Mobil ve škole? Ano!

Překlad: Aneta Bernardová, Bohumil Kartous

Školy v novozélandském městě Nelson podporují od tohoto roku své žáky, aby si do školy vedle tužek a sešitů nosili i elektronická zařízení. Pro rodiče pořádají setkání, na nichž jim ukazují, jak na to. A rodiče jim to schvalují…

Většina škol má pro své žáky počítače, notebooky a tablety, ale zároveň jim umožňují, aby si nosili svá vlastní zařízení. Práce s digitálními médii totiž zlepšuje jejich zapojení v hodinách.

Ředitelka dívčí školy Nelson Cathy Ewing říká, že tento rok začali rodičům „silně doporučovat, aby měli studenti svá vlastní zařízení“.

Politika BYOD (Bring  Your Own Device, přines si své vlastní zařízení, pozn. překl.) není povinná a studenti, kteří vlastní zařízení nemají, nebudou v nevýhodě, neboť jim škola může půjčit přístroj v knihovně.

Elektronická zařízení jsou pomůcky, stejně jako třeba učebnice, mají ale přidanou hodnotu díky své interaktivitě.  „Nenahradí tradiční výukové metody,“ říká ředitelka dívčí školy, „ale mohou žákům usnadnit pochopení učiva.“ Paní Ewing vysvětluje, že její škola bude podporovat „zodpovědné a přijatelné používání přístrojů“.

Minulý rok uspořádala škola akci pro rodiče, na které jim představila programy se zapojením mobilních zařízení. Reakce na zavedení politiky BYOD byl podle ředitelky veskrze positivní, objevovaly se však obavy rodičů, aby koupili správný přístroj a zajímali se o přínosy této iniciativy pro výuku.

Ačkoli je vše teprve v počátku, ředitelka Ewing tvrdí, že používání elektronických přístrojů studenty bude znamenat „velmi pravděpodobně vyšší zapojení do hodin a tím pádem i lepší učení.“

Studenti BYOD vítají

Lily Power a Mila Robertson jsou studentky střední dívčí školy Nelson. Jsou ve třetím ročníku a obě dostaly k Vánocům Mac Booky, které budou používat při vyučování.

„Bude to dobré na vyhledávání informací, psaní prací a vyměňování si dokumentů s učiteli,“ říká Lily.

Studentky uvádějí, že knihy používají jen v hodinách angličtiny a matematiky, přičemž si raději zapisují do macbooků, než aby si dělaly poznámky na papír.

Podle nich budou přístroje nejužitečnější v hodinách dějepisu a dalších, kde bude potřeba vyhledávat hodně informací.

Ředitel další nelsonské střední školy Garin John Boyce popisuje, že studenti prvního a druhého ročníku musejí nosit vlastní zařízení povinně a předpokládá, že tomu tak bude i v příštím roce.

Škola podle něj provedla rozsáhlé vyhodnocení prvního roku zavedení povinné politiky BYOD. „Vše probíhalo dobře, akademické výsledky byly skvělé, potýkali jsme se ale s mnoha problémy způsobenými tím, že šlo o první rok projektu.“

Mezi takové potíže patřilo třeba to, že studenti svá zařízení rozbili, protože zapomněli, že je mají v taškách.

Ředitel Střední školy Nayland, Rex Smith, zavedl politiku BYOD pro studenty prvního a druhého ročníku. Nyní začíná třetí rok tohoto projektu.

Popisuje, že provozují školu, která je přátelsky nakloněná používání přístrojů. Ty jsou zde viděny jako podpůrné pomůcky pro výuku.

„Studenti, kteří jsou ve třídách s politikou BYOD, pociťují při vyučování jinou atmosféru. Mají neustálý přístup k mnoha zdrojům a možnostem učení se, i online výuce.“

Každý různým tempem

Ředitel další střední školy v Nelsonu, Gary O’Shea, říká, že jeho škola iniciativu BYOD neprosazuje.

V současnosti si může každý žák přinést vlastní přístroj a připojit ho ve škole k wi-fi, avšak není to povinné. Mají sadu notebooků, které putují mezi třídami. Pan O’Shea popisuje, že většina studentů má vlastní přístroje a zároveň mohou využívat ty ve školní knihovně.

„Zcela záměrně se posouváme k politice ‚přines si vlastní zařízení‘ jen pomalu. Je to finančně náročné a zároveň musíme mít zaměstnance, kteří budou umět přístroje používat, aby se zařízení nestaly jen něčím, díky čemu budou chlapci zahálet. Musí zlepšit naše výsledky.“

Podle slov ředitele se škola snaží o skutečný přínos pro výuku, nikoli jen povrchní zalíbení se. „Nejde nám jen o to rozhlašovat, že jsme škola 21. století používající internet – musíme vidět jasné výsledky. V podstatě teď nevidíme nutnost iniciativu zavádět. Když ji odložíme, naši zaměstnanci budou mít více času, aby se seznámili s technologií, a poté ji budou moci začít používat řádně – náklady se pak sníží a zároveň bude vyvinutější zázemí.“

Zatím se budou zaměřovat na žáky prvního ročníku, kteří se budou učit používat školní ultranet (webové řešení pro školy rozšířené na novozélandských školách, pozn. překl.) a svá vlastní zařízení ve škole.

I základní školy umožňují žákům, aby si nosili své vlastní přístroje a mohli je užívat ve všech hodinách.

Ani škola Auckland Point, ani Hampden Street, nemají povinný program BYOD, umožňují však studentům, aby si přinesli svůj přístroj, a navíc jim nabízí využití školních zařízení.

Ředitel Střední školy Sv. Pavla popisuje, že mají nepovinný systém BYOD, ale škola má zásobu zařízení, která pronajímají. Rodiny platí zhruba 25 dolarů ročně, aby pomohli škole s náklady na přístroje. Pokud si žáci nosí přístroj z domova, poplatku se vyhnou. Vlastní zařízení má okolo třetiny studentů.

Žáci osmé a deváté třídy používají Chromebooky a pracují skoro výhradně digitálně, zatímco iPady jsou využívány hlavně u nižších ročníků, kde se na nich děti učí číst online texty.

Zdroj zde.