Školní parlamenty učí děti pomáhat

Zdá se, že pokud dá škola dětem dostatečný prostor, třeba právě prostřednictvím školních parlamentů, děti jsou schopné najít si cestu k velmi zajímavým věcem. Podobnou zkušenost získali  na ZŠ Truhlářská v Karlových Varech, kde funguje školní parlament už deset let. „Je to takové komunikační přemostění do několika stran,“ říká Lucie Drahozalová, vcelku neortodoxní učitelka, která parlament vede. Jen tak se mohlo stát, že se nápad jedné osmačky podařilo zhmotnit  v projekt na pomoc místní SOS vesničce.

Ve škole vedete žákovský parlament. Jak vznikl, to byl váš nápad?

Na naší škole funguje žákovský parlament již deset let, přišla jsem, když tato myšlenka byla hotova. Nicméně od mého nástupu jsme s kolegyní koordinátorkou hodně věcí změnily a ještě stále měníme, ta původní verze byla docela jiná.

Co žákovský parlament dělá? A jak se v něm rozhoduje? A jakou roli hrajete vy?

Žákovský parlament je takové komunikační přemostění do několika stran. Funguje na principu vybraných zástupců, kteří projdou volební kampaní a následnými volbami. Tito zástupci se scházejí na pravidelných zasedáních a všechna rozhodnutí prochází přes hlasování a musí je schválit většina hlasujících. Má role je čistě „pozorovatelská“. Dohlížím na to, aby jejich konání mělo řád, jistý smysl, zkrátka aby to mělo hlavu a patu. Nejsem členem, ani dohledem, jsem tak nějak v pozadí, jen tiše sedím a poslouchám a samozřejmě, když je potřeba, poradím, či usměrním.

Kdo nadhazuje témata k řešení?  A co vlastně chtějí děti řešit?

Témata k řešení si nadhazují děti samy. My je jen lehce směřujeme k vlastnímu rozhodnutí, které jsou prioritní a podstatné a které ne. I když někdy je ten náš pohled na věc jinačí, probráno je vždy vše. Děti řeší hodně věcí kolem sebe – od vybavení a technického stavu školy, po finance, školní jídelnu, vztahy mezi sebou, ale i mezi žáky a učiteli. Plánují akce. Na zasedání Studentského parlamentu Karlových Varů řeší také technický stav ve Staré Roli, parky, volnočasové vyžití, prezentují nové nápady na využití ploch. Jejich záběr je skutečně široký.

Jedním z úspěchů vašeho žákovského parlamentu je i charitativní podpora SOS vesničky, byli jste za to dokonce oceněni nadací Via a ČSOB v projektu Pomáhej. Podle vás si to vybraly samy děti. Jak to zdůvodnily?

Při vybírání adresáta daru bylo pro děti rozhodující, že jde o někoho konkrétního, děti z SOS vesničky navštěvovaly i naši základní školu. Je to pro ně ve stejném městě, adresné, čitelné, to bylo asi to hlavní. Nicméně rozhodování probíhalo dlouho a vypadalo velmi zajímavě J

Tak to mě zajímá …

Samozřejmě se strhla veliká hádka, komu chceme pomoct. Parlament se rozdělil do dvou částí – pomoc lidem, vs. pomoc zvířátkům. Poté přicházely návrhy na různé životní příběhy, které děti viděly v televizi. Někdy nebylo úplně snadné dohledat, o koho vlastně šlo, neb to byly zkrátka dětské postřehy. V momentě kdy se schylovalo k odsouhlasení pomoci pejskům, neb je známe, jsou pro nás konkrétní, tak přišel od jedné osmačky námět na dětskou SOS vesničku. A bylo rozhodnuto.

Co to dětem dalo?

Když jsme dělali závěrečné hodnocení a shrnutí akce, nejčastější odpovědí na tuto otázku bylo, že to byl nádherný pocit někomu pomoct….

V čem vidíte, po vaší zkušenosti, hlavní roli školy? K čemu by měla vzdělávat a vychovávat?

Z mého pohledu by měl růst význam komunikace, vyjadřování a spolupráce. V dnešním světě počítačů a sociálních sítí nějak mizí kouzlo osobní komunikace a vyjadřování svých postojů a pocitů osobní cestou. Někdy vidím, že děti v sobě mají nějaký problém, ani ne konflikt, ale něco, co potřebují nějak vyjádřit, ale neví jak… Vyrůstá nám také hodně velké množství individualistů, ale práce ve skupině bývá často problémem, ale to jsme vesměs zase u té komunikace. Důležitá je také lidskost!

A kde je podle vás příčina toho, že děti jsou více individualistické a že neuznávají autority. Třeba se ve školách s autoritami nesetkávají … Vás berou? A pokud, tak proč?

Jestli mě berou, to se musíte ptát jich. Já mám dojem, že ano. Proč? Možná díky mému netradičnímu vzhledu a způsobu vystupování a také možná proto, že kouskem sebe stále ještě dítětem jsem. Celkově vidím problém ve směru rozvoje společnosti. Na individualitu je kladen velký důraz a málokdo je schopen pracovat v týmu. Neuznávání autorit je potom, myslím, projevem jistého odporu.

Pro učitele

Nadace VIA společně s ČSOB a ERA podporují v grantovém programu Pomáhej!  filantropické aktivity dětí a mládeže ve věku 7–26 let i odvážné a kreativní nápady dětí a mladých lidí, kteří sbírají finanční prostředky pro dobrou věc. Cílem programu je povzbudit mladé filantropy a přiblížit českou společnost stavu, kdy je dárcovství každodenní součástí života.
Většina škol podobné aktivity dělá a program Pomáhej! Může pomoci získat další prostředky. Přihlášky lze podávat do 10. 10. 2014, více informací najdete na www.nadacevia.cz.