek, které přinášejí do života radost a pozitivní energii a které stojí za to rozvíjet.