Články

Když ve dvaceti najdete smysl

Autor: Zdeněk Mihalco

Sotva dokončili střední školu. Peníze nemají. Jejich vrstevníci začínají kariéru, vyrážejí cestovat, plahočí se za prvními úspěchy. Oni místo plnění vlastních tužeb věnují svůj čas a energii tomu, aby aspoň o kousek lidem okolo sebe zlepšili život.

Zatímco se většina lidí v jejich věku rozkoukává po světě dospělých a hledá svou cestu životem, mladí srdcaři už ji našli. Pomáhají druhým.

Nadace Via je před nedávnem ocenila filantropickou Cenou Via Bona, kterou každý rok vyzdvihuje dobročinné skutky. Snaží se tím upozornit na filantropické příběhy, které ukazují, že darovat může každý z nás.

Milan Dzuriak: Probudil město a pomohl druhým i sobě

Patřil ve svém věku k nejlepším skokanům do výšky v republice. Milan Dzuriak žil od rána do večera sportem a chtěl se podívat na olympiádu. Pak přišla rána. Lékaři mu v osmnácti letech diagnostikovali nemoc kyčlí. A několik měsíců na to pak závažné onemocnění páteře, Bechtěrevovu chorobu.

„Byl to zlom. Ztratil jsem věc, ve které jsem vynikal a kterou jsem stoprocentně žil,“ říká Milan. Přišlo období, kdy nevěděl kudy dál. Z alkoholových večírků, flámování a nejistoty se dostal až nápadem, že zkusí porážet svou vlastní bolest a bude pomáhat jiným lidem se zdravotními problémy.

Vyrazil na svou první Cestu proti bolesti. Chtěl ukázat, co vše zvládne člověk navzdory bolesti na těle i na duši – a navíc může pomoci lidem, kteří jsou na tom ještě hůře než on.

Rozhodl se na kole objet Česko a žádat lidi, aby posílali peníze na dobročinnost. Jeho kamarád Matyáš, který trpí svalovou dystrofií, snil o tom, že se podívá se svou rodinou do Paříže. Další mladý kluk, Zdeněk, zase chtěl elektrický vozík, protože bydlí na kopci a rodiče se s ním museli tahat pořád znovu a znovu nahoru. Obě přání nakonec Milan Dzuriak s podporu a příspěvky od lidí splnil.

Ve svých dobročinných expedicích ale pokračoval dál. Devítileté nevidomé dívce a dalšímu nemocnému kamarádovi splnil sny při své druhé cestě, kdy šel řadu dní pěšky ze Sněžky do rodného Jirkova. S batohem na zádech trpěl každým krokem, záda a kyčle bolela vteřinu co vteřinu. Sílu mu dávaly desítky darů, které chodily na účet. Na plnění snů ostatním nemocným lidem během pěšího putování vybral 190 tisíc korun.

Své tělo si náročnými sportovními výkony ničí, ale duši naopak léčí. „Většina bolesti se odehrává v hlavě, proto to není bolestivá cesta, ale Cesta proti bolesti,“ říká.

Má další smělé plány. Chce na kole přejet Alpy a vybírat peníze na splnění dalších snů dalších nemocných lidí. A jeho vlastní sen? „Chtěl bych, abych mohl plnit více snů více lidem. Aby se projekt rozšířil a vznikl nadační fond, který pomáhá řadě lidí,“ říká.

Jeho Cesta proti bolesti měla i jeden nečekaný dopad. Milan probudil severočeské město Jirkov, které hledá svou identitu a kde žít není vždycky snadné. Na konci jeho cesty na něj čekalo plné náměstí. Pod jeho facebookovým profilem se to hemží rozradostněnými hláškami. „Když tě vidím, cos dokázal, tak jsem hrdej, že jsem taky Jirkovák!“

Jakub Trefný: Ať se dobro šíří dál 

Pomáhá lidem na okraji. Těm, ke kterým patří slova izolace, tíha, úzkost a složitý osud. Ať už jsou lidé, kteří utíkají před válkou, nebo bezdomovci potulující se bezcílně městem a životem. Pro svou pomoc si Jakub Trefný cíleně vybírá lidi, na které se část společnosti dívá svrchu.

„Jsou osamělí, ať už na cestách, na ulici, nebo v domově důchodců. Nejvíce ze všeho potřebují, aby jim někdo naslouchal, usmál se na ně a projevil zájem o jejich starosti. Na pomáhání mě baví dobrý pocit z práce, o které můžu říct, že má na sto procent smysl,“ říká.

Jakubovi Trefnému je teprve 20 let, ale stihl toho už víc než řada jiných za celý život. Není žádný velký řečník ani showman, o to víc toho dělá. Několikrát vyrazil na hranice Maďarska či Srbska, kde během loňské uprchlické vlny pomáhal dlouhé dny a noci stovkám lidí. Na Vánoce každým rokem chodí na společné obědy s lidmi bez domova, aby se z dalšího obyčejného mrazivého dne stal den sváteční. „Když za nimi chodím znovu a znovu, tvoří se přátelství,“ vysvětluje.

Se svou srdcařskou filantropií začal tak, že ji okoukal od jiných. A pro své dobrovolničení se teď naopak snaží získávat další a další kamarády a známé.

Rok od roku přidává další a další akce, kterých se jako dobrovolník účastní. Do broumovského Kláštera svaté Dobrotivé jezdí na brigády. Jindy zase hraje s kapelou na benefičních akcích, které upozorňují na nejrůznější problémy ve světě.

Svou energii vkládá do činů, které mu i dalším přinášejí radost – a které tvoří další energii.

I já můžu být filantrop

Milan Dzuriak a Jakub Trefný letos získali prestižní filantropickou Cenu Via Bona, kterou uděluje už devatenáctým rokem Nadace Via. Ta se snaží tímto oceněním ukázat, že v Česku žije řada lidí, o kterých se toho mnoho neví, ale kteří pomáhají druhým a tím mění malými krůčky celé Česko k lepšímu.

Nadace Via vyhlašuje cenu v šesti kategoriích. Jakuba Trefného a Milana Dzuriaka odborná komise ocenila v kategorii „Mladý srdcař“, kteježrá je určená mladým lidem, kteří pomáhají svou energií měnit svět kolem sebe. Kategorie „Srdcař“ je pak určena pro všechny, i ty starší, kteří pomáhají svým zápalem a energií. Mezi další kategorie patří „Dobrá firma“, která oceňuje podnikatele a firmy pomáhající ve svém okolí. Anebo kategorie „Mecenáš“, která je určena dárcům, kteří na dobročinnost věnují větší obnos peněz.

Nadace oceňuje také takzvané „Věrné dárce“, kteří darují pravidelně, protože právě pravidelná pomoc je pro neziskovky, spolky i lidi v nouzi důležitá, aby mohli pracovat v dlouhodobějším horizontu a mohli s penězi dlouhodobě počítat, byť jde o malou částku. Speciální kategorií je pak „Závěť pomáhá“, která upozorňuje na téma, že v Česku zatím není běžné uzavírat závěti. V západním světě je přitom normální, že lidé odkážou v závěti část majetku na dobročinný účel.

Na samotném organizování Ceny Via Bona se podílí řada lidí, kteří věnují svůj čas a úsilí dobré věci zdarma, generálním partnerem akce je pak Nadace Vodafone Česká republika.

Do ocenění se zapojila také veřejnost. Jednak lidé na cenu nominovali celkem 149 příběhů z celého Česka. A také hlasovali v Ceně veřejnosti o to, který příběh je nejvíce zaujal. V této speciální kategorii ocenění získala Zdeňka Mocňáková, která navzdory vlastnímu postižení a zdravotním problémům v severočeských Lounech založila službu Senior Taxi, jež umožňuje dopravu lidem s pohybovými obtížemi.

„Cílem Ceny Via Bona je ukázat, že mezi námi žijí lidé, kteří darují druhým svůj čas, energii a peníze a tím také dávají smysl svému vlastnímu životu. Ukazují nám, že změnit svět kolem sebe sice stojí dost námahy, ale že to může zvládnout kdokoliv z nás,“ shrnuje ředitel Nadace Via Jiří Bárta.

Zobrazít vice

Související články

Napsat komentář

Close