Kde se učí příští prezident?

Text: Irena Smetánková, Singapur

Děti ze Singapuru vykazují dlouhodobě jedny z nejlepších výsledků v mezinárodních srovnáních různých gramotností. Trochu o samotném systému a trochu o tom, jak funguje jedna elitní singapurská škola přímo z terénu…

Singapurská Raffles Institution (RI) je úctyhodná instituce, která za devět let oslaví dvě stě let od svého založení, mezi svými absolventy se pyšní několika prezidenty, ministerskými předsedy, ministry a dalšími význačnými činiteli, je to „škola snů“ pro všechny mladé Singapuřany.

RI dva stupně v rámci singapurského vzdělávacího systému: secondary school, která je čtyřletá a nastupují sem žáci po 6. třídě na základě výsledků v testech O-levels, a junior college, která je dvouletá a je předstupněm k univerzitnímu studiu. Secondary school je pouze chlapecká, do junior college přicházejí i dívky z připojené Dívčí školy Raffles.

Cíle vzdělávání: rozpoznat dobro od zla, nést za sebe odpovědnost, zapojit se do komunity

Vyučovacím jazykem je angličtina, ale žáci přicházejí ze tří různých jazykových zázemí rodin a jsou povinni studovat jeden z „národních“ jazyků: čínštinu, malajštinu nebo tamilštinu. Zkoušky z národního jazyka jsou součástí přijímacích zkoušek na univerzitu a většina žáků přiznává, že pro dobrý výsledek potřebují domácí doučování. Výuka postupuje podle národního kurikula, jehož cílem je vychovat mladé lidi, kteří věří ve vlastní schopnosti, dokážou rozpoznat dobro od zla, jsou odpovědní za vlastní učení, jsou dobrými týmovými hráči a umějí přemýšlet samostatně a aktivně se podílejí na životě své komunity a své země (podle The Desired Outcomes of Education).

Škola, tradičně zaměřená na silný akademický program a vynikající výsledky, již deset let rozvíjí i program zaměřený na pěstování charakteru u žáků, jejich zapojení do komunitní služby a získávání zkušeností mimo zdi školy.

Ve 3. ročníku secondary school (naše 9. třída) se žáci učí samostatnosti tak, že po 10 týdnů bydlí na koleji v areálu školy namísto doma. Následuje „Gap semester“ v druhé polovině 4. ročníku, kdy žáci rozdělí 10 týdnů mezi zahraniční zkušenost v asijských i evropských zemích (z našeho regionu např. hudební pobyt v Rakousku nebo sledování stop holocaustu v Polsku a Rakousku a výměnné pobyty v Německu) a pracovní stáž v Singapuru podle oblasti jejich zájmu.

Technologie do výuky na principu sněhové koule

Přestože areál školy je plně pokryt bezdrátovým spojením a vysoká technologická vyspělost je v Singapuru znát na každém kroku, k zapojení technologií do výuky přistupuje škola uvážlivě. Necelé dva roky funguje digitální centrum se dvěma přilehlými třídami, kde se experimentuje s využíváním moderních technologií. Tým tří odborníků IT pomáhá učitelům uskutečnit jejich představy. V modelové třídě jsou např. umístěny čtyři interaktivní tabule namísto jedné a žáci mají židle na kolečkách. Ty jim umožňují větší pohyb po třídě a mimoděk zabraňují usínání. Z laboratoře lze chování žáků, jejich zájem a reakce sledovat a hodnotit. Škola využívá iPady, které však žáci mají jen pro konkrétní úkol a zase je vrátí. Škola nepřipouští praxi BYOD (Bring Your Own Device, neboli „noste si vlastní zařízení“), vlastní přístroje by prý žáky rozptylovaly. Učitelé nejsou povinni využívat technologie, ale působí zde efekt nabalování sněhové koule – ti odvážní začnou, ostatní se přijdou podívat a potom začnou sami zkoušet. Vzdělávání učitelů ve využívání technologií probíhá převážně informálně, sdílením zkušeností namísto formálních školení.

Škola je placena z veřejných peněz a kromě toho vybírá školné, jehož výši určuje stát. Nemajetní žáci neplatí školné, ale minimální symbolický příspěvek vyjadřující skutečnost, že vzdělávání není zadarmo. Ve třídách je průměrně 30 – 32 žáků v secondary school a 25 – 28 žáků v junior college, celkově má škola 4 000 žáků, z toho asi 8 % zahraničních. Otázka, kolik času týdně stráví čtením pro radost, skupinu patnáctiletých chlapců zjevně zaskočila a všichni do jednoho přiznali, že ani minutu. A všichni se shodli, že do školy chodí opravdu rádi.