Řidička autobusu inspiruje komunitu

Když jednoho chladného rána vyzvedávala Martha Alvarez z malého michiganského města Traverse ve svém školním autobusu děti, všimla si něčeho zvláštního. Venku bylo mínus sedm stupňů a Martha skrz rozbitý zip u boty zpozorovala, že pětiletá holčička nemá ponožky. U školy poté dohlédla na to, aby ředitel holčičce sehnal ponožky ve ztrátech a nálezech a bylo o ní postaráno. V tu chvíli se rozhodla, že s tím něco udělá.

Martha ještě nevěděla, co přesně bude dělat, ale věděla, že se něco stát musí. Vlastními slovy „cítí zodpovědnost překračující pouhý odvoz do školy a z ní“. Později se Martha ke svému překvapení dozvěděla, že ona pětiletá holčička nebyla jediným dítětem bez ponožek. Ve škole bylo spousta dalších dětí s roztrhanými ponožkami nebo úplně bez nich.

Další den Martha po cestě do školy rozdala šest párů ponožek, další i na cestě zpět. Nezáleželo na tom, proč děti ponožky nemají, ať už to je z důvodu nedostatku financí nebo z důvodu nezájmu jejich rodiči. Důležité teď bylo sehnat jim dost ponožek, aby byly v pořádku a připravené jít do školy.

Během následujícího týdne Martha zformovala akci, kam lidé mohli pro děti darovat ponožky. Samo město jí pomohlo akci zorganizovat. Nejen lidé ponožky darovali, ale i místní podniky přispěly. Členové místní veřejné přepravní asociace na každé zastávce vybírali peníze a ponožky od rodičů, kteří si to mohli dovolit. Školy dokonce pro darování vystavily koše pro návštěvníky. Vybralo se okolo 4 300 párů ponožek za čtyři dny od spuštění akce.

V komunitě se skoro 10 000 studenty, kde skoro polovina má nárok na obědy zdarma z důvodu těžké ekonomické situace, ale byla stále potřeba další pomoc. A tak se akce později rozšířila i na čepice a rukavice a Martha do budoucna plánuje pokračovat. Jak říká, ačkoli jí to donutilo vystoupit z její obvyklé komfortní zóny, stálo to za to. (zdroj)