Články

Svět se mění: co budou potřebovat naše děti, aby v něm obstály?

Text: Adéla Zelenda Kupcová

Svět se mění rychlým tempem a naše děti si nevystačí s tím, co se učí ve školách. Jaké další dovednosti budou potřebovat?

Naši praprarodiče většinou žili tak, že ženy trávily dospělý život doma s houfem dětí a poslouchaly muže, který vydělával peníze, byl hlavou domácnosti. Málokdy opustili své město, natož vlast. Naši prarodiče vyrůstali za války a dospěli za socialismu. Ženy odcházely do práce na mnohdy zbytné pozice. Doma je čekala druhá směna. Naši prarodiče příliš necestovali, neuměli jazyky a telefonovali od movitějších sousedů. Dospívání našich rodičů obarvila našedo normalizace. Málokdo mohl spřádat velké sny, studovat, co chtěl, cestovat a poznávat svět. Rok 1989 změnil jejich životy, respektive svět, v němž je žili. Objevila se řada příležitostí a možností i řada rizik. Někteří tuto změnu zvládli lépe, jiní hůře. V proměnlivém světě jsme vyrostli i my, současní rodiče. Svobodná volba studia, práce i toho, kým se chceme stát, možnost cestovat a poznávat, být svobodný a odpovědný za sebe sama se nám staly denním chlebem. A k naplnění našich možností, snů a cílů se nám nabízí zcela jiné cesty a prostředky než generacím předchozím.

A jak to bude s našimi dětmi? Proměnlivost světa pravděpodobně bude nadále zrychlovat.  Abychom v takové realitě obstáli, potřebujeme my i naše děti dovednosti, které se ve školách neučí. Tyto dovednosti potřebovaly i všechny předchozí generace, ale jak rychlost proměn světa nabírá na obrátkách, stávají se nezbytnými. Mnohdy tyto dovednosti rozhodují o úspěchu a neúspěchu, pocitu spokojenosti a o tom, zda naplníme svůj potenciál. Mezi tyto dovednosti a vlastnosti patří zejména: schopnost kriticky pracovat s informacemi, odvaha, optimistický životní postoj, pevná osobní morálka, aktivita, emoční inteligence, znalost sebe sama a  vlastních silných stránek, umění neustále se učit a schopnost nakládat se svou svobodou, volit a nést odpovědnost.  
V jakých oblastech se proměnlivost světa pravděpodobně bude odrážet nejvíce, pokud nedojde k nějaké nepředvídatelné (spíše tragické než pozitivní) události, která by řád světa proměnila?

Mnoho možností a životních cest, málo vodítek a pravidel

Dnes můžeme studovat, co chceme, pracovat na mnoha pozicích, žít kdekoli na světě, vychovávat děti dle desítek „návodů“ a konceptů, vybírat z velkého množství životních stylů a postojů. Život před nás staví celou řadu více či méně závažných voleb. A čím více svobody máme, čím je okolní svět a společnost pestřejší a různorodější, tím více možností před námi vyvstává. 

V moderním světě navíc přestávají platit tradiční vzorce chování a rolí, které by nám v rozhodování pomohly. Naše děti se tak budou muset umět rozhodovat a nést důsledky svých voleb. Aby se dokázaly rozhodovat v souladu se svými silnými stránkami, s morálkou a vlastními hodnotami, budou potřebovat zejména znát sebe sama a své silné stránky. Dále budou muset mít odvahu, zodpovědnost a aspoň kapku optimismu. 

Naše děti se budou muset být schopny neustále učit s novými technologiemi, být odolné a adaptovat se na změny. 

Rychlý vývoj a snadná dostupnost technologií

Trvalo 46 let, než se elektřina na konci 19. století rozšířila do čtvrtiny domácností v USA. Televizi, která se prodávala od třicátých let 20. století, to trvalo 26 let. Mobilnímu telefonu 13 let a internet pronikl do většiny našich domácností za pouhých 7 let. Chytré telefony a tablety byly ještě rychlejší. Podle Mooreova zákona, empirického pravidla popisujícího exponenciální nárůst inovací, se každých 18 měsíců zdvojnásobí rychlost vývoje nových technologií a/nebo nové vynálezy zlevní zhruba o polovinu a stanou se dostupnými více lidem.

Naše děti tak budou muset být schopny neustále se učit pracovat s novými technologiemi, být odolné a adaptovat se na změny způsobené prudkým technologickým rozvojem.

Zvětšující se množství a dostupnost informací

Spolu s rozvojem technologií narůstá množství informací, které jsou dostupné téměř všem. Bez schopnosti informace vyhledat, ale i třídit, analyzovat, kriticky posuzovat a dávat do souvislostí hrozí, že se utopíme v informační záplavě nebo podlehneme manipulaci.

Běžný občan není jen příjemcem informací (jako v éře televize a denního tisku), ale stále častěji i jejich tvůrcem. Dokládá to mimo jiné narůstající počet bloggerů, přispěvatelů na Wikipedii a lidí, kteří plní dennodenně své profily na sociálních sítích. 

Bude třeba, aby naše děti dokázaly efektivně a kriticky pracovat s informacemi, zasazovat je do kontextu i je samostatně vytvářet. Také bude nutné, aby k nim dokázaly zaujmout vlastní postoj na základě dosavadních znalostí, kritického myšlení i vlastních hodnot a morálky.

Proměny v charakteru a způsobu práce

Již dnes lze sledovat, že v současné době ubývá rutinní práce, zejména té manuální, a přibývá práce nerutinní, a to jak manuální (například péče o druhé v sociálních službách a zdravotnictví), tak i kognitivní (například analýza dat, vývoj technologií, programování, práce v PR). Tento trend pravděpodobně bude nadále pokračovat.

Dle studií univerzity v Oxfordu bude v následujících dvaceti letech 45 % současných pracovních pozic ohroženo, protože práci převezmou počítače. Další zaniknou, protože se spotřebují zdroje (např. ukončení těžby kvůli vytěžení veškerého uhlí či těžebním limitům) nebo po nich prostě již nebude poptávka (např. opraváři televizí nebudou mít co opravovat, protože nový a kvalitnější přístroj půjde pořídit levně). Nové pozice naopak vzniknou a můžeme se jen dohadovat, jaké to budou.

Zvyšující se mobilita a míchání kulturních vlivů

V posledních desetiletích dochází ke globalizaci a „zmenšování“ světa. I nejexotičtější destinace jsou snadno dostupné, mnozí z nás mají přátele po celém světě, studovat a pracovat můžeme kdekoli. Lidé ze zemí odlišných kultur přicházejí k nám a mnozí z nás či našich dětí odcházejí studovat či pracovat do zahraničí. Je lhostejné, zda nás tento vývoj obohacuje či v nás vyvolává obavy, je zkrátka naší realitou a pravděpodobně i budoucností.

Proto bychom měli my i naše děti rozvíjet schopnost respektovat druhé, rozumět jim a obstát ve složitých mezilidských i mezikulturních situacích.

Některé věci se nemění

Jsou však věci, které se nezmění, protože jsou nám lidem vlastní a do velké míry definují naše lidství. Vždy budeme chtít někoho milovat, mít přátele a sdílet s nimi radosti i strasti, zakládat rodiny, těšit se ze svých dětí a ukazovat jim svět. Vždy budeme chtít někam patřit, ke skupině lidí, k místu, k ideji či k něčemu vyššímu.

I v budoucnosti budeme chtít dělat něco, co je v souladu s našimi hodnotami, morálkou či náboženským přesvědčením a co má pro nás smysl a umožní nám prožít naplněný život. Něco, čemu budeme věřit a co bude dle našeho nejlepšího vědomí a svědomí přispívat k dobru světa i našich individuálních životů. A tím může být cokoli: vychovat čtyři šťastné děti, být prvním kolonistou Marsu, vyvinout aplikaci, která naučí číst a psát všechny děti světa, nebo dělat druhým radost tím, že otevřeme restauraci a budeme podávat nejchutnější jídlo ve městě.

Vždy budeme chtít mít alespoň trochu život pod kontrolou a ve svých rukou, nepodléhat manipulaci a vnějším okolnostem. Vždy budeme toužit po autonomii a po možnosti být bez přetvářky sebou samými.

Prostě vždy, bez ohledu na změny ve světě, budeme toužit po tom, abychom byli šťastní, autonomní a náš život byl smysluplný. A totéž si budeme přát pro své děti.

Zobrazít vice

Související články

Napsat komentář

Close