Uvědomění: aktivní učení a výzva pro mozek

Text: Adéla Zelenda Kupcová

Říká se, že učení musí bolet. Pro někoho to platí, pro někoho ne. A někoho ta „bolest“ prostě baví! Bolest při učení může být dvojí, buď je nám nepříjemné nesmyslné memorování faktů bez kontextu, které nás ničím nezaujme, nebo bolí usilovná duševní činnost snažící se pochopit souvislosti, významy a důsledky nových informací. První bolest je pasivní, trochu jako když si přesedíme nohu, druhá je radostná, asi jako když nás nohy bolí po prvních v kuse uběhnutých deseti kilometrech.

V modelu učení E-U-R je ve fází U (uvědomění nových významů) cílem právě mnohdy náročné úsilí o pochopení nových informací, jejich zasazení do již existujících struktur poznání, porozumění jejich souvislostem a vyvození možných důsledků.

Pro mnoho dětí je pohodlnější a méně bolestivé se fakta pouze namemorovat, zvlášť když mají dobrou paměť. Ale tímto postupem získají jen samostatně stojící fakta, nikoli opravdovou znalost.

Ve fázi uvědomění proto jde zejména o to, aby děti (ale i my dospělí) pasivně nekonzumovaly informace, ale aby s nimi aktivně pracovaly. Díky tomu je učení nejen efektivnější, ale i zábavnější. K tomu je můžeme vést různými způsoby a v různých etapách procesu učení.

Na začátku učení je vhodné, aby děti samy vyhledávaly ve zdrojích informace k danému tématu. Aby používaly encyklopedie, internet… Později je mohou zasazovat do souvislostí s tím, co již znají. Mohou odpovídat na otázky typu: Jak to souvisí s …? Jaké to má důsledky pro …? Jaký je rozdíl mezi … a …? Také se mohou snažit nově nabyté znalosti aplikovat a využít pro každodenní situace nebo pro to, co je zajímá (např. když se učí počítat plášť kvádru, mohou si spočítat, jak velkou deku potřebují na stavbu bunkru v obýváku apod.). Další vhodnou alternativou je společné učení více dětí, kdy každé samo vyhledá informace k určité oblasti učiva a pak se učí navzájem.

Techniky uvědomění

Metoda INSERT

Tato metoda má za cíl vést dítě k aktivnímu čtení, přemýšlení nad textem a propojování nových informací s tím, co již zná. INSERT spočívá ve využívání systému značek, které dítě při čtení do textu zaznamenává. Nejčastěji se používají tyto značky: ✓ = tuto informaci jsem již znal; + = tato informace je pro mě nová a věřím jí; ? = o tomto se potřebuji dozvědět víc; – = tato informace je pro mě nová a je v rozporu s mými dosavadními znalostmi, zkušenostmi.

Pokud s metodou INSERT začínáte, vystačíte s prvními třemi značkami. Symbol – může být pro některé děti matoucí.

Metoda VCHD

Tuto metodu můžeme použít klidně jen ve fázi uvědomění, ale můžeme ji nechat prostupovat i fází evokace a závěrečné reflexe.

V rámci této metody dítě pracuje s listem papíru rozděleným do tří sloupců: V, Ch, D. V = vím, věděl jsem; Ch = chci se dozvědět; D = dozvěděl jsem se. Během učení vpisuje poznámky do těchto tří sloupců.

Cílem metody je podpora aktivního přemýšlení o nových informacích, propojení nového s původním poznáním a vzbuzení zájmu o další témata.

Vymýšlení testu

Jednou z nejefektivnějších metod učení je testování sebe sama a také vymýšlení testu pro ostatní. Mnohdy je totiž klíčem k pochopení učiva to, že zformulujeme vhodnou otázku. Proto je efektivní, když se při studiu nových věcí snažíme např. sestavit test na dané téma. Snazší a rychlejší varianta je, pokud vymýšlíme otevřené otázky. Náročnější, ale zároveň i efektivnější a rozvíjející logické myšlení je vymýšlení testu s možnostmi A, B, C, D, z nichž jen jedna odpověď je správná.

Vlastní test navíc dítě může použít k zopakování látky, k pobavení rodiny, které ho u večeře zadá, nebo s ním lze pracovat v rámci vrstevnického učení mezi více dětmi.

Podvojný deník

Metoda podvojného deníku vede dítě opět k aktivnímu čtení a také k formulování vlastního vztahu ke čtenému. Vhodná je zejména pro naukové předměty a čtenářské deníky.

Dítě si dělá poznámky na prázdnou stránku papíru rozdělenou do dvou sloupců. Do levého si vpisuje shrnutí textu, citace apod., do pravého zaznamenává svůj pohled, názory, otázky, hodnocení…

Tuto metodu můžete snadno upravit, aby se stala součástí každodenního učení. Stačí například, pokud si dítě nechá v sešitě s učivem volné místo při pravém okraji, do kterého vpisuje vlastní komentáře.

Na závěr je třeba si uvědomit, že učení, nabývání nových znalostí a přemýšlení nad nimi je niternou záležitostí, která se odehrává uvnitř dítěte. Nemáme nad ní kontrolu a jako učitelé nebo rodiče bychom ani neměli mít ambici tuto kontrolu získat. Jediné, co získáme, je frustrace. Tím dítě rušíme a odvádíme od jeho aktivního přemýšlení. Pokud se chceme učit společně s dítětem, je vhodné zvolit např. postupné dotazování. Při něm klademe dítěti další otázky a výzvy pro mysl. Případně můžeme nechat dítě, ať nám postupně vysvětluje, co se učí.

Také je důležité si uvědomit, že v každém dítěti přemýšlení probíhá jinak. Některé děti tiše zírají do prázdna, jiné si čmárají, další o tom potřebují mluvit. To, co se v nich odehrálo a jak informacím porozuměly, se projeví navenek ve třetí fázi učení, v reflexi.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close
Close