Články

Vrstevnické programy v prevenci rizikového chování na školách

Text: Markéta Uhlířová

Institut vrstevnických (peer) programů může být na školách využíván nejen jako prostředek k výuce, ale také jako nástroj prevence rizikového chování dětí a dospívajících a kultivace mezilidských vztahů na půdě školy mezi žáky samotnými i mezi žáky a pedagogy. Bývá součástí systémem školního preventivního programu.

Peer programy v oblasti prevence rizikového chování představují formu působení mezi vrstevníky, tzv. vrstevnické učení. Jejich principem je aktivní zapojení předem připravených žáků za účelem pozitivního působení na formování postojů ostatních žáků ve škole. Jsou založeny na působení vrstevníka, tedy někoho, s nímž se cílová skupina cílevědomého působení může ztotožnit, jelikož vyznává obdobné hodnoty a normy a užívá podobný slang jako on. Nabyté dovednosti a postoje může žák také poměrně snadno a rychle uplatnit v praxi, neboť se v životě dostává do podobných situací jako nositelé programů. Právě proto jsou tyto programy efektivní prevencí, jelikož v jejich rámci starší žáci předstupují před mladší, působí na ně, předávají jim své zkušenosti, vedou s nimi dialog a ve chvíli, kdy je učí, se pro ně stávají přirozeným vzorem a sami si zároveň prohlubují své znalosti a dovednosti.

Cílem peer programů je učit starší žáky komunikovat s mladšími spolužáky jako s partnery, a přitom si vybudovat jejich uznání, získat určitou prestiž, být jim vzorem, učit se komunikovat s vrstevníky i dospělými, efektivně pracovat a komunikovat v týmu, pěstovat vzájemnou toleranci, respekt a úctu k druhým, zlepšovat vztahy ve třídách a pomoci spolužákům v případech, kdy se obávají svěřit se svým problémem dospělým. Žáci získají možnost si vyzkoušet a na základě vlastní zkušenosti se přesvědčit, jak náročné je působit na jiné, ovlivňovat je, formovat jejich názory a vychovávat je, připravit se na vystoupení před jinými a v případě potřeby improvizovat. Realizací programů se ve škole také zvyšuje sounáležitost mezi žáky a snižuje se tak prostor pro šikanu a jiné nebezpečné chování.

Na ZŠ Ohradní jsou peer programy pro jednotlivé třídní kolektivy školy již tradicí. Připravují a uskutečňují je každoročně žáci devátých ročníků, včetně žáků z tzv. „dys tříd“ (pozn.: tříd pro žáky se specifickými poruchami učení), pro žáky z nižších – čtvrtých, pátých, šestých a někdy i sedmých ročníků ve spolupráci se školním metodikem prevence a vedoucím programů – učitelem výchovy ke zdraví. Jedná se o interaktivní programy na bázi vrstevnického prvku, postavené na aktivním zapojení cílové skupiny. Probíhají jedenkrát do roka, ke konci školního roku a jsou realizovány prostřednictvím her, dramatických scének, interaktivních cvičení, výukových prezentací a jiných úloh (mini testy, křížovky atp.). Žáci se specifickými poruchami učení využívají podpory ICT.

Programy se zaměřují na hlavní problémy dnešní doby, které se dotýkají nejen života ve škole, ale i v celé společnosti. Jejich náměty jsou šikana ve škole i mimo ni, působení všudypřítomné reklamy, užívání alkoholu, marihuany, nelegálních drog a jiné nebezpečné chování, např. netholismus a gamblerství. Objasňují, co tyto jevy znamenají, jaká rizika a nebezpečí z nich plynou a jak jim lze čelit. Každá třída během roku absolvuje tři až čtyři takové programy.

Do tvorby programů se žáci zapojují dobrovolně. Škola nenastavuje žádná z klasických kritérií pro zařazení do programů (bezproblémové chování, dobrý školní prospěch atp.). Týmová spolupráce a zodpovědnost, kterou přijímají, je vede a motivuje a pozitivně ovlivňuje jejich chování.

Na začátku školního roku v rámci předmětu výchova ke zdraví žáci vytváří týmy o třech až čtyřech členech a vybírají si téma, na které svůj program zaměří. Témata poté s pedagogem během hodin teoreticky probírají. Obsah programu si připravují ve svém volném čase. V rámci hodin výchovy ke zdraví si poté zkoušejí realizaci programu, jejich spolužáci se ocitají v roli žáků, pro něž jsou programy připravovány. Následně ke svým vystoupením dostávají zpětnou vazbu, programy konzultují, upravují a přizpůsobují věkovým zvláštnostem cílové skupiny. Samotné realizaci programu předchází konzultace s třídními učiteli zapojených tříd, kteří jsou seznámeni s cílem programu a jeho postupy. Po jeho ukončení žáci společně se svým vedoucím programů svůj výstup zhodnotí a vyvodí poznatky ke zlepšení v další práci.

Související články

Napsat komentář

Close
Close