Články

Hlavu dírou ve zdi

Text: Lenka Fiřtová, Andrej Novik  

Seznamte se: chlapec na obrázku se jmenuje David a je z romského ghetta v rumunské osadě Valea Crișului nedaleko Brašova. Je mu 10 let a statistická věda už nyní ví, že ho s největší pravděpodobností čeká podobný osud jako řadu jeho příbuzných a známých – nikdy nepůjde na střední školu, nikdy nebude umět žádný cizí jazyk a (slabší povahy snad odpustí, že je děsíme) nikdy se nenaučí řešit logaritmické rovnice. 

Milionář z chatrče

Dětí jako on jsou na světě miliony. Znamená to, že se tyto děti učit nedokážou? Podobnou otázku si před lety položil Sugata Mitra, programátor a vědec původem z Kalkaty, když vymýšlel svůj experiment, který vešel ve známost jako „The Hole in the Wall“. Experiment zněl poměrně prostě: do indického slumu umístíme do díry ve zdi počítač připojený na internet a pak budeme sledovat, co se bude dít. A co se tedy dělo? Kromě toho, že jeho experiment inspiroval autora knihy, na jejímž základě později vznikl film Milionář z chatrče, se dělo i to, že se děti ze slumu i bez předchozích znalostí angličtiny a informatiky zanedlouho naučily počítač používat, aniž by k tomu potřebovaly jakoukoli dospěláckou intervenci.

Mitra svůj experiment provedl ještě několikrát na různých místech Indie a opakovaně jím potvrdil, že děti jsou schopny naučit se věci, které by nikdo nehádal, že se vůbec kdy naučit můžou, třeba to, jak funguje neuronová síť nebo jak se replikuje DNA. Tyto experimenty daly postupně vzniknout vzdělávací metodě zvané SOLE, což je zkratka pro Self Organized Learning Environment. Podstatou SOLE je podpořit přirozenou zvídavost dětí tím, že jim položíme vhodnou netriviální otázku či zajímavé téma a poskytneme jim zdroje, kde mohou odpověď najít (čímž se samozřejmě nemyslí, že jim přímo pod nos strčíme knihu otevřenou na stránce s odpovědí). Pak už je necháme, ať si poradí samy mezi sebou. Učitel zde tedy působí spíše ve funkci facilitátora nebo průvodce.

O atomech a lidech

Mitrův přístup si po celém světě získal miliony příznivců i odpůrců. Jednou z častých námitek odpůrců je, že nemá smysl nechat děti hledat odpovědi samy, když jim vše potřebné přece můžeme rovnou sdělit a bude to mnohem rychlejší. Někteří připouští, že to, aby se děti učily bez vedení učitele, dává smysl v indických slumech, kde toho učitelé občas sami moc nevědí nebo kde v okolí třeba ani žádní nejsou. Má to ale smysl provádět u nás v Evropě, kde může učitel dětem prostě říct, jestli se ten Hamlet teda nakonec rozhodl být či nebýt? Možná záleží na tom, na co chcete klást při vzdělávání důraz.

Svět se mění rychleji než dříve, a schopnost se samostatně učit nové věci tak bude čím dál více nezbytná.

Můžeme si to ukázat na příkladu atomu. Pokud chcete, aby vaše dítko rychle zvládlo popsat strukturu atomu, asi mu rovnou můžete vysvětlit, jak takový atom vypadá. Ale ve chvíli, kdy je podle vás cílem vzdělávání i něco jiného než jen to, aby dítě vědělo, z čeho se skládá atom, třeba to, aby se umělo vypořádat se situací, kdy výzkumníci v CERNu potvrdí existenci částic nám dosud neprobádaných, zdá se, že metoda SOLE by mohla být velmi užitečná. Konkrétní znalosti si sice jejím prostřednictvím dítě osvojí (možná) pomaleji, ale získá neocenitelný bonus – naučí se samostatně učit, jinak řečeno rozvine svou studijní autonomii. Zkrátka dva v jednom, no nekupte to.

Studijní autonomie – co to znamená?

Přece ale nebudete kupovat zajíce v pytli. Co to vlastně ta studijní autonomie je? Lze ji chápat jako schopnost samostatně se rozhodnout, co se učit, umět si určit způsob, jak toho dosáhnout, a dokázat vlastní proces učení reflektovat. Tím se myslí schopnost určit v případě neúspěchu, co se nepovedlo, schopnost poučit se z předchozích chyb, schopnost chápat vlastní chyby nikoli jako selhání, nýbrž jako zdroj poučení, a schopnost objektivně zhodnotit, jestli bylo dosaženo stanoveného cíle. Otázka je, jestli to stojí za ten čas navíc.

Podle Jany Wills, zástupkyně ředitele první Scioškoly, rozhodně ano. Proto si rozvoj studijní autonomie její škola vytkla jako jeden z hlavních cílů vzdělávání školy. „Svět se mění rychleji než dříve, a schopnost se samostatně učit nové věci tak bude čím dál více nezbytná,“ uvádí Jana Wills. „Nemůžeme zaručit, že naši absolventi budou nejlepší řešitelé logaritmických rovnic a ani k tomu nesměřujeme – naším cílem je dosáhnout spíše toho, aby každý absolvent uměl převzít zodpovědnost za své vzdělávání, a když bude chtít, aby se byl schopen logaritmické rovnice naučit sám. Koneckonců, u chemických vzorečků či druhů terčovek nemáme nejmenší tušení, jestli je děti budou v dospělosti potřebovat, zatímco u studijní autonomie můžeme téměř s jistotou tvrdit, že ji potřebovat budou.“

Snad pomůže David

Kritici podobných vzdělávacích konceptů často uvádějí, že pro jejich odůvodnění chybí empirické důkazy, studie, analýzy. Tradiční škola a její metody výuky jsou tu s námi už minimálně dvě století a víme, jak fungují. Ale funguje SOLE metoda? Rozvíjí SOLE metoda studijní autonomii? Lze studijní autonomii rozvíjet i jinak? A jak?

Na tyto otázky je třeba hledat odpověď. Jeden z výzkumů na téma účinnosti metody SOLE a její souvislosti se studijní autonomií proto právě probíhá ve vyloučené lokalitě Rumunska, a kromě toho i na Slovensku a v Kosovu. Děti zde dostávají pravidelně krabice s rozmanitým a (snad) zajímavým obsahem: od robotů a počítačů přes společenské hry s ekologickou tematikou až po různé zdroje ke studiu angličtiny. Možná děti všechny krabice ihned zahodí, možná se u nich naopak díky krabicím schopnost se samostatně učit rozvine natolik, že to pak dokážou přenést i do běžné školní výuky. Přispěje tedy tato dvouletá krabicově-vzdělávací kúra ke zlepšení studijní autonomie dětí? Uvidíme – sledujte https://brainsintheclouds.eu/.


Sugata Mitra a jeho experiment „Díra ve zdi“

Poselství Sugaty Mitry, které na internetu shlédly miliony lidí, lze stručně shrnout takto: Když dáte dětem ve slumu přístup k počítači, začnou se spontánně samy učit.

Četní zastánci vidí v experimentu a na něm založené metodě SOLE možnost, jak vymýtit nerovnost ve vzdělávání a rozvinout přirozenou dětskou potřebu se učit.

Kritici experimentu vytýkají, že nebyl dosud řádně vědecky zdokumentován. Existující studie naznačují, že zvýhodňuje chlapce, resp. dominantnější jedince (boj o přístup k počítači). V některých lokacích skončil experiment naprostým fiaskem, a tam, kde se povedl, existují nejasnosti ohledně kontrolní skupiny.

Svůj vlastní názor si můžete udělat shlédnutím videa na webu www.ted.com (Build a School in the Cloud).  

Související články

Napsat komentář

Close
Close