Vzdělání je věc veřejná

Text: Markéta Majerová

K tématu vzdělávání se nejčastěji vyjadřují odborníci z řad pedagogů, ale zajímavé názory na tuto problematiku mají i lidé, kteří se pohybují v jiné profesi. Zjistěte, jaké názory o vzdělávání mají inspirativní a úspěšné osobnosti. 

Lukáš Kovanda – hlavní ekonom finanční skupiny Roklen Fin

Taťána Le Moigne – šéfka české pobočky Googlu

Jaká by měla být škola v 21. století?

LUKÁŠ: Úplně jiná než škola ve 20. století, protože doba se naprosto rapidně mění. Nemusí to být nutně škola, která akcentuje technické vzdělávání, naopak se domnívám, že silnější roli hrají social skills neboli dovednosti měkkého rázu, tzn. umět prezentovat sama sebe, svůj pohled na věc, osobní názor, umět komunikovat a vytvářet sítě podobně orientovaných lidí. Nedávno publikoval v USA Národní úřad pro ekonomický výzkum studii, která reagovala na časté úvahy, že všechny práce nám vezmou roboti, proto se možná vyplatí umět programovat pro roboty, ale ostatní práce budou ztraceny. Tato studie právě argumentuje, že s rozvojem výpočetní techniky během  tzv. IT revoluce, která už léta probíhá, význam social skills naopak roste. Škola v 21. století by proto měla vést k tomu, aby lidi rozuměli nejmodernějším technologiím a zároveň měli rozvinuté dovednosti z oblasti social skills.

TÁŇA: Škola 21. století má před sebou nesmírně těžký úkol: připravit žáky a studenty na svět, o kterém vůbec netušíme, jak bude vypadat. Znamená to zcela změnit přemýšlení o tom, o co je vlastně dnes podstatou vzdělávání a co je či by mělo být jeho cílem. Tato diskuse se netýká jen České republiky. Probíhá globálně a je důsledkem trendů, které zásadně ovlivnily naše století: globalizace a technologie. Myslím, že svět potřebuje nového Komenského. Bude třeba vzít vše dobré ze systému, který fungoval víceméně beze změny posledních 300 let, a propojit ho se systémem novým, poplatným dnešní době a blízké budoucnosti. Jedno je však jasné – učitel by měl i nadále zůstat klíčovým člověkem pro rozvoj dětí a vzdělávání bude náplní celého života.

Jak lze popsat ideálního studenta na konci studia?

LUKÁŠ: Ideální student je takový, který má kombinaci social skills a technického vzdělání. Zároveň má mít také zahraniční zkušenost a obstojnou úroveň anglického jazyka, jelikož význam angličtiny vlivem globalizace stále poroste. Co se týká zahraniční praxe, tak tím není myšlena nutně praxe v korporacích, kde student dělá mechanické úkony typu excelových tabulek. Praxí mám na mysli cokoliv, co studentovi dává ponětí o tom, jaká realita je. Může se jednat například o dobrovolnickou činnost v subsaharské Africe, to je zkušenost k nezaplacení. A podle mého názoru už tyto zkušenosti zaměstnavatelé oceňují a studenti je pak dokážou dobře zhodnotit ve svém CV.

TÁŇA: V každém případě by měl být připraven na svět, kde jedinou konstantou je neustálá změna. Jsou lidé, kteří mají se změnou problém a často ji nejsou schopni přijmout. Ti budou nejohroženější. Pak jsou ti, kteří jsou změny schopni. A pak jsou tu ti, kteří ji iniciují či vedou. Lídři. Bude hodně důležité, jak kvalitní lídři se ve školství v dohledné době objeví. A nejen ve školství. Dalšími velmi žádanými kvalitami bude zcela jistě flexibilita, schopnost myslet a přemýšlet, práce s daty, analytika, otevřenost, kreativita, orientace v komplexním prostředí, schopnost komunikace a vytváření komunikační sítě napříč různými oblastmi společnosti, ochota riskovat, schopnost učit se z vlastních chyb, jazykové vybavení, schopnost pracovat a obstát v globálním konkurenčním prostředí a v neposlední řadě digitální gramotnost.

Vyjmenujte pět dovedností, které současné školy nevyučují, ale měly by.

LUKÁŠ: No, já si myslím, že současné školy nevyučují téměř nic, co je v životě skutečně potřeba, a proto si myslím, že ony opravdu zůstávají v tom 20. století. Pokud bych to měl vyjmenovat, tak 1. dávání věcí do souvislostí, 2. schopnost samostudia, například četba ze čteček mimo výuku. K tomu by měly školy vést a podle mého názoru k tomu vedou spíše školy v anglosaském světě, kde je mnohem méně zakořeněno nějaké biflování a mnohem více je to právě o četbě a o tom, že studenti dostávají k dispozici různé materiály, kde jim jsou předkládány, třeba i ve formě četby, nějaké alternativní pohledy. U nás je místo toho často předkládána pouze jedna základní učebnice. 3. Obhajovat své myšlenky, 4. vytvářet si jakési aliance názorových spojenců, k tomu patří umění networkingu. 5. Komunikace i rétorické schopnosti, které jsou v České republice v průměru slabší než ve Spojených státech, kde téměř kdokoli, kdo veřejně vystupuje, umí svůj projev vypointovat a umí pracovat s gesty. Neříkám, že všichni v Americe jsou rození řečníci jako Tony Blair, ale rozhodně vyšší úroveň rétoriky tam je.

TÁŇA: 1. Integritu a hodnoty. 2. Sebepoznání, psychologii a emoční inteligenci. 3. Znalost alespoň dvou světových jazyků na špičkové úrovni. 4. Excelentní komunikaci, rétorické dovednosti a špičkovou prezentaci. 5. Přemýšlení, kritické myšlení, schopnost klást otázky, řešení problémů i orientaci v komplexním světě. 6. A konečně smysl pro humor.

Potřebujeme ještě učitele typu Igor Hnízdo?

LUKÁŠ: Jak na kterém stupni. Na nižších stupních základního vzdělání si myslím, že je dobré, aby učitel měl disciplínu, protože děti v tomto věku neberou vzdělávání jako své vlastní rozhodnutí. Vysoká škola by měla být úplně o něčem jiném než o disciplíně. Tam by to mělo být tak, že profesor získává přirozenou autoritu tím, že otevírá studentům obzory v rámci oboru. Měl by s nimi debatovat, komunikovat, vnímat studenty jako partnery do diskuse, hodně improvizovat a nechat hodinu plynout tak, že na začátku nelze očekávat, kam se tok dialogu ubere. Takhle to dělám já na diskusních seminářích, které vedu na VŠE a CEVRU. Předpokládá to ale připravenost kantora, zejména v tom, že není úzce zaměřen na jednu věc, ale dokáže obsáhnout širší paletu různých alternativních názorů.

TÁŇA: Nikoliv. Potřebujeme samozřejmě disciplínu, nicméně laskavou. Tu, která vzniká přirozenou autoritou a schopností děti motivovat, objevit v nich to nejlepší. Nikoliv strachem či donucením. Potřebujeme učitele, průvodce, rádce, kteří budou mít jedno společné. Milují děti a milují děti učit a rozvíjet. A neustále na sobě pracují.

Patří technologie do škol? Pokud ano, tak jakou roli ve vzdělávání mají?

LUKÁŠ: Technologie do škol určitě patří. A více než kdy v minulosti. K nim ale také náležitě znalí učitelé. Aby to nedopadlo tak, že děti budou školit kantory. Vlastně v jistém smyslu je dnes mnohem podstatnější umět dobře zacházet s technologiemi než se cokoli memorovat a biflovat. Žáci by se tak měli učit třeba efektivně vyhledávat na internetu potřebná data, učit se rozlišovat mezi důvěryhodnými zdroji a těmi, kterým se věřit nedá. Znát kupříkladu limity Wikipedie. Zkrátka a dobře, výborný učitel pro 21. století je takový, který žákovi vštípí, že internet není jen studnicí zábavy a komunikace na sociálních sítích, ale také studnicí vzdělání. Takový, jenž žáka naučí z této studnice plnohodnotně čerpat.

TÁŇA: Samozřejmě. Stejně jako tužka, papír, kalkulačka. Technologie jsou nástroj, který by měl sloužit k rozvoji našich schopností, dovedností, našeho talentu. Nic víc. Nic míň. Žijeme však v digitálním věku. Digitální gramotnost je a bude nezbytná pro konkurenceschopnost každé pracovní síly. Dnes i za 30 let.