Není test jako test

Text: Jan Hučín, hlavní analytik společnosti Scio

Test jako věrný průvodce životem od narození do smrti. Na mnohých je závislý náš život, naše postavení, naše budoucnost. 

Testování v nějaké formě je věrným souputníkem člověka od kolébky do hrobu. Již několik sekund po narození absolvuje vstupní test, zda je správně fyzicky vybaven pro přežití; v následujících týdnech je mnohokrát změřen všelijakými přístroji a neustále konfrontován se seznamem požadovaných dovedností. Odchodu z tohoto světa pak asistují přístroje sledující tlak, puls a teplotu, případně ruce a oči lékaře analyzující reakce zorniček. V mezidobí je jedinec vystaven školnímu zkoušení, zkoumavým a hodnotícím pohledům vrstevníků, potenciálních partnerů a jejich rodičů, kolegů, nadřízených, podřízených, dětí a možná nejčastěji sebe samotného.

Naprostá většina hodnotících a sebehodnotících procesů probíhá podvědomě, instinktivně. Ačkoliv instinkty a emoce zasluhují respekt, neboť jsme jimi byli vybaveni k přežití, je hodnocení pod jejich vlivem z podstaty věci velmi subjektivní. Například mantru teenagerek „jsem šíleně tlustá“ spolehlivě vyvrátí (aspoň v podstatné části případů) objektivní výpočet body-mass indexu. Nekritické přisuzování nadprůměrného nadání svému dítěti narazí na tvrdou realitu castingů a talentových zkoušek. A dojem učitele, že jeho třída je nevzdělavatelná, mohou nahlodat výsledky srovnávacích testů, případně úspěchy jeho žáků v olympiádách. Jakmile pro hodnocení vývoje dítěte přestanou stačit čárky na dveřích a osobní váha, ztrácejí jeho dospělí průvodci životem pevnou půdu pod nohama.

Odlišujme šarlatánská hádání od profi testů

Toho si jsou dobře vědomi tvůrci všelijakých diagnostických nástrojů, od vědecky podložených testů inteligence až po bulvární a šarlatánské výplody typu „jsi opravdu takový, za koho se považuješ?“. Podrobení dítěte různým testováním a občasná negativní zkušenost přivede postupně mnoho rodičů a učitelů k odmítavému postoji vůči testování obecně. Může to být proto, že výsledek testu byl jiný, než rodiče a učitelé očekávali (resp. si přáli); případně podle názoru rodičů a učitelů test zjišťoval něco jiného, než co by měl zjišťovat; a v neposlední řadě začne pracovat strach ze špatných zpráv, kdyby náhodou test dopadl špatně.

Odmítání objektivního testování ale vede k tomu, že úsudek o jedinci začne být tvořen skutečně zcela subjektivně, a to je ještě horší. Ať se nám výsledek líbí, nebo ne, přináší nám jiný pohled, navíc zpravidla pohled založený na pozorování mnoha dalších jedinců – a tedy mající větší nadhled než hodnocení, které bere v úvahu jen osobní zkušenost omezenou u zkoumané osoby jejím akčním rádiem a nereprezentativním vzorkem jejích přátel na Facebooku.

Správný test ve správnou dobu

Situace, kdy potřebujeme skutečně objektivní a co nejpřesnější test, nejsou v životě na denním pořádku. Matce, která si od desátého měsíce života dítěte zadělává na neurózu stresem, kdy už začne její zlatíčko chodit, vysvětlí rozumný pediatr, že hodnocení je třeba dělat vždy po určité době. Sportovec by nejspíš mrhal energií, pokud by jeho trénink obnášel jen testovací závody. Proto je testování potřeba vhodně dávkovat a časovat. A stejně tak je potřeba volit správný typ testu.

Chci zjistit, zda mé dovednosti jsou lepší, stejné, nebo horší jako dovednosti ostatních? Pak volím srovnávací test. Chci zjistit, co přesně umím a v čem mám ještě rezervy? K tomu je ověřovací test. Chci vědět, zda adept má vlohy na budoucí studium či určitý typ zaměstnání? Řešením je test předpokladů. Chci zmapovat, jaká část probraného učiva je zvládnuta a co je ještě třeba procvičit? Pomůže mi test výsledků výuky. A to jsou jen dvě základní dělení testů. Do spousty dalších dimenzí se dostanu, pokud mě zajímá předmět nebo obsah testu, forma použitých úloh (s nabídkou odpovědi nebo s tvorbou vlastní), věková nebo dovednostní úroveň …

Chcete o testování vědět víc? Napište nám, rádi poradíme.

Jak poznat dobrý test?

Jak zhodnotit kvalitu testu? Několik základních pravidel …

Testů existuje tolik. Od vědecky podložených až po bulvární a šarlatánské – však o tom už byla řeč. Jak vybírat? Dovolíme si na závěr pro inspiraci nabídnout několik otázek, které si může položit každý, kdo hledá vhodný testový nástroj.

Zaměřuje se test svým obsahem opravdu na oblast, kterou potřebuji?

Typicky ve škole: test z matematiky, který je zaměřen na zhodnocení toho, co se žáci naučili z konkrétní látky, by neměl přesahovat hranice této látky, měl by úměrně zastupovat všechny její části, měl by být vyvážený co do náročnosti a vyváženosti (to lze často posoudit pouze odborně). Samozřejmě by takový test a látka měly mít oporu v rámcových vzdělávacích programech! Takový test by také měl mít jasně odstupňované hranice, podle nichž se zvládnutí látky hodnotí.

Je test vhodný pro věkovou skupinu, kde ho chci použít?

Pozor, nejde jen o oblast, kterou testujeme. Je pochopitelné, že test může obsahovat pouze znalosti či dovednosti, s nimiž měly děti možnost se seznámit. Je ale také třeba, aby zadání testu bylo pro cílovou skupinu pochopitelné, aby poskytnutý čas odpovídal schopnostem cílové skupiny, aby délka testu nebyla přehnaná. A to platí i naopak – je-li test pro cílovou skupinu příliš snadný, nebude měřit dostatečně přesně.

Co mi výstupy z testování řeknou a k čemu se dají korektně použít?

Vždy se ptejte, k čemu má testování posloužit. Jde-li o testování ve škole, ptejte se na to učitelů. Také si rádi prohlížíte žebříčky škol, sestavené na základě testování? Nenechte se zmást. V ČR doposud neexistuje žádný žebříček, který by objektivně zhodnotil výuku na školách, k tomu je třeba vzít v potaz řadu důležitých aspektů. Společnost Scio striktně dodržuje to, že výsledky slouží pouze konkrétním školám a srovnání je prováděno pouze anonymně.

Neslibuji si od testu něco, co mi nemůže poskytnout?

Ani sebelepší test neposkytuje úplnou informaci. Vždy se jedná o pouhou simulaci a i když je to simulace věrná, skutečnost může být – na základě individuálních vlastností každého člověka – odlišná. Kupříkladu adaptivní test z angličtiny Scate dokáže roztřídit testované do standardních kategorií znalosti jazyků (dle evropského referenčního rámce), umí se skvěle přizpůsobit úrovni testovaného, ale schopnost aplikace jazyka v konkrétních životních situacích zjistit neumí. Neumí to žádný test.

Jak mám zaručeno, že je sestaven opravdu odborně?

Na tuto informaci máte vždy právo, vyžadujte ji. Profesionální tvůrce testů dokáže ke svým testům poskytnout statistické informace, které každou úlohu charakterizují. Není-li to tak, dá se o kvalitě testu jen spekulovat.

Mohu se někoho zeptat, pokud mám o testu pochybnosti?

Tvůrce testu by měl být vždy znám (konkrétní učitel, ministerstvo školství, Scio atd.) a měl by být ochoten zodpovídat dotazy, které se testu týkají. Není-li tomu tak, pak něco není v pořádku.

Je test standardní (ustálená osvědčená podoba, obvyklé typy úloh, porovnatelnost výsledků s minulými roky a s jinými testy), nebo nestandardní?

Za standardními testy stojí zkušenost a dlouhodobý vývoj, díky kterému je v nich menší pravděpodobnost chyb, výuka se ale může zaměřovat jen na ně a být tak deformována. Nestandardní testy mohou účinně vybočit z rutiny a prověřit i to, co se běžně nezkouší; je však menší záruka, že opravdu měří to, co tvrdí.

Existují s testem zkušenosti a mohu získat důvěryhodné reference?

Chtějte vědět, kde takové reference získat. Ptejte se ostatních, jaké mají s testem zkušenosti.

Jsem rodič

Mezi množstvím testových nástrojů je potřeba vybírat s rozmyslem a uvědomit si, že test jako nástroj hodnocení má smysl jen v určitých časových odstupech. Je dobré se zajímat o to, jaké testy dítě absolvuje ve škole a zda jsou jejich výsledky používány k účelům, k nimž jsou skutečně určeny.

Jsem učitel

Test je objektivní prostředek k doplnění vlastního, fundovaného, ale z podstaty věci subjektivního pedagogického pohledu na žáka. Vhodně zvolený test může podpořit názor učitele nebo přinést korekci (v příznivém i nepříznivém smyslu), je ovšem nutné vědět, že žádný test není univerzální a jeho vypovídací schopnost není neomezená.