Velké starosti malé země

Text: Andrej Novik

Letos slavíme kulaté výročí otce vlasti Václava z rodu Lucemburků, známějšího pod svým královsko-císařským jménem Karel IV. Za jeho vlády měly Lucembursko (dnes jedna z nejbohatších zemí na světě) a české země společného panovníka a vládu. A kdyby tenkrát existoval takový vynález, jako je ministerstvo školství, možná bychom byli sdíleli i to.

Při příležitosti této historické spojnice jsme natočili rozhovor s paní Aminou Afif z lucemburského ministerstva školství, která má na starosti agendu rozvoje kvality škol.

Povídali jsme si dlouho a místo klasického rozhovoru vám nyní přinášíme několik střípků z lucemburského vzdělávání, aneb co se změnilo za posledních 580 let, co si jdou české a lucemburské země svou cestou. Co aktuálně trápí učitele v této super bohaté zemi? A co bychom museli jako učitelé umět na školách v Lucemburském velkovévodství?

Strasti potomků otce vlasti

Tak předně bychom si museli pořádně procvičit jazýčky. Zatímco české země se úspěšně zbavily latiny, němčiny i slovenštiny a aktuálně řešíme, jestli druhý cizí jazyk na základních školách není moc, takový lucemburský učitel musí umět vyučovat v němčině, francouzštině, lucemburštině a v posledních letech také v angličtině a portugalštině. Zákony a rozhodnutí soudů jsou psány francouzsky, policie vám pošle předvolání v němčině a ve vězení se budete koukat na televizi v lucemburštině.

A protože Lucembursko je sídlem mnoha evropských institucí a firem, je zcela běžná také angličtina.

A aby toho nebylo málo, 43 % obyvatel této malé země je nelucemburského původu, velká část jich pochází z Portugalska.

Někdo si možná řekne: skvělé! Srdce lingvisty zaplesá. Ale co na to učitel anebo ministr školství? Jak nastavit systém výuky, aby v něm měly místo jak tradiční jazyky této malé země, tak jazyky, které jsou mateřštinou žáků? A zbývá ještě vůbec místo pro výuku cizích jazyků v pravém slova smyslu? Nebo něčeho jiného než jazyky?

Zobák = Schniewel – Schnabel – bec –beak – bico

To všechno musí umět říct absolvent lucemburské základky. Povinné vzdělávání začíná ve čtyřech letech. Ekvivalent naší základní školy začíná v šesti a ve dvanácti se malí Lucemburčané musí rozhodnout, jakým ze tří dalších směrů vzdělávání se vydají. Nic divného. Podobné je to snad v každé druhé zemi. Snad až na to, že vyučovací jazyk se na každém stupni liší. Ve školce mluví paní učitelky na děti lucembursky. Cílem je, aby se děti dobře seznámily s tímto germánským jazykem podobným němčině, kterým se kromě Lucemburska nedomluví nikde jinde na světě. S první třídou nastupuje němčina. Učitelé vysvětlují všechny zobáky, karfioly, žábry, znaménka, výchovy, vlastivědy, prostě všechno jen a jen v němčině. Proč? Protože vycházejí z předpokladu, že malé děti doma mluví lucembursky, a tak pro ně nebude zas tak složité začít mluvit a psát německy, což je jazyk lucemburštině velmi blízký. Ale co když doma mluvíte portugalsky?

A jedeme dál. Ve druhé třídě se do hlav dětí začíná pomalu vkrádat francouzština. Na prvním stupni se tak například naučíte sčítance, zlomky a Pythagorovou větu sice ještě německy, ale na druhém stupni musíte přepnout do francouzštiny, jinak nepostoupíte, a dál už jedete jen francouzsky.

A samozřejmě angličtina. Cizí jazyk, který se musíte naučit jako když bičem mrská. Už na základce. Jinak si v dalším vzdělávání nebo na pracovním trhu neškrtnete.

Výsledek? Na jedné straně jsou jazykové dovednosti obyvatel Lucemburska na úrovni, které může této zemičce závidět snad celá planeta. Na druhé straně vášnivé politické debaty a souboje a bolehlav mnoha učitelů.

Výsledky

Pro 44 % žáků dnes již není lucemburština mateřským jazykem. A toto číslo díky imigraci neustále stoupá. V posledních letech už téměř 60 % dětí, které vstupují do předškolního vzdělávání, neumí lucembursky a nesou si tak s sebou značný hendikep do první třídy, kde je čeká němčina. Ta by dětem sice měla být srozumitelná jako Čechům slovenština, ale už není. A když se k tomu přidá třeba sociální znevýhodnění, tak máte zaděláno na pěknou potíž. Proto je v Lucembursku celkem běžné opakovat už první třídu. Není také divu, že Lucembursko je v měření PISA pod průměrem zemí OECD a výsledky z roku 2012 jsou o zhruba 10 bodů pod výsledky ČR ve všech měřených oblastech.

Lucembursko je v měření PISA pod průměrem zemí OECD a zhruba 10 bodů pod výsledky ČR ve všech měřených oblastech. 

L1+L2+L3+L4 = problém

Co je horší, náročnost výuky v prostředí totálního plurilingvismu si vybírá svou daň na znalostech dětí v předmětech, jako je např. matematika. Pro pochopení abstraktních pojmů a symbolického matematického vyjadřování je nezbytná dokonalá znalost alespoň jednoho jazyka. Co ale když se vám každý rok vyučovací jazyk střídá a z toho žádný není vaším mateřským? Problém.

Návrhy řešení? Tak třeba asistenti do tříd, aby pomáhali žákům, kteří na tom jazykově nejsou tak dobře. Třeba tři do každé třídy, aby se dostalo na každý jazyk…

Nesmysl, praktický i finanční, a to i pro tak bohatou zemi, jako je Lucembursko.

Technologická spása z Kanady

Jako daleko praktičtější se zdá být využití moderních technologií. Vybavenost lucemburských škol i domácností je na výborné úrovni. Schází už jen program, který by pomohl dětem i učitelům překonat nesnáze mnohojazyčnosti.

Proto se v roce 2014 lucemburský ministr školství dohodl s mladičkou startupovou firmou Vretta z Kanady na vývoji platformy MathemaTIC.

Zakladatel Vretty Anand Karat se rozhodl překopat léta tradované koncepty testování a e-learningu, tj. nejdřív vysvětlení látky, potom cvičení a nakonec test. Nuda. Místo toho vše spojil do uživatelsky příjemného prostředí, kde si žáci mohou hrát a nacházet vlastní řešení a algoritmy. A to adaptivně, tj. na míru dle znalostí a možností žáka.

Vretta ve spolupráci s lucemburským ministerstvem školství upravila svou výukovou platformu MathemaTIC pro potřeby lucemburského kurikula. Společně vytvořily několik set úloh, které rozvíjejí a zároveň ověřují znalosti dětí, a to způsobem, který je blízký metodě profesora Hejného. Místo předkládání hotových fakt a vzorečků mají učitelé možnost nechat děti řešit úlohy samostatně a samostatně nacházet řešení. Technologie se snaží simulovat scénáře z reálného světa a propojovat abstraktní koncepty s praktickou aplikací.

V jedné úloze jsou například tři kamarádi na prázdninách v cizím domě a hádají se, protože každý má jinak velký pokoj. Vy máte za úkol přebudovat dům tak, aby každý kamarád měl stejně velký pokoj. K dispozici máte plánek domu a pak kalkulačku, metr, kružítko a další pomůcky, pomocí kterých lze různými způsoby úlohu z geometrie vyřešit. Program s vámi neustále mluví a vy podle výrazů tváře i hlášek virtuálních kamarádů poznáte, jak na tom s řešením úlohy jste.

Co je však důležité, program je kompletně lokalizován do němčiny, francouzštiny, angličtiny a portugalštiny. Jako učitel tak můžeme pracovat s dětmi v hodinách a přitom si každé dítě může kdykoliv přepnout program do svého jazyka.

Navíc je veškerý pohyb žáků v programu logován, tzn. je možné zjistit, když např. některý žák výrazně zaostává nebo se vydal do slepé uličky objevování a potřebuje pomoc učitele z masa a kostí.

Vy nás chcete tou mašinkou nahradit?

Na to se ptali učitelé, když jim ministerstvo školství nabídlo možnost zapojit se dobrovolně do pilotního ověřování MathemaTIC. Ministerští si dali tu práci a intenzivně pracovali s prvními pěti základkami. Na těchto školách společně vychytávali chyby a program spoluvytvářeli. A také vysvětlovali možné přínosy a rizika podobného přístupu. Další školy se pak začaly hlásit samy. Žádný ministerský oběžník ani nátlak. Ředitelé okolních škol se přišli podívat na těch prvních pět pionýrů a začali se zajímat sami. A posléze žádat ministerstvo o zapojení.

Metoda sněhové koule

Když se chce škola nebo učitel zapojit, musí si nejdříve projít takovým malým výběrovým řízením. Školu navštíví pracovníci projektu. Promluví si s učitelem, např. jak je na tom s využíváním ICT technologií. Zjistí, co už učitel umí a v čem by naopak potřeboval pomoci. Projdou si výuku a společně se pokusí nastavit, kde by použití programu mohlo dávat na konkrétní škole smysl a kde by to bylo naopak plýtváním času. Teprve poté škola a učitel získají přístup k programu i k další metodické podpoře.

Dovalí se lavina i k nám?

Zda bude program úspěšný, to se teprve uvidí. Nyní běží v pilotním režimu na několika desítkách škol. První výsledky vypadají nadějně. O program se zajímají i rodiče a využívají jej při společném učení s dětmi doma. Zájem už projevily i školy a instituce v Německu, Francii a Portugalsku. Ministerstvo školství Lucemburského velkovévodství je dle vyjádření paní Afif připravené své zkušenosti sdílet a předávat dál napříč Evropou. Velice rádi budou spolupracovat i s institucemi v ČR. Koneckonců pojí nás nejen společná minulost, ale třeba i budoucnost.

Ukázky z prostřední programu MathemaTIC. Více informací na http://www.mathematic.lu