Vzdělávání v science fiction: pruské kadetky z 24. století

Text: Adéla Zelenda Kupcová

Jak je možné, že lidská fantasie si dokáže představit transgalaktické lety, replikování potravin, technologické implantáty vylepšující funkce lidského těla, ale stěží si dokáže představit vzdělávání jiné než ve škole, kde se sedí v lavicích a učitel předává neskonalé pravdy? 

Každý fanoušek science fiction a popkultury jako takové jistě zná 3 kultovní série, které formují celé generace. Star Trek, Hvězdné války a Harryho Pottera. Každá z těchto ság otvírá divákovi komplexní univerzum, které je důkazem lidské fantasie a kreativity. Star Trek vykresluje společnost bez peněz, plnou mezirasového porozumění, spolupráce a orientace na vlastní rozvoj. Hvězdné války vypráví o Síle dřímající v rytířích Jedi, lidské odvaze a pokročilé technologii, vykresluje nejroztodivnější tvory ze vzdálené galaxie. Harry Potter popisuje alternativní svět kouzelníků existující paralelně s naším, kde se střetává dobro a zlo.

Škola v science fiction

A ve všech těchto filmech se objevuje i škola. Harry Potter navštěvuje školu v Bradavicích a důstojníci Hvězdné flotily ze Star Treku studují na Akademii a školy se objevují i na vesmírných lodích a stanicích.

Jak tyto školy vypadají? Ve všech sedí žáci v lavicích, předstupuje před ně učitel vyžadující poslušnost a předávající jedinou pravdu. Převládá frontální výuka, žáci poslouchají a respektují autoritu, která jim určuje, co se mají učit. Žáci jsou motivováni odměnami a tresty. Oproti konvenční a konzervativní škole v podobě, jak ji zavedla Marie Terezie je jediný rozdíl. Speciální pomůcky. Ať již se jedná o kouzelnické hůlky v Bradavicích, nebo trikodéry a počítače ve Star Treku.

Z konzervativního vykreslení škol vybočuje jen výchova mladých rytířů Jedi ve Hvězdných válkách, která je orientovaná prakticky a mistr Yoda své žáky často vyzývá, aby se tázali, hledali odpovědi a nahlíželi do svého nitra.

Co nám brání vidět školy jinak

Proč v představách budoucnosti, kde odvážně sníme o hvězdných lodích a novém uspořádání společnosti či magických silách, jen málokdy dokáže lidská mysl vytvořit školu takovou, která by odpovídala danému univerzu? Podporovala morálku a odpovědnost studentů, nechala je volit si, co se budou učit a místo poslušnosti preferovala svobodu?

Možná je to proto, že pojem školy je nám tak důvěrně známý, že jen obtížně vystupujeme ze stínu vlastní zkušenosti. Většina z nás – obyvatel Západu, rozvinutých zemí  – navštěvovala školu, kde se sedělo v lavici, učitel vystupoval jako nositel informací, vyžadoval poslušnost a otázky byly brány jako známka neznalosti, nikoli zvídavosti. Ve většině případů konzervativní škola tvořila 8 až nějakých 22 let našich životů. Při bakalářském vzdělání jsme strávili ve škole 16 let, což je pětina života při dožití věku 80-ti let. Po této osobní zkušenosti je obtížné si představit, že by tu škola nebyla, nebo vypadala jinak.

Jiné světy, jiné školy

Školy a vzdělávání by bezesporu měly reagovat na proměny společnosti, vzdělávání by mělo odpovídat světu, v němž děti žijí a žít budou. S touto myšlenkou pracují i méně známá některá díla science fiction, jako je Enderova hra a Hunger games. Obě vykreslují stav společnosti v ohrožení. V Enderově hře je svět napaden mimozemskou rasou a v Hunger games žijí lidé v postapokalytptickém světě. V obou filmech se společnost výrazně liší od dnešní reality a školství je uzpůsobeno nárokům těchto světů.

V Hunger games je svět rozdělen do 12 distriktů, z nichž každý se zaměřuje na určitý typ výroby či těžby. Lidé žijící v těchto distriktech jsou určeni jen a pouze k práci v daném sektoru a proto i jejich děti jsou vzdělávány pouze pro tento typ činnosti. Svět Hunger games je autoritářsky veden, lidé nejsou plně pány nad svými životy. Vzdělávání proto neotevírá dveře k poznání světa v jeho šíři a nenabízí volby.

Enderova hra pojednává o výchově chlapců, budoucích vojáků, kteří se připravují opět pouze pro boj – pro činnost, která lidstvo dělí od záhuby. Ačkoli nikdo asi netouží brát si za vzor vojenskou výchovu dětí, postihuje Enderova hra velice výstižně některé prvky dětského vzdělávání a rozvoje. Ukazuje nám, jak odolné a odpovědné děti dokážou být, pokud mají silnou vnitřní motivaci k učení. Nese poselství, že chyba patří k procesu učení a můžeme se z ní naučit více, než z hodin teoretického výkladu. Poukazuje i na to, že děti jsou do jisté míry schopné převzít odpovědnost za své vzdělávání, organizovat se, vymýšlet strategie, pokud k tomu dostanou dostatek prostoru.

Ačkoli ani v jednom z uvedených světů bychom žít nechtěli, dávají nám tyto filmy vhled do vzdělávání dětí, které je uzpůsobeno nárokům dané reality. Hunger games představují vzdělávání sice praktické, ale autoritativně řízené s úzce nastavenými mantinely svobody. Enderova hra vyzdvihuje schopnost dětí učit se, opěvuje jejich odpovědnost a schopnost svobodně se rozhodovat, byť na pozadí vojenské výchovy.

Vize budoucnosti vypovídají o naší současnosti

Naše představy (ale ani vědecké predikce a modelace) nám nedokážou říci, jak bude vypadat svět za 400 let., ale ani jak za pouhé desetiletí. Úvahy o budoucnosti spíše vypovídají o naší současnosti, našich hodnotách, zájmech, obavách a vášních. To krásně ilustruje Star Trek, jehož The Original Series s legendárním panem Spockem z 60. let 20. století opěvuje bílého muže, ženy chodí v minisukních, v případě ohrožení ječí a vrhají se do náruče kapitána Kirka. Navazující The Next Generation s holohlavým kapitánem Picardem z let 1987 – 1994 reflektuje euforii Západu z konce studené války, akcentuje objevitelství, porozumění, touhu po osobním rozvoji apod.

Nevíme, jak bude vypadat svět, v němž budou pracovat a zakládat rodiny naše děti. Můžeme však předpokládat, že už jen díky demografickým změnám a rozvoji technologií nebude stejný jako dnes. Můžeme opatrně předpokládat, že bude složitější a technologicky vyspělejší, že bude vyžadovat schopnost stále se učit novému a reagovat na změny, klidně mnohokrát za život změny obor práce (tedy zcela naopak, než je tomu ve světe Hunger games). Že bude vyžadovat větší iniciativu jedinců, vzhledem k tomu, že klasických zaměstnaneckých úvazků již nyní ubývá a lidé si již nyní hledají a vytváří příležitosti k výdělku i seberealizaci sami. A vedle toho můžeme doufat, že náš svět neutrpí přírodními katastrofami, nepromění se ve válečnou zónu, nebo nebude ovládnut autoritativním vůdcem (o toto se můžeme i přičinit).

Ať tak či tak, svět se nějakým způsobem měnit bude. Výchova vzdělávání dětí by je mělo na tuto proměnlivost připravit, naučit je učit se, stanovovat si priority, rozhodovat se a dát jim pro to dostatečný znalostní základ, který je ochrání i před informační smrští.

Vzdělávání pro budoucnost

Pokud chceme vystoupit z mantinelů uvažování o škole, jak ji známe my a které nám dává osobní zkušenost, je třeba přemýšlet o světě, pro který škola připravuje a také o tom, co je cílem vzdělávání. Rozhodně by to neměla být výchova poslušného jednostranně zaměřeného dělníka, jako tomu bylo v době průmyslové revoluce. Spíše by cílem měla být podpora vzdělávání a rozvoje svobodného, motivovaného člověka, který se dokáže sám učit, má zájem o svět a jedná odpovědně, dokáže se o sebe postarat i v proměnlivé budoucnosti.

Pokud nebudeme přemýšlet o škole jako instituci, ale o vzdělávání a rozvoji člověka jako takovém, otevřou se nám nové horizonty.

Inspirací nám v těchto úvahách mohou být Hvězdné války, kde mistr Yoda vyzývá děti k odvaze, tázání a poznání sebe sama a svých sil. Nebo i Star Trek, kde pokrok společnosti není poháněn ziskem, ale touhou po poznání, vlastním rozvoji a sebezdokonalení, pomoci druhým.  Pokud prvky tohoto přístupy zařadíme nejen do škol, ale i výchovy a svého každodenního života, přiblížíme se o krůček k ideální budoucnosti. Odvážně půjdeme tam, kam se člověk dosud nevydal.