Články

Svůj mozek hněteme vlastníma rukama

Text: převzato z blogu Mind/Shift, překlad Bohumil Kartous

Pletení je v mnohém podobné programování. Počítače vyrostly z tkalcovských stavů. Ruka je náš základní prostředek fyzického i psychického vývoje.

„Myšlení je jako kosmické pletení,“ napsal už před sto lety zakladatel Waldorfské školy Rudolph Steiner. Sám pro své studenty vyvinul učební postupy zahrnující pletení, šití a práci se dřevem, neboť věřil, že „kdo má neobratné prsty, bude neobratný i po stránce intelektové, protože jeho nápady a myšlenky budou méně pohyblivé“.

I současní žáci ve Waldorfských školách pletou ponožky a vyřezávají polévkové lžíce, zároveň se však mnoho waldorfských škol vyhýbá technologiím. Technologie a ruční práce se mohou zdát na první pohled v opozici. Jenže ruční práce a výpočetní technika – a procesy, které jsou za nimi – se jeví být vzájemně mnohem bližší než by člověk na první pohled řekl.

Když doktorka Karen Shoopová, vyučující elektrotechniku na Queen Mary University v Londýně, absolvovala svůj první workshop pletení, všimla si, že pletení je velmi podobné programování, psaní kódu. „Všimla jsem si, že instrukce k pletení jsou většinou binární, stejně jako v programování: Hladce, nebo obratce.“ Ještě zajímavější byly instrukce k pletení, které se čtou stejně jako výrazy používané pro vytváření kódů a manipulaci s nimi. Doktorka Shoopová zjistila, že prvopočátky programování byly inspirovány ručními pracemi. „Počítače skutečně částečně vycházejí ze spřádání, konkrétně z Jacquardova, respektive ještě dříve Bouchonova tkalcovského stavu. Za pozornost stojí, že někteří ranní programátoři byli lidé vytvářející matrice pro tkalcovské stavy.“

Jak ruční práce souvisejí s učením

Práce rukou pomáhá klukům i holkám v rozvoji kognice, tedy poznávání, a také v rozvoji jemné motoriky. Obojí je vysoce důležité ve škole,“ říká Michael Gurian, autor knihy Kluci a holky se učí odlišně (Boys and Girls Learn Differently). „Obecně je to tak, že mužům pomáhají ruční práce v rozvoji motorických dovedností a ženám v rozvoji schematického myšlení, které lze na jeho nejvyšší úrovni nalézt v geometrii a fyzice.“ Guriana by také zajímalo, zda ruční práce mohou atrahovat větší pozornost dívek k oborům STEM (science, technology, engineering, mathematics) a „pletací“ projekt doktorky Shoopové podle něj může sloužit jako průvodce dlouhodobých studií nacházejících vztah mezi ručními pracemi, inženýrstvím a programováním.

Ruka tvaruje naše myšlení

Zkoumání toho, jak ruka souvisí s učením, překračuje srovnávání jednotlivých dovedností nebo STEM, jde až k samotným kořenům lidské biologie, říká neurolog ze Stanfordu Frank R. Wilson, autor knihy Ruka: Jak její užívání formuje mozek, jazyk a lidskou kulturu (The Hand: How its Use Shapes the Brain, Language and Human Culture). Wilson v knize nabádá učitele, aby zařazovali více ručních prací do školních činností.

„Díky procesu koevoluce (proces, v němž změna podmínek spustí evoluční proměnu druhu, tedy i člověka, pozn. překladatele) je pro mě zcela evidentní, že ruka zastává privilegované místo v procesu učení. Není jen katalyzátorem učení, je přímo těžištěm zkušenosti v organizaci dětského světa vnímání, motoriky, poznávání a tvoření. Je srovnatelně zřejmé, že jakmile děti dojdou na konec pubertálního vývojového stádia (11, 12 let), stává se ruka spojujícím článkem mezi člověkem a komunitou a důležitým prostředkem rostoucí dětské potřeby k získávání dovedností, odpovědnosti a uznání náležejících dospělým,“ míní Wilson.

 „Baví mě pomyšlení, že se světy „bezduchého, technického, ajťáckého“ a „tradičního, ženského, rukodělného“, dle obecného vnímání neslučitelné, překrývají,“ říká doktorka Shoopová.

Zobrazít vice

Související články

Napsat komentář

Close