Články

Nechejme děti volit!

Text: Kateřina Lepič, Dachau

V otázce věcí veřejných není velkých a malých. O dětských volbách v Německu.

Máme pocit, že politika v naší zemi se svou beztvarou nabídkou signalizuje nejistou budoucnost? Jsme trochu bezradní při pohledu na z naší strany možná dobře míněný, avšak poněkud těsný svět, který patří jim víc než nám? Nenašly by děti pro sebe lepší řešení? Proč je nenechat volit samotné?

V Berlíně ten nápad měli už koncem devadesátých let. Tamější klub mládeže tehdy uspořádal „dětské volby“ a od té doby se k nim s každým volebním obdobím přidává stále více malých a mladých. Tento rok se zúčastnilo téměř 200 tisíc dětí a mládeže, od úplně malých až po osmnáctileté. Volební výsledky samozřejmě nehrají roli ve skutečné politice, nicméně zájem politiků o tento projekt je z pochopitelných důvodů obrovský. Německý tisk letos dokonce položil otázku: „Je na čase – nebo lépe – dozrály děti a mládež k tomu, aby se podílely na ‚opravdických‘ volbách?“ Prezident Bavorského kruhu mládeže (BJR) odpověděl žádostí, aby se volební věk snížil z osmnácti na čtrnáct let. (V Rakousku se všeobecně od roku 2007 smí k volbám již od 16 let, v některých spolkových zemí chodí šestnáctiletí ke komunálním volbám.) Mnozí „opravdičtí“ politici, včetně kancléřky, ale i osobnosti z mediálního světa se ve volbách „pod 18“ („Wahl U18“) angažují jako vyslanci, čímž projekt zaštiťují a podporují.

Peter Ramsauer, spolkový ministr dopravy a stavebnictví a jeden z vyslanců poslal dětem příkladný vzkaz: „Kdo se do toho chce míchat, musí se vměšovat! – Přesně to je základem naší demokracie! A opravdu se podílet znamená samozřejmě přemýšlet předem, čeho vlastně chcete dosáhnout a co chcete zlepšit. Pokud mají ostatní úplně jiné nápady, pak se nevyhnete intenzivní diskuzi. I to je demokracie. Určitě to znáte: ze školy, z rozhovorů s přáteli a v rodině. K cíli vede vždycky více cest. Na konci je pak volba mezi vícero řešeními. Stejné je to v politických volbách. Jako někdo, kdo se do toho také chtěl už jako velmi mladý míchat, vás důrazně nabádám, abyste se do toho vložili..“      

Demokratické volby jsou nesnadnou výzvou. Tradičně se předpokládá, že člověk je tohoto komplexního úkonu schopen až v 18 letech; že oplývá tím, čemu se říká: sociální kompetence. („…často nazývána: soft skills – je souhrnem individuálních postojů a schopností potřebných k tomu, abychom cíle vlastního jednání propojili s postoji a hodnotami skupiny a abychom v tomto smyslu také ovlivnili chování a postoje této skupiny.“ /zdroj: Wikipedia v něm. jazyce/). V Berlíně tu výzvu přijali. A pak s úspěchem v celé zemi. Nemohla by být přijata i u nás? Co schází dětem k tomu, aby zodpovědně rozhodly o svém životě? Nejsou k tomu kompetentní? Jsou – víc, než jsme ochotni připustit.

Rostou se svými úkoly…

Také jsme toho jako děti uměly víc, než se chtělo vědět. Jen doba byla jiná, nevyžadovala si nás. „Dánský psycholog Jesper Juul to shrnuje ve svém bestselleru „Tvé kompetentní dítě“: „V minulých generacích se nevyžadoval vývoj nýbrž přizpůsobení se… Dnes na místo jednostrannosti nastupuje vzájemnost… Proto je rozhodně třeba učit se konstruktivnímu vedení místo toho, abychom se navzájem vyčerpávali při mocenských hříčkách.“ V dnešním čase a prostoru je sociální kompetence pro děti hlavním klíčovým bodem ve strategii k přežití. Na jejím získávání (Je dovednost, tedy naučená či získaná část chování.) se podílí rodina i celá společnost (politika, média, škola atd.). Proč nás v souvislosti s tím nenapadne, že bychom měli naše děti zapojit do politického dění, zatímco v Rakousku se volí od šestnácti a v Německu se diskutuje o snížení volebního věku? Nevím.

Jako jedno z možných vysvětlení (z mnoha jiných, pro které bude třeba prostor jindy) jsem vybrala titulní internetové stránky českého rádia Junior a německé paralely KiRaKa, médií s velkoplošným působením. České rádio nabízí témata: Vyhrajte digitální rozhlasový přijímač s Rádiem Junior – Tento týden zjistíme, co dělá na letišti sokolník – Rádio Junior ve městě pohádky – Září patří srdíčkovým dnům – Jít do kina bylo dřív vzácností – Zprávičky…

Německé rádio vrhá na své příznivce titulky: „Uprchlíci chtějí do Evropy, syrští uprchlíci přijedou do NRW – Zprávy pro děti: ve vodě byla objevena nano-vlákna – Proč jiní zlobí tlustší děti? – Parlamentní volby 2013: co dělá kancléř (ka)? – Jak je možno ztratit srdce?“

Témata jsou očividně rozdílná a ta náročná přeci nezatěžují, nýbrž motivují. Dá to víc práce a chce to pevné nervy, abychom byli s to poskytnout dětem prostor pro zkoumání vlastních hranic a přihlížet, jak si ohmatávají svět vlastními smysly. My si to však někdy spíš zjednodušovat a přibíjíme je k židličkám pasivní zábavou a poučováním. A to nejen to …

Kompetence není všechno

Německá Wikipedie pokračuje: „Na koncept sociální kompetence se většinou nahlíží pozitivně, ve skutečnosti je však tento koncept v morálním smyslu neutrální. Vůdčí osobnosti mafiánských organizací, podvodníci nebo diktátoři jako například Adolf Hitler de facto dokázali snahy mnoha jednotlivců nasměrovat k jednomu cíli tím, že jako prostředek použili již přítomné, skutečné pojetí hodnot, aby skupinu lidí pohnuli k řízenému, zčásti koordinovanému jednání.“ (Blíže téma „zralá osobnost“ rozvíjí již publikovaný článek od G.Rotha: http://www.scio.cz/vyzkum/roth-ne-pro-skolu.asp)

Proč zkrátka nenecháme naše děti růst s úkoly, které před ně svět klade a klást bude? V Německu se mezi tím na projektu „Wahl U18“ podílí celá země: Média, politici, škola… a především děti samotné. A jak volily? Podobně jako dospělí, jen trochu barevněji. Kancléřka by si s nimi přišla na své a neřešila by teď problémy s koalicemi. 

Zobrazít vice

Související články

Napsat komentář

Close