Články

Jak vzdělává svět ve ScioŠkole

Text: Jana Codlová

Prvního září letošního roku se otevřely dveře do ScioŠkoly a nahrnulo se do nich 105 dětí ve věku 6–12 let. Věříme, že zde budou zažívat radost z učení a objevování, protože se budeme řídit zásadou, že každé dítě je jiné a zároveň každé má své silné stránky, které je potřeba rozvíjet.

Začněme od Adama

Celé září probíhalo období poznávání. Děti se poznávaly navzájem (nezapomeňme, že až na sourozence se neznaly), s průvodci, se školou a jejím bezprostředním i vzdálenějším okolím. Také si zařizovaly školu, aby se jim v ní líbilo a cítily se v ní dobře. Když půlce září měly odjet na tzv. adapťák neboli adaptační kurz, v seznamu jejich věcí se mimo jiné objevily: čelovka, knížka, malý hudební nástroj a 5 papírových koulí. Kurz byl intenzivní, náročný hlavně pro průvodce. A po návratu nastala Velká slavnost: děti byly rozděleny podle tajemného klíče do kolejí (o nich více dále) s tajemnými názvy BETACHÍ, EPSILONGAMA,  FÍJOTA, ROMEGA, MÝLAMBDA.  A vzdělávání mohlo začít.

Jak vypadá scioškolní den?

Začínáme v příjemných 9 hodin, mezi 9 a 14 hodinou se vzděláváme, odpoledne se pro děti otevírá školní klub s velmi pestrou nabídkou aktivit (třeba japonské šachy nebo dílny čtení). Kdo chce, může tady zůstat až do pěti hodin odpoledne.

Každé dítě má plán učení, který vychází z jeho schopností a zájmů: může si tedy určit, co, jak a kdy se chce učit.

ScioŠkola běží v měsíčních cyklech – každý cyklus začíná tzv. tržištěm, kde si děti vybírají s ohledem na svůj učební plán buď samostatně, nebo (zvláště ty menší) za pomoci průvodců několik projektů, na nichž pak tři týdny pracují. Ve škole nabízíme několik typů projektů. Ústřední téma je vždy zpracováváno z různých pohledů, které pak propojením umožňují hlubší a komplexnější porozumění než jednooborové vnímání jevů a problémů.

Tady je na místě vysvětlit, kdo jsou průvodci. Průvodci (v běžné škole se používá slovo učitel) proto, že pomáhají dětem orientovat se v neustále se měnícím světě a provázejí je na cestě za poznáním. Usnadňují dětem určit si, co, kdy a jak se učit, a pomáhají jim s hodnocením sebe samých. A jak se o nich vyjádřili rodiče? „Průvodci jsou velmi pracovití, pozitivní a kvalifikovaní lidé.“

Čtvrtý týden jsme nazvali sabatický a děti během něho prezentují ostatním, co ve svém projektu zvládly, co se naučily (třeba postavit psí boudu pro školního psa Sunnyho, jak se dočtete v následujícím článku).

Kromě projektů mají všechny děti povinný tzv. základ, který tvoří čtení/psaní, matematika, angličtina a tělocvik.

Ve ScioŠkole nezvoní

Místo toho se učíme odpovědně hospodařit se svým časem a respektovat čas druhých.

Chodíme na výlety a exkurze. Plánují se návštěvy neziskových organizací, univerzit, exkurze do muzeí, firem, výlety i návštěvy zajímavých hostů ve ScioŠkole.

Děti mají možnost učit se nejen v rámci různých projektů, ale také ve vyučovacích blocích s průvodcem, na workshopech, při tvořivých, hudebních a sportovních aktivitách, ve skupinkách, které je necháváme často spontánně vytvářet. Děti se tak učí spolupracovat, rozdělovat si práci, plánovat ji a komunikovat.

Tam, kde je to možné, nepředkládají průvodci žákům hotové informace, ale na základě toho, co vědí, formulují problém, který pak mají děti řešit. Při této metodě pracují žáci buď individuálně, ve dvojici nebo skupině.

Ve ScioŠkole se učí děti navzájem

Pojem vrstevnické učení je známý. Výsledky pedagogického výzkumu i praxe ukazují, že nejvíce se člověk naučí to, co sám učí. V životě ScioŠkoly to vypadá tak, že se průvodce s žákem (žáky) dohodne na tématu, které bude (budou) prezentovat jiným žákům. Průvodce přitom plní funkci poradenskou. Děti tím zároveň přebírají zodpovědnost za učení mladších spolužáků a pomáhají jim s učením.

ScioŠkola a koleje

Nejsme sice Bradavická škola kouzel jako v knihách o Harry Potterovi, ale máme školní koleje, kde se v každé sdružuje zhruba dvacet dětí různého věku. Koleje mají hlavně sociální a komunikativní funkci, v pravidelných intervalech se setkávají ke svému programu. Každá kolej má dva patrony z řad průvodců a funguje jako „domovská“ buňka žáka. Mimo běžnou výuku je kolej také centrem mimoškolních aktivit, výletů a akcí s rodiči.

Kam směřuje ScioŠkola

„Možná se děti nenaučí vše, co známe z běžných učebnic a předmětů, ale v mnohém toho budou naopak znát a umět daleko více a budou tomu, co vědí, dobře rozumět a v životě to budou umět použít. A nejvíce toho budou umět z ‚předmětů‘ jako umění se učit, emoční inteligence, umění pomáhat druhému, umění komunikovat, umění vést, umění řešit problémy a hlavně umět se postavit ke změně jako k výzvě. Tedy z ‚předmětů‘, které na běžném vysvědčení nenajdeme. Ale právě tyhle ‚předměty‘ jsou už dnes pro úspěšný a šťastný život těmi rozhodujícími. A v nepředvídatelné budoucnosti plné změn, která děti čeká, budou ještě důležitější.“ Ondřej Šteffl, ředitel Scio

Projekt Pes ve ScioŠkole

Dobrý den, jmenuji se Honza Přádka, je mi devět let a od září letošního roku chodím do ScioŠkoly. Můj první projekt, do kterého jsem se zapojil ve ScioŠkole, je projekt Pes. Projekt Pes je o tom, že se učíme o psech a snažíme se zjistit, jak se ke psovi chovat v různých situacích. Psa máme přímo ve škole. Dokonce dva. Jednoho máme ve výuce. Potom máme ještě jednoho psa ve školním klubu. Jmenuje se Běla a jsou jí necelé 4 roky. Vlastní ji klubák Kuba. Pes, který je zařazen do projektu, se jmenuje Ethernal Sunshine neboli Sunny. Je to border kolie. Jsou mu 3 roky a vlastní ho naše průvodkyně Jana Habermannová.

V Psovi jsme si četli příběh jménem Volání Divočiny jak v českém, tak i v anglickém jazyce. Ale napřed jsme se seznámili s cíli projektu a začali přepočítávat palce na centimetry. Přepočítávali jsme je, protože návod na boudu pro psa byl v angličtině a v OBI bychom nemohli zadat nařezávání prken v palcích. Jirka, náš průvodce na projekt Pes, společně s naší průvodkyní Janou, která nás má také na projekt Pes, společně zařídili vše v OBI s naší malou pomocí. Róza, Sebi a Ema jeli do OBI společně s Honzou ze Scia Tam objednali prkna a zase jeli zpátky. Moc jsem jim to záviděl, protože rád nakupuji. Dále, když jsme měli prkna, tak jsme začali stavit boudu. Prkna na střechu jsme namazali balakrylem a Elisej a já jsme přeměřovali prkna na podlahu. Další hodinu jsme pokračovali v práci. Všechno jsme smontovávali a přidělávali k sobě. V dalším nejbližším Psovi jsme dokončovali práci a zkoušeli, jestli se do ní Sunny vejde, vešel, ale je mu to těsné. Takže Sunny to má jako tunel a děti jako prolézačku. Nevím přesně, co se odehrávalo v dílně, protože někteří dobrovolníci, a to i já, jsme odešli dělat práci podobnou této.

Největší můj zážitek z projektu Pes je přepočítávání palců na centimetry. Už vím, že jeden palec je 2,5 centimetru.

Za projekt Pes

Jan Přádka

Zobrazít vice

Související články

Napsat komentář

Close