Nehraj ten Minecraft, kluku, mohl by ses něco naučit!
Text: Jiří Vojáček
Svět v „retro“ designu odkazujícím na počítačovou grafiku v jejích úplných počátcích baví miliony dětí na světě. Proč toho nevyužít při vzdělávání?
Minecraft je hra – fenomén, zaznamenala ji jistě řada rodičů. Kdybychom ji k něčemu měli přirovnat, tak ke stavění Lega. O využití hry ve školách se už mnohokrát mluvilo a spousta vzdělávacích ústavů se rozhodla vyzkoušet to i v praxi. A výsledky jsou zajímavé. V jedné ze škol ve Washingtonu se totiž dvojice učitelů rozhodla využít Minecraft k tomu, aby šesťákům ukázali, jak to asi mohlo vypadat ve starověkém Římě. Učitel Hank Lanphier postavil základy, rozdělil oblast na několik částí a žáci se pak museli o přidělené kousky území starat. Kreativitě se meze nekladly.
Dvanáctiletá stavbyvedoucí
Dvanáctiletá Espeana Green se rozhodla postavit dům pro několik rodin a díky hře postupovala logicky a systematicky. Sepsala si, co všechno je potřeba, navrhla plán a správně během svého postupu uvažovala. Co potřebuje každý dům? Vchod. Jak to udělat, aby na sobě mohlo být několik pater? Postavíme to první z kamene. Je potřeba, aby byly i další tak pevné a zároveň těžké? Nikoliv, takže v dalších poschodích bude stačit dřevo.
Její stejně starý spolužák Mac Johnson na rozdíl od ní Minecraft už znal a hrál před tím. Ve škole ho tedy žádné velké překvapení nečekalo, a když se ho zeptali, jak se mu stavění ve hře líbí, byl nadšený. Mac tvrdí, že je to zábavnější než při běžné výuce, kde děti mohou maximálně kreslit plány. Tady se tomu sice také nevyhnou, ale celé stavění je interaktivnější a mnohem zábavnější.
Zábava? Tvrdá práce …
Podle učitelů se děti učí řešit spoustu problémů, jako je například ten, kdy zjistí, že nemají dostatek správného materiálu a musí ho někde nějak sehnat. Jedenáctiletá Piper Phillips tvrdí, že takováhle výuka je sice zábavná, ale rozhodně nejde jen o legraci. Na každého tu čeká hodně práce. V jedné ze škol v New Yorku přistoupili k Minecraftu trošku jinak. Studenti nemuseli nic stavět ani budovat, důležitější byl sociální aspekt. Museli pracovat společně, respektovat se navzájem a uvědomit si, že pokud chtějí ve hře postoupit dál, sami to nezvládnou a je potřeba spolupracovat.
V Austrálii našli další využití hry a během hodin biologie ji využívají k výrobě modelů buněk. Samotní tvůrci hry momentálně pracují na tom, aby se dala využít například i v hodinách matematiky, dějepisu nebo při výuce čtení.
